Putin se bojí otevřených myslí, říká historik Andrej Zubov | E15.cz

Putin se bojí otevřených myslí, říká historik Andrej Zubov

Martin Štorkán

Profesor Andrej Zubov je ruský historik a politolog. Absolvoval známý Institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), kde později učil a odkud byl v roce 2014 vyhozen kvůli kritice ruské anexe Krymu (článek „This has already happened“), což ho ale neodradilo od snahy změnit politickou situaci v Rusku. Letos například kandidoval do Státní dumy, podle svého vysvětlení především kvůli možnosti, že „Putin uvidí nejsnazší cestu k odstoupení skrze spravedlivé volby a legitimní parlament“. Po smrti Alexandra Solženicyna se stal hlavním editorem knihy Dějiny Ruska ve 20. století.

Tento rozhovor vznikl během pražské konference Forum 2000.

Byl jste vyhozen ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), která je vaší Alma mater a kde jste působil jako učitel. Jaký byl důvod?

Problémem byla moje publikační činnost. Ve svém článku jsem vyjádřil své obavy a odpor k anexi Krymu (přirovnal ji k tomu, když Hitler zabral Sudety v roce 1938, pozn. red.), kterou jsem označil za nebezpečnou a velkou chybu v ruské zahraniční politice, k čemuž jsem měl několik důvodů. Hned po zveřejnění, asi během tří nebo čtyř dní, začal můj konec na univerzitě.

Myslíte, že se o váš vyhazov postaral Putinův režim?

Ano, určitě. Právě ve zmíněném článku „This has already happened“ jsem poměrně jasně vyjádřil nesouhlas se zahraniční politikou našeho státu, což samozřejmě šokovalo především ministra zahraničních věcí a kancelář našeho prezidenta. Tento můj čin nebyl příliš přátelský vůči našemu státu, a proto jsem už nemohl pokračovat v práci profesora na státní univerzitě.

Na cestu do okupované části Ukrajiny potřebujete povolení a jistotu, že vás nikdo nemá důvod zavřít nebo zabít, říká ukrajinský student

Můžeme tedy říci, že ruský režim využívá svého vlivu i na ostatních státních univerzitách? Zkoušel jste hledat práci jinde?

Ano, zkoušel jsem dávat svůj životopis i na jiné univerzity, ale zbytečně, protože mě jejich rektoři bohužel nemohli vzít zpět do práce.

Já si myslím, že devízou českých univerzit je právě takový ten „svobodný duch“, kdy se studenti ani naši rektoři neohlíží v podstatě na nic, i když se jedná o Zemana… Navštívil jste nějaké české vysoké školy? Myslíte, že byste je mohl porovnat s těmi ruskými?

Pokud mluvíme o programu, tak ten já samozřejmě porovnávat nemohu, protože ho neznám až tak podrobně.

Myslel jsem spíše porovnání ducha našich vysokých škol a univerzit v Rusku.

Já bych chtěl skutečně vyzdvihnout vaši akademickou svobodu. Měl jsem možnost navštívit brněnskou Masarykovu univerzitu a Karlovu univerzitu tady v Praze a mohu říct, že na mě obě působily velice otevřeně pro společnost studentů i profesorů.

Je tady vidět hodně chuti spolupracovat, různorodé diskuze, rozličné názory a všechno je otevřené. V Rusku to myslím bylo stejné ještě někdy na začátku tohoto století. Změna podle mě začala mezi lety 2005 a 2007.

Co se stalo?

Myslím, že hlavní problém byl ten, že náš režim nebo řekněme Putinův režim se rozhodl zachovat si moc ve svých rukách. Podle ústavy může být prezident zvolen jen dvakrát a nikdo nemůže být u moci déle. Druhé Putinovo volební období skončilo v roce 2008. On se ale rozhodl, že nadále zůstane vůdcem státu, a také se rozhodl, že zničí demokratické principy naší země, a samozřejmě bylo nemožné při tom zachovat svobodu.

Proto můžeme někdy od tohoto období pozorovat otáčení Ruska od demokracie směrem k autoritářskému režimu. Jedním z aspektů této změny bylo i znehodnocení univerzit a akademického života.

Takže se Putin, stejně jako každý autoritářský vůdce, bojí inteligence...

Přesně tak, on se bojí především otevřených myslí, o jejichž vymizení se snaží posledních osm let.

Když jsme u vzdělání a vaší práce – jaký je váš osvědčený způsob výuky historie?

Tak já si především myslím, že by se měla učit historie založená na pravdivých faktech, což se v Rusku často neděje. Měli bychom se snažit pochopit propojení jednotlivých událostí, takže já říkám: „Důvody a úspěchy.“

Historie by podle mě měla učit lidi, jak se chovat ve společnosti.

Pokud nemáte 20. století nastudované, nemůžete pochopit dnešní svět, říká Martin M. Šimečka

A neopakovat pořád dokola stejné chyby.

Vy asi víte, že jsem byl editorem knihy, kterou začal psát Alexandr Solženicyn. Je to Historie Ruska ve 20. století a nyní máme novou edici, která obsahuje tři knihy. Dva díly byly dokonce přeloženy do češtiny.

Čerpal jsem z nich ve své bakalářské práci.

A nyní se připravuje rozšířené vydání, kde jsme opravili některé chyby. Snažím se vrátit Rusům jejich vlastní historii, kterou oni sami často znají v překroucené podobě. Komunistický režim se snažil historii dost pozměnit a o něco podobného se teď snaží i pan Putin.

Toto téma jsem právě řešil ve své bakalářské práci, kde jsem se snažil rozkrýt nepravdy, které teď Putinův režim vydává za reálnou historii. Například to, že Krym daroval Ukrajině Chruščov, že to bylo rozhodnutí jednoho člověka, ale přitom v té době byl u moci Malenkov a o transferu Krymu se několikrát hlasovalo...

Ano, je to tak. Navíc transfery území byly v Sovětském svazu naprosto běžnou záležitostí.

A to je ten problém, mnoho lidí uvěří prvnímu zdroji, který si najdou na internetu, a to pak tyto nepravdy podporuje. 

Jak je to s mladými Rusy? Ptám se především proto, že ruská novinářka Masha Gessen řekla v našem rozhovoru, že „mladí Rusové nemají moc možností a je v nich podporována hlavně průměrnost“.

Vy myslíte jakože nebýt intelektuál, nebýt...

Přesně.

To nevím. Mnoho mých přátel, mých mladých přátel a bývalých studentů, bych rozhodně neoznačil za průměrné v žádném směru. Jsou to vzdělaní lidé, kteří se však samozřejmě potýkají s velkým množstvím problémů, ale tito lidé se nebojí Rusko opustit a dělat, co je baví a co chtějí.

Takže Rusko opouští?

Ano, mnoho mých přátel a mnoho mých bývalých studentů.

Masha Gessen: Dnešní Rusko po lidech žádá průměrnost

Já jsem si naopak myslel, že vítězí takový ten ruský patriotismus a mladí v Rusku zůstávají.

Pravda, někteří skutečně zůstávají a snaží se zlepšit situaci doma v Rusku. Například já jsem před dvěma měsíci kandidoval ve volbách do státní Dumy. A mnoho mých bývalých studentů se okolo mě seskupilo a pomáhalo mi s volební kampaní, do které se ale zapojili i lidé, kteří se o mně a mé práci dozvěděli z mých knih nebo různých internetových zdrojů. Tito lidé zůstávají v Rusku a snaží se dělat vše, co je v jejich silách, aby změnili situaci. 

Poslední otázka. Jak se Vám líbí na Fóru?

Myslím, že pořádání  je skvělý nápad. Výborné je i to, že se to celé děje ve jménu Václava Havla, protože to vlastně navazuje na jeho aktivity. On byl totiž nejen českým prezidentem, ale především velkým humanistou.

Líbí se mi, že na tomto fóru můžeme navázat právě na jeho humanistické myšlenky.

Autor: Martin Štorkán
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!