Poslanec Fiedler: Za volbu humanitního zaměření mohou maminky a výchovné poradkyně | E15.cz

Poslanec Fiedler: Za volbu humanitního zaměření mohou maminky a výchovné poradkyně

20. dubna 2017 • 18:00

Za posledních 10 let z Moravskoslezského kraje odešlo nejvíce lidí v porovnání s ostatními kraji – tři procenta tamní populace, tedy 37 000 lidí. Velkou část tvoří mladí lidé, kteří nevidí v setrvání v kraji perspektivu. Minulý měsíc proběhla v Ostravě konference na toto téma, kterou pořádalo Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje spolu se zmocněncem vlády pro kraje Moravskoslezský, Karlovarský a Ústecký, Jiřím Ciencialou. Konference se zúčastnila spousta subjektů i jednotlivců, kteří se snažili zmapovat příčiny odlivu mladých lidí z kraje a společně se dobrat příčin. Většina měla jasnou a velmi jednostrannou představu: Mladé lidi s technicky zaměřeným vzděláním v kraji chceme, ostatní nejsou potřební a nenajdou uplatnění. Skutečně je toto správným postupem při snaze mladé lidi udržet? Vzbudit v nich pocit, že s oborem, který studují a jenž jim vyhovuje, ve vlastním kraji nejsou potřební?

Mezi zastánci tohoto názoru – nepotřebnosti jiných než technických oborů – byl například Karel Fiedler, poslanec a v minulých letech také místopředseda hnutí Úsvit – Národní koalice. Vzhledem k radikalitě některých vět, s nimiž přispěl do diskuze na konferenci, jsem jej požádala o bližší vyjádření. 

Zaprvé jste mluvil o nepotřebných oborech. Které obory takto vidíte?

Jsou to převážně obory humanitního směru. Určitě nepotřebujeme mít takové množství různých historiků, sociologů, politologů. Ať se na mě studenti těchto oborů nezlobí, myslím si, že je lidí tohoto zaměření v naší společosti jednak příliš mnoho, jednak těžko hledají uplatnění. Byl jsem svědkem internetových diskuzí, kde si absolventi stěžovali, že mají jako vysokoškoláci nízké mzdy, že mají problém sehnat místo. Ale je to v takových případech tím, že si zvolili obor, který je sice možná baví nebo který jsou schopni vystudovat, ale který společnost nepotřebuje nebo nepotřebuje v takové míře, v jaké jej produkuje naše školství.

Problém uplatnění absolventů humanitních věd je uměle nafouknutá bublina, říká student Oxfordské univerzity Ondřej Černý

Proč myslíte? Konkrétně Ostravská univerzita dokládá, že absolventi jejích humanitních oborů uplatnění najdou, a i v technicky zaměřených firmách jsou například politologové, antropologové, jazykovědci a spousta dalších žádoucí a chtění.

Já se na to podívám jako člen Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. To, co my potřebujeme, jsou obory, které přinášejí přidanou hodnotu a finanční prostředky do hospodářství, do ekonomiky. To jsou ty obory, které něco produkují, které dávají přidanou hodnotu. Tyto obory, o kterých mluvíte vy, sice taky najdou v dnešní době, některé, uplatnění, já si dovolím říct, že zdaleka ne všechny. Ale na těch nebude růst naše ekonomika. Když vystupoval pan guvernér ČNB v Poslanecké sněmovně se zprávou o stavu inflace, vedli jsme tam spolu debatu o tom, jaký je stav naší ekonomiky. Jeho názor je takový, že jsme narazili v podstatě na svůj strop a právě proto, že nemáme technické profese, že růst naší ekonomiky neodpovídá přijmovým podmínkám – byť jsme dneska ve velmi pozitivním stavu, máme růst HDP, minulý rok jsme měli přebytek. A je to dáno tím, že nám chybí špičkové technické profese, které nejsou. Některé firmy, já nechci jmenovat, abych jim nedělal reklamu, shánějí dvě stě techniků, dvě stě strojařů, elektrikáře, nehledají je v jednotkách nebo desítkách, ale v řádech stovek. V celém hospodářství nám chybí desetitisíce zaměstnanců v technických oborech. A tohle jsou lidé – teď ať se na mě studenti humanitních oborů nezlobí –, kteří přinášejí ekonomický přínos do rozpočtu. Všichni chtějí více, všichni chtějí studovat, všichni chtějí mít dobré platy, všichni se chtějí mít dobře, ale to přinášejí lidé, kteří něco produkují.

Studenti by se měli vzepřít diktátu doby a dělat především to, co jim připadá smysluplné, říká právník Michal Urban

Rozumím, ale odkud máte informace, že studenti a absolventi humanitních oborů takovému růstu nepřispívají?

A jak přispívají? Jen inkasují ze státního rozpočtu příspěvky, nic víc. Jen ho spotřebovávají. Prodávají své služby, někteří, to ano, část, ale tu největší přidanou hodnotu do státního rozpočtu přinášejí výrobní firmy. To je přece jasné, o tom snad nebudeme diskutovat.

Říkal jste, že ekonomice v podstatě neprospívá jiné zaměření než technické. Odkud toto tvrzení berete?

Neříkám, že neprospívá (pozn.: Říká. Viz předchozí odstavec.), jen, že je to nevyvážený poměr. A není to pouze můj názor, má ho i Svaz průmyslu, hospodářské komory, jednotlivé svazy výrobců, které říkají, že mají nedostatek pracovní síly. A v řádech sta tisíců. Potřebují techniky. Proto naštěstí máme možnost pomoct si lidmi z Ukrajiny. Přece není normální, abychom vozili technické kádry z jiných zemí a sami jsme je nebyli schopni vyprodukovat, vychovat. To není normální stav.

Škola by měla fungovat jako společenská laboratoř, říká Bohumil Kartous

V současnosti se mění pracovní trh v takové míře, že podle odborníků bude v nové době prospěšnější spíše flexibilita – vícero zaměstnání –, čemuž vystudování jednoho technického oboru… (přeruš.)

S tím naprosto souhlasím, na workshopu minulý týden zazněla zajímavá informace, že průmyslové firmy nemají až tak zájem o vychování specialistů úplně ve svém oboru, ale naopak by uvítali, kdyby je naše školství, náš vzdělávací systém, vychovalo základem strojaře/stavaře/elektrikáře… a tu specializaci, kterou firmy potřebují, si je už rády doučí samy. Ale tak, aby ti lidi měli nějaký technický základ, na kterém se dá stavět. A zeptejte se výrobců, kteří jsou největšími plátci do státního rozpočtu, co vám řeknou. Že mají nedostatek technicky zaměřených lidí.

Pak mě ještě zaujala vaše zmínka, že 70–80 % výchovných poradců jsou ženy a že to představuje problém. Co jste tím mínil?

To je informace, kterou jsem taky zaslechl na nějakém semináři, to je přenesený údaj, ale předpokládám, že asi odpovídá realitě. Stěžovali si na to – na nějakém setkání zaměstnavatelů nebo ve spolupráci se Svazem průmyslu –, že jsou to, a tam nejde ani o to pohlaví, učitelé, ale dnes by měli být výchovní poradci spíše specialisté, měli by mít větší přehled. Já tady vůbec nechci hanit náš pedagogický sbor, nemají čas a prostor, aby se orientovali v těchto profesních věcech. To jim nelze dávat za vinu. Ale pokud jsem tam hovořil o velkém množství žen, tak samozřejmě že ženy mají určitý názor, při kterém budou spíše doporučovat nebo poskytovat informace žákům z oblasti, kterou znají, a přece jenom dnes ženy inklinují k technice méně než muži. Takže i kdyby to byl vyvážený poměr, třeba okolo 50:50, tak by to bylo určitě lepší, ale každopádně zaměstnavatelé volají po tom, aby výchovný poradce byla profese, která by měla speciální kvalifikaci, předpoklady, aby to nebyla jen boční činnost pro pedagoga.

Čím máte podloženo, že ženy si ve své profesi takto kvalifikovaně nepočínají?

Tím, co jsem slyšel od ředitelů technických škol. To není jen můj názor, to vyplynulo z diskuze s těmito řediteli a zaměstnavateli, když chodí do škol a slyší a vidí, jak to probíhá, jak se to odehrává. Není to můj názor, co já si myslím. Prostě z praxe přenesená věc od lidí, kteří se v tomto pohybují.

Co by tedy muži na této práci dělali lépe? Lépe by studentům nastínili možnosti technického zaměření a uplatnění?

Určitě. Určitě takhle. Určitě by alespoň lépe nastínili možnosti, technické uplatnění žáků. Velmi by dnes pomohlo to, kdyby děti, žáci základních škol více navštěvovali průmyslové podniky. Možná by byli velmi překvapeni – i jejich rodiče –, jak ve velmi příjemném pracovním prostředí dneska lidé v těchto oborech pracují. Já jsem navštívil – nechci dělat reklamu – významného výrobce automobilové techniky v ČR a bylo to velmi příjemné pracovní prostředí, čisté haly, mechanici, kteří montovali v čistém oblečení, v čistém prostředí, krásné oddechové prostory, haly, jídelny, šatny… Možná lidé nemají ponětí o tom, co dneska taková práce obnáší. A je dobře placená.

Vy myslíte, že se děti nerozhodují samy za sebe, co chtějí dělat? Že potřebují výchovné poradce, kteří jim poradí dobře, nebo špatně?

To si nemyslím. Děti se rozhodují samy za sebe a na posledním workshopu ohledně toho, jak získat děti pro technické obory, zaznělo od kolegy, který se pohyboval na akademické půdě Vysoké školy Báňské, že rozhodování dětí ovlivňuje z 80 % studentský kolektiv, nikoli rodina. Tomu věřím, je to vypozorované z praxe.

Takže nesouhlasíte s tím, co zaznělo na panelové debatě minulý týden – od, tuším, pana prezidenta Sdružení pro rozvoj MSK Bartoše –, že problémem je v tomto ohledu rodina – údajný „matriarchát“ – a „maminky, které zavírají své děti do klece a ze strachu jim nedovolí ani přičichnout si k technickým oborům“?

Nenene, s tím souhlasím. A zase to vezmu z debat, které jsem absolvoval dříve. Jsou ředitelé technických škol, kteří říkali, že i u toho žáčka, kterého už mají prostě nalomeného, že by se eventuelně na takový obor dal a šel ho studovat, se velmi často stane, že zafunguje negativně rodina, maminka řekne „přece bys nechtěl pracovat v tom špinavém prostředí celý život“, protože ta zafixovaná představa, že pracovník nebo dělník průmyslové výroby je zaolejovaný, špinavý od hlavy až k patě, už dávno neplatí.

Řekl jste, že máte tyto informace získané. Odkud?

Z diskuzí s řediteli technických škol. Kteří to mají od rodičů. Všechno, co uvádím, není, že bych si to myslel já, já se tímto tématem zabývám už dlouho jako poslanec, tím získáváním žáků pro technické obory, takže jsem absolvoval několik debat, seminářů, které jsem pořádal buď já sám nebo Svaz průmyslu nebo jsem na ně byl zván. A tam jsem tyto informace opakovaně a velmi často slýchával.

Komentář: Studenti jsou možná pasivnější, je ale zbabělost házet to na českou povahu
 

Autor: Magdalena Hajdučková
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!