U voleb žijeme iluzi demokracie, říká Roman Týc ze Ztohoven | E15.cz

U voleb žijeme iluzi demokracie, říká Roman Týc ze Ztohoven

14. prosince 2016 • 18:00

Roman Týc, vlastním jménem David Hons, je jedním ze zakládajících členů uměleckého uskupení Ztohoven. To vstoupilo do povědomí široké veřejnosti projekty, jako bylo vyvěšení rudých trenek na Pražském hradě nebo odvysílání fiktivního výbuchu jaderné bomby v pořadu Panorama České televize. Týc se věnuje také individuální tvorbě a v současnosti tráví spoustu času v Paralelní Polis, kde se po boku hackerů, minerů a anarchistů věnuje provozu kavárny fungující čistě na principech virtuální měny bitcoin.  

Vy sám jako jednotlivec i člen Ztohoven se účastníte projektů, které jsou často v rozporu se zákonem. Proč si volíte tuto cestu?

Zákon je něco tak strašně nekompaktního a zároveň to není dogma. My se dostáváme na hranici zákona, a jestli to je, nebo není protizákonný, je pak otázka debaty. Používáme takovej výraz, že tu hranici zákona chceme osahávat, chceme tak zjistit, kde končí a začíná. Drtivá většina lidí je od tý hranice zákona předem na míle vzdálená, ale zákon nám do určitý míry může omezovat osobní svobodu.

Trošku to vypadá, jako byste tu laťku toho, zda je vaše jednání ještě „morální“, posouvali se Ztohoven stále nahoru. Máte nějakou hranici, kterou byste vy osobně ani kvůli umění nepřekročil?

Tak tou hranicí je asi osobní svoboda nebo zdraví dalšího člověka. Ztohoven se postupem času profiluje, stejně tak se mění i lidi jako osobnosti. Já nejsem mluvčí skupiny, takže na to můžu nahlížet subjektivně. Ale za sebe můžu říct, že jsem voluntarista, věřím v dohodu. Interakce mezi dvěma lidmi by měla být na základě dohody a ne na základě jakýhokoliv silovýho řešení, kterým je i zákon.

Jak vnímáte kontroverzní návrh zákona ohledně hanobení prezidenta? Nemáte pocit, že vaše trenky na Hradě mohly alespoň částečně přispět k jeho vzniku?

My jsme napadli úřad prezidenta republiky, ač tohle v médiích nezaznívá. Média náš projekt zjednodušujou jako kritiku Zemana, ale není to tak. Byl to vysloveně víc útok než kritika na úřad prezidenta republiky a Zeman ho reprezentuje.

Andrej Babiš: Koupím si, co budu chtít. To není váš problém

Takže byste to samé udělali, i kdyby byl prezidentem někdo jiný?

Jasně, stoprocentně. Akorát Zeman nám dal samozřejmě mnohem větší a silnější argumentaci k tomu to udělat. Nám přijde úřad prezidenta republiky jako symbolika centralizace moci. A my jsme u celýho toho projektu pracovali se symbolikou, i samotná defragmentace vlajky byla na úrovni symboliky. Pokud bychom ji zapálili, tak bychom ji zničili. Ale my jsme ji defragmentovali na jednotlivý díly, který byly úplně stejný a ty jsme náhodně rozdělili mezi lidi.

Projekty Ztohoven v lidech vyvolávají nejrůznější emoce a reakce, splňují ale vaše očekávání? Nemáte pocit, že se společnost díky politické a společenské situaci nachází v jakémsi stavu odevzdanosti?

Každý projekt je specifický a my se s nima samozřejmě vyvíjíme. Já jsem si třeba všimnul, že ten poslední projekt Rudý trenky určitý skupině lidí vrátil důstojnost při vnímání toho, jak jim tu důstojnost úřad prezidenta bere. Nebo respektive jeho reprezentant. Na to jsem narazil a narážím na to vlastně pravidelně.

Nedávno jsem byl na jednom setkání s významnou osobou akademického sektoru společnosti, nebudu jmenovat. Ta mě vyhledala a říkala mi, že je nutný vybojovávat si zpátky tu důstojnost a to mě obrovsky překvapilo. Naše projekty mají několik rovin. Samozřejmě že první je šok, něco co vyvolá v lidech tu kontroverzi, vzájemně pak o tý věci diskutujou a to je náš cíl.

Naše témata většinou nejsou dlouhodobý, často reagujeme na aktuální problémy, takže nás zajímá diskuze a je pro nás důležitý její výsledek. To je to, z čeho čerpáme do dalšího projektu. Všechny naše projekty na sebe kontinuálně navazujou a jeden vychází z druhého.

Uvědomujete si, že nejednoznačností některých vašich uměleckých sdělení a také těch od Ztohoven můžete na část obyvatel působit, jako že se jen snažíte si vynucovat pozornost?

My nejsme reklamní agentura, proto neuvažujeme nad cílovou skupinou, nad dopadem. My hledáme efektivitu v rovině toho, že chceme do debaty vtáhnout co největší množství lidí. A samozřejmě je mezi nimi i skupina lidí, a asi není malá, která nemá tu vůli a trpělivost se nad věcma zamýšlet. Tihle lidi čtou titulky a headliny novin, ale do hloubky už nejdou. Editoři mají v tomhle mnohem větší moc než chápou, protože titulky tuhle společnost jistým způsobem směrujou.

A titulky týkající se Ztohoven mají hlavně upoutat pozornost. Je potřeba si uvědomit, že cokoliv uděláte, tak média si z toho vezmou to, co je nejvíc šokující. Veškerý média se bulvarizovaly a ta mediální situace určuje jistým způsobem obecnej pohled na šíření informací. Teď jsou velkým tématem fake média, což je možná nová dimenze tý bulvarizace. Dříve se vypíchávalo to, co lidi fascinuje, ale teď už je to tak daleko, že se píšou takový zprávy, který by lidi chtěli číst.

Fair trade poškozují nadnárodní firmy, které ho používají čistě jako PR a marketing, říká Daniel Kolský z Mamacoffee

Proč vznikl projekt Paralelní Polis? Je jeho smyslem poskytnutí nějakého alternativního „útočiště“, kde mohou lidé trávit čas?  

Paralelní Polis je projekt skupiny Ztohoven a tím základním smyslem nebo konceptem bylo vytvořit zázemí a prostředí, jakýsi inkubátor a think tank pro určitej druh lidí, kteří mají specifický pohled na svět. Tím je fungování světa bez třetí strany, bez autorit. A tenhleten prostor si dal ambici na tohle téma diskutovat, jestli je možný, aby společnost mohla bez těch třetích stran fungovat.

V rámci Polis se snažíme prostor přizpůsobovat na základě nových technologií. Těma je třeba decentralizovaná ekonomika, kryptoměny a jiný nástroje. Samotná struktura Polis je taková, že uvnitř jsou vlastně další čtyři koncepty, které mezi sebou interagujou a vytváří tu dynamiku kryptoměn v reálném světě. Kdyby tady byla otevřená jenom bitcoinová kavárna, tak sem nikdo ani nepřijde.

Myslíte?

No jasně. Lidi bitcoin otravuje, protože je to něco novýho. Drtivá většina společnosti, která si sem chce přijít jen na kafe, to tak vnímá. Já mám na starosti koncepční dohled nad kavárnou a dost často tady pozoruju lidi zvenku, jak se chovají a jak reagují na bitcoiny, což je obrovská škola.

Já se s těma lidma v průběhu dvou let pouštím do hovorů a když to zjednoduším, tak 60 procent považuje bitcoin za překážku, kterou jsme jim vytvořili. Naopak těch 40 procent to pak vnímá jako výzvu a možnost naučit se něco nového, ale to jsem hodně pozitivní.

Nepřijde vám, že může být Polis vnímána jako elitářská nebo hipsterská komunita, kam by třeba lidé rádi zavítali, ale prostě se bojí, že by nezapadli?

Já teda furt nechápu, co je to to hipsterství. Jako jestli jsou to fousy a šlapací kolo, tak to je pravda, fousy mám a kolo se šlapkama taky (smích). Ne, jak říkám, je to zkrátka jiný koncept a pojetí společenského prostoru.

My musíme být takhle jinak pojatí, protože naším smyslem je použití a hledání nových nástrojů, které mají být decentralizované a určitá estetika spjatá s tím domem je důležitá proto, abychom měli tvář. Samozřejmě my, co jsme to založili, jsme výtvarníci, takže známe principy brandu, a víme, jak mít silnou značku a jak s ní pracovat.

Smyslem Polis není jen vytvoření zázemí komunity, ale také její rozvoj, což se nám daří. Ta komunita sama ale podle mě není kompaktní, přináší možnost interakce. Kdyby tady byli lidi zaujatí jen jednou věcí, tak je to uzavřená společnost, ale sám bitcoin stojí na třech pilířích: ten technologický IT svět, pak ekonomický, což je nákup a prodej, a ten poslední je společensko-anarchisticko-fundamentální. A minimálně tyhle tři skupiny se mají u nás šanci setkávat a diskutovat, což je strašně důležitý.

Hodnota bitcoinu stojí na důvěře lidí v tuto virtuální měnu. Nelitujete, že jste v Polis vytvořili čistě bitcoinové prostředí nekombinované s korunami?

Když jsme otvírali, bitcoin měl hodnotu 600 dolarů a během třičtvrtě roku klesl na 150 dolarů, ten propad byl obrovskej. To byla pro mě příležitost setkat se s bitcoinovou komunitou a vidět, jak reaguje. V momentě, kdy já jsem panikařil, tak oni naopak jásali. A při tom propadu se tady koncentrovalo nejvíce lidí z bitcoinový scény, koukali na monitor, zadlužovali se a nakupovali plošně bitcoiny.

Oni propad bitcoinu neberou jako tragédii, ale jako příležitost. My bitcoiny používáme jako transakční nástroj, primárně bitcoiny utrácíme, a pokud to nejde, tak se je snažíme nabízet lidem, kteří je chtějí kupovat. Laicky by se tomu dalo říct vekslácký prostředí, my místo toho abychom bitcoiny minovali (těžili), tak je získáváme od lidí.

Mají podle vás bitcoiny potenciál ohrozit běžné peníze, když jste je sám označil za globální měnu?

No, ohrozit… Je to jinej transakční nástroj, běžný fiat měny jsou neoddělitelně spjatý se státním konceptem, což znamená, že když nebudou mít státy měny, tak skončí, což je pro každýho nepředstavitelný. Drtivá většina lidí v Polis má dojem, že stát je už přežitý formát řízení společnosti.

Proto vnímají, že by koncepty podobné bitcoinu, když ne bitcoin sám, měly přijít. Možná, že by to měly státy pochopit a měly by samy nahrazovat inflační koncepty. Ale to je samozřejmě proti smyslu států, které inflačním znehodnocováním měn získávají prostředky na svůj provoz. A jestli můžou bitcoiny ohrozit peníze? Lidi, který už žijou v bitcoinu, nemají tu empatii, nezajímá je to. Mě to objektivně taky nezajímá, pro mě jsou peníze už vopruz.

Kdy teda podle vás lidé začnou plošně využívat bitcoiny? Proč by vůbec měli chtít kryptoměnami platit?

To je jednoduchý – až se jim to vyplatí, dřív ne.

Ale to neodpovídáte na otázku, proč by měli chtít bitcoin používat? Běžný návštěvník z užití kryptoměn mnoho nezíská, tak co by mělo lidi motivovat?

To je proto, že do toho nejdou do hloubky. Mně se tady brutálně vyplatí používat bitcoiny, protože jsem se už s nima naučil pracovat. Je to o myšlenkovém nastavení, já se tady už dvě neděle de facto stravuju zadarmo, protože jsem nakoupil bitcoiny za 20 000 korun v době, kdy byl bitcoin zhruba 680 dolarů.

Jelikož jsem součástí tý komunity, tak jsem věděl, že to mám koupit, jelikož byla známá nějaká predikce vývoje kurzu. Ochota využívat kryptoměny souvisí s jistou ekonomickou gramotností. Státy společně s bankama vytváří iluzi stability, díky intervencím bank a jiným nástrojům víme, že si určité věci koupíme dlouhodobě za určitou cenu.

Kurz koruny tak lidé vnímají jako stabilní, ale kdyby uvažovali jako my, tak nakupují v době, kdy se jim to vyplatí, což je v době, kdy je hodnota bitcoinu dole. Jestliže začne fungovat globální měna, tak státy budou mít velký problém ji mít pod kontrolou, protože by musely regulovat veškerá data na internetu.

Pokud si můžu kupovat zboží, u něhož pro mě bude ekonomicky výhodnější platební nástroj bitcoin, protože za něj nebudu platit 20 procent daň, tak to prostě udělám a nebudu řešit, jestli je to proti státu a jestli to někomu vadí nebo ne.

Nebudu se bavit s někým, kdo mi vyhrožuje fyzickou likvidací, říká Šádí Shanaáh

V rozhovoru pro DVTV jste se označil za striktního anarchistu, který „nevěří ve stát jako v přirozené prostředí pro spolužití lidí s veškerýma jeho donucovacíma nástrojema“, jak by podle vás teda mělo fungovat uspořádání společnosti?

Tady v domě jsem spíš minarchista. To znamená, že já, protože jsem vybrainwashovanej starší kolík, si už neumím bez státu představit fungování společnosti. Ale já jsem tady úplně v menšině! Věřím v minimální stát, jenže v domě jsou všichni anarchisti a vnímají stát jako největší problém. Všeho.

Jenže jak by ta bezstátní společnost fungovala?

Takhle dvěma větama to říct nejde, proto jsme vytvořili tento prostor (Polis), ale věříme, že jsou nástroje, kterýma se k tomuhle jinému uspořádání společnosti můžeme přiblížit. Já se snažím vyhýbat tomu, abych na tohle dával odpovědi. Já je samozřejmě mám, ale nemůžu mít komplexní vizi na fungování všeho. Věřím v obecný decentralizovaný uspořádání společnosti, která by byla postavená na peer to peer platformách (přímá komunikace klienta s klientem - pozn. red.) a kde by vzájemný vazby byly motivované reputačním hodnocením. To znamená, že já s váma nebudu komunikovat na základě toho, kolikrát jste byla v kriminále, to už pro mě není tak důležité.

Zákony já považuju za dávno přežitý. Sám jsem v base byl a vím, že většina lidí tam jsou alíci, což jsou lidi, kteří neplatili alimenty a jejich případy by se daly řešit mnohem efektivněji. To jsou blbci, kteří jsou těžko uplatnitelní ve společnosti, protože se neumí orientovat. Jediné co umí, je pít alkohol, kouřit cigára a souložit. Ale kromě toho jsou teda i schopní pracovat. Ale protože nemají základní ekonomické vzdělání, tak je přece nezavřem!

Vytvoříme takové prostředí, aby mohl takový člověk nabídnout lidem nějaký svý schopnosti, kromě pití, kouření a souložení. (smích) Místo toho ho zavřou na rok, kdy nejenom že stojí další peníze, ale ještě vlastně ani není schopen vydělávat peníze tý rodině a narůstá jeho dluh. A to jsou prostě desítky případů, exekuční spirály, kdy stát místo toho, aby jim pomohl a řekl: „Hele, ty máš problém a pro nás pro všechny by bylo efektivní, nejen abys ho vyřešil, ale abys dál fungoval, protože my tady dohromady chceme štěstí a prosperitu“. Ale on místo toho řekne: „Ty nemáš peníze, tak pojď sem a dej sem ještě víc a jdi spáchat sebevraždu, protože to už nezvládneš“.

Moje otázka už není, jak by to mělo fungovat. Moje otázka je, kdy přestane fungovat to, co je očividně absolutně nefunkční? My takhle existujeme, protože nemáme jinou variantu. U voleb žijeme iluzi demokracie, dva dny v průběhu čtyř let. A potom je odpovědí na jakoukoliv kritiku: Byl jsi u voleb? Nebyl? Tak drž hubu. Byl jsi u voleb? No tak drž hubu taky.

To je pro mě nepředstavitelný, protože společnost se vyvíjí mnohem dynamičtěji, než tomu bylo před dvaceti lety. Já bych chtěl vyměňovat ty idioty ve chvíli, kdy udělaj chybu nebo když budou neefektivní! A ne jednou za čtyři roky, aby měli čas si nahrabat. Ten systém, ve kterém fungujeme, je pro mě mírně řečeno nedostatečnej a já chci vést debatu o tom, ne jak měnit režim, ale jak měnit systém. A o tom tady ta debata vůbec není.

Protestujete proti Miloši Zemanovi? Tak nám ukažte občanku…

Autor: Lenka Hrůzová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!