Česká simulace věrně napodobuje prostředí amerického Kongresu, včetně intrik a úplatků, říká ředitelka projektu | E15.cz

Česká simulace věrně napodobuje prostředí amerického Kongresu, včetně intrik a úplatků, říká ředitelka projektu

Linda Fribertová

Český model amerického Kongresu funguje v Plzni již osm let. Každý rok se akce účastní okolo 150 studentů. Spolu s dalšími simulacemi se řadí k jedinečným možnostem, jak se vžít do role politické figury a vyzkoušet si, jaké to je mít v rukou moc. Od ostatních simulací se jednoznačně liší tím, že se zabývá americkou agendou. Co všechno mohou účastníci na modelu zažít a proč by je mělo dění v americkém Kongresu zajímat? Na otázky odpovídá Kristýna Hrdličková, výkonná ředitelka celého projektu.

Jak vznikl projekt Český model amerického Kongresu?

Projekt před osmi lety založila skupina studentů, někteří z nich působí na projektu doteď. Svět simulací znali, ale projekt trvající celý týden, mimo hlavní město a o americké politice tady nebyl. A protože je samotné by takový projekt rozhodně zaujal, rozhodli se ho sami založit.

A jak ses stala výkonnou ředitelkou ČMAKu?

Bylo mi to nabídnuto vedením Centra politických studií, spolku, jehož je ČMAK součástí. Nejdříve jsem jela na simulaci jako účastník, další rok jsem se přidala do organizačního týmu. Oslovili mě, že bych jim mohla dělat PR, protože se jim líbila moje volební kampaň, kterou jsem jako účastnice rozjížděla. Po roce v organizačním týmu jsem postoupila na post organizační ředitelky a později jsem povýšila na ředitelku výkonnou.

Musela jsi někam kandidovat?

Ne, byla jsem oslovená, zda bych tu pozici nechtěla vykonávat. Vůbec jsem nechápala, čím jsem si to zasloužila.

Co máš jako ředitelka na starost?

Koordinuji všechny lidské složky a starám se o to, aby vše proběhlo hladce a včas. Oficiálně máme pětičlenné vedení, jsou tam se mnou další čtyři kluci. Každý se staráme o trošku jiné věci. Máme člověka na propagaci, na finance, provozní věci jako je ubytování a odborného ředitele. Nad tím vším jsem já, plus máme dalších asi 40 členů týmu.

Komentář Daniela Hendrycha: Donald Trump je Frankensteinovo monstrum amerického unilateralismu

Nakolik se vaše simulace podobá dění ve skutečném americkém Kongresu?

Snažíme se co nejvíce. Líbí se mi, jak je to komplexní, nesimulujeme pouze poslance a senátory. V Kongresu totiž figuruje spoustu dalších subjektů, např. lobbistické organizace. Na rozdíl od Česka jsou lobbisté v Americe velice důležitou a respektovanou součástí rozhodování a nejsou to jenom lobbisti typu kancelář Blaník, ale například i Amnesty International nebo Human Rights Watch. Další součástí Kongresu jsou samozřejmě i novináři a novinářky, kteří o tom všem píšou články a účastní se jednání. A v neposlední řadě také ministři a ministryně.

Snažíte se simulaci obměňovat, aby odpovídala politické realitě Ameriky, která se často mění?

Musíme pořád hlídat, co všechno se změnilo. V americkém Kongresu nefigurují jen demokraté a republikáni, protože ne všichni demokraté a republikáni mají stejný názor, pochopitelně. V rámci stran fungují frakce, ale i nezávislí mimo strany. Simulujeme všemožné názorové proudy. V rámci demokratické strany byla například dříve frakce Nová levice, ale to už by teď neodpovídalo politické realitě, tak jsme to museli změnit. Teď se tam extrémní levice vyskytuje v podobě nezávislých, případně ve frakci progresivistů. Takže se snažíme sledovat a reflektovat všechny změny v americkém modelu.

Co akce účastníkům přinese? Proč je podle vás důležité, aby se lidé zajímali o to, co se děje v americkém Kongresu?

Pro mě osobně je klíčové, kolik dovedností simulace rozvíjí. Jeden týden samozřejmě nestačí na to, aby si lidé perfektně vyvinuli kritické myšlení, ale i z mé zkušenosti můžu říci, že je to velké nakopnutí. Já jsem na ČMAK jela poprvé v šestnácti a bylo to hrozně inspirující prostředí. Poprvé jsem se například setkala s vysokoškoláky z oblasti práva, politologie a dalších oborů, kteří mě inspirovali k většímu zájmu o veřejné dění. Že si účastníci odnesou znalosti o americké politice je samozřejmě taky důležité.

Spojené státy jsou mocností na světové mapě, také je to náš spojenec. Témata simulace jsou reálná, snažíme se je účastníkům do detailu přiblížit. Problémy, které řeší USA, byť za oceánem, se promítají i u nás. Detaily pašování drog v americké poště možná nezní jako příliš zužitkovatelné téma, ale i na něm se toho mnoho naučíte. A plno jiných témat se dá aplikovat i na naše prostředí. Výbor pro národní bezpečnost řeší například regulaci obchodu se zbraněmi, což je téma hojně diskutované i v České republice.

Mají o váš projekt studenti zájem?

Věřím v to. Nedávno jsme spustili registrace a už máme přihlášených přibližně 130 lidí.

Jak účastníky vyhledáváte? Oslovujete nějakým způsobem školy?

Ukazuje se, že studenti akci doporučují dál, což nás moc těší. Hodně lidí se dozvědělo o ČMAKu přes kamarády. Dále se snažíme spolupracovat třeba s Pražským studentským summitem nebo Českou středoškolskou unií, což jsou také studentské projekty a organizace. Oslovujeme i konkrétní školy.

Pavel Kasík: Balíčkování názorů úplně rozbilo politickou diskuzi v Americe

Jací lidé na ČMAK jezdí? Podle vašich dat je zřejmé, že se účastní převážně gymnazisté, což není moc překvapující.

Převažují gymnázia, z vysokých škol pak práva a politologie. Co pozoruji, jezdí k nám spíše lidé, kteří už se dříve zajímali o veřejné dění, o politiku, angažují se, mají zajímavé mimoškolní aktivity. Ale každý rok jsme rádi i za ty, kteří se v politice vůbec nevyznají, s debatováním se dosud nesetkali a berou tuto zkušenost jako odrazový můstek.

Jak rychle si účastníci zvyknou na prostředí ČMAKu? Jak moc se musí připravovat?

Někteří jsou snaživci, třeba si hodně načtou dopředu, což je super. Jsou tam ale i nováčci, kteří samozřejmě moc netuší. Takže před zahájením jednání probíhá přípravná fáze, kdy vysvětlujeme, jak všechno funguje. V rámci přípravy probíhají i teoretické přednášky o americkém kongresu, o jednacím řádu a další. Když se někdo dobře připraví a dává na přednáškách pozor, projeví se to pak i v závěrečném ohodnocení, v diplomu, kde hodnotíme podle několika kritérií. Pak rozdáváme diplom s procentuální šancí na znovuzvolení v příštím roce.

Podle jakých kritérií například?

Třeba nakolik byl daný člen kongresu schopný spolupráce s ostatními, neboť umění kompromisu je velice důležitá schopnost. Dále posuzujeme autenticitu, jestli by se takhle choval skutečný představitel dané strany či frakce. V neposlední řadě přihlížíme také k míře odbornosti a podpoře novinářů a lobbistů.  

V čem je vaše simulace jedinečná?

Je to opravdu intenzivní týden. Dokud to člověk nezažije, je těžké si to představit. Naprosto jedinečné je, že se člověk zpravidla do své role úplně vžije. Nejste kongresmanem na pár hodin, pak v hospodě zase sám sebou a večer jdete spát domů k rodičům. Na Českém modelu amerického kongresu je kouzelné to, že už ve vlaku z Prahy do Plzně se člověk představuje ve své roli a shání politické hlasy. Po večerech vznikají články, lobbisté uplácejí. Pro člověka, který není zasvěcený do simulací, to může znít šíleně, jako na co si to hrajeme, ale má to své kouzlo. Myslím si, že žádná jiná simulace takové prostředí nenabízí.

Lidé bohužel zapomínají, že EU vznikla jako garant míru, říká asistent europoslance a předseda Mladých demokratů

Jak dlouho ČMAK ještě potrvá?

Doufám, že hodně dlouho. My jsme ještě v podstatě v plenkách, je nám teprve osm let. Na rozdíl třeba od Pražského summitu, který letos oslavil 23. narozeniny. Máme spoustu nápadů, jak projekt vylepšit, co vše by bylo skvělé do dalších let, ale už teď rozhodně stojí za to si ho vyzkoušet.

Autor: Linda Fribertová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!