Občanský aktivismus naplňuje demokracii skutečným obsahem, říká Věnek Bonuš | E15.cz

Občanský aktivismus naplňuje demokracii skutečným obsahem, říká Věnek Bonuš

Občanský aktivismus naplňuje demokracii skutečným obsahem, říká Věnek Bonuš
Věnek Bonuš
• 

Adam Dvořák

„Obecně je třeba překonat představu, že člověk nemůže nic ovlivnit. To je dle mého názoru silně zakořeněná idea, ze které pak vychází obraz aktivistů jako naivních lidí, kteří se mylně domnívají, že něco zmůžou,“ říká občanský aktivista a blogger Věnek Bonuš.

Mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými již delší dobu probíhají vyjednávání o volném obchodu, která jsou kontinuálně kritizována neziskovými organizacemi a aktivisty. Nyní to vypadá, že vyjednávání zkrachují. Nejen o TTIP, ale i o občanské angažovanosti jsme se bavili se studentem práv Věnkem Bonušem.

Vyjednávání o TTIP jsou v podstatě neveřejná. Jenže spousta velkých smluv se vyjednává za zavřenými dveřmi, proč by to teď mělo být jinak?

Na začátku je třeba říct, že je pravda, že obchodní dohody jsou obvykle vyjednávané v tajnosti. Myslím si, že už to je samo o sobě problematické, protože obchodní dohody ovlivňují náš život do větší míry, než si většina lidí připouští. Netransparentnost by tedy neměla být normou. Je pravda, že vyjednávání TTIP je v porovnání transparentnější než vyjednávání starších obchodních dohod, TTIP je ale zvláštní v tom, že může přímo zasahovat (konečný text samozřejmě ještě neznáme, takže se bavíme o tom, jak asi bude vypadat podle indicií, které zatím máme) do oblastí, které běžně spadají do pravomocí parlamentu – jde např. o veřejné zdraví, ochranu životního prostředí nebo sociální práva. My jsme zvyklí, že normy v těchto oblastech prochází řádným legislativním procesem, do kterého do jisté míry vidíme. Najednou jsou ty stejné záležitosti vyjednávány za zavřenými dveřmi a my k tomuto procesu nemáme žádný přístup. Takže pokud se díváme na tuto obchodní dohodu ne z formálního hlediska, ale z hlediska materiálního, tzn., co je skutečně obsahem, potom platí, že transparentnost stále není dostatečná.

Radim Hejduk: Budou-li nadnárodní firmy silnější, absolventi se uplatní jen za nuzných podmínek

Červencové protesty proti přijetí TTIPČervencové protesty proti přijetí TTIPAutor: reuters

Takto pro TST shrnul Radim Hejduk informování o TTIP :„Česká televize o TTIP mluví v pozitivním duchu, kritikům moc prostor nedává…. Úplně se v živém vysílání ČT24 opomenula ohromná demonstrace v Německu, které se zúčastnilo asi dvě stě tisíc lidí.“ Proč podle vás česká média o TTIP neinformují dostatečně?

To je samozřejmě strašně těžká otázka. Myslím si, že je potřeba se nejdříve zabývat tím, jestli je skutečně pravda, že média o TTIP neinformují dostatečně. Ten příklad Radima Hejduka je velmi dobrý. Skutečně se stalo, že Česká televize do Událostí vůbec nezařadila informace o tom, že minimálně sto padesát tisíc lidí a podle odhadů organizátorů až dvě stě padesát tisíc lidí vyšlo v Německu do ulic. Demonstrace tak masivních rozměrů by měla být v Událostech standardním způsobem reflektována. Že se to nestalo je skutečně zvláštní, přitom Česká televize v těch málo reportážích, co o TTIP odvysílala, vlastně přiznala závažnost té obchodní dohody – v jedné reportáži v ČT zaznělo, že „TTIP je něco jako obchodní NATO“. Česká televize tedy chápe, že TTIP je velmi důležitá, ale i přesto o ní informuje velmi málo.

Teď k tomu, proč média neinformují dostatečně. Já nejsem úplně příznivec konspiračních teorií, takže si nemyslím, že by jim někdo ze shora říkal, že o tom nemají psát a že to nemají vysílat. Spíš si myslím, že to je souhra několika faktorů, například, že Česká televize obecně není úplně schopná dostatečně reflektovat zahraniční události, zvláště pokud o nich nepíší některá americká nebo evropská mainstreamová média. Asi tam je celková nechuť to téma zpracovávat, protože ze začátku může znít dost technicky. Neví, jak to podat dostatečně zajímavě, aby udrželi pozornost diváků Událostí, a nemají asi dost redaktorů, kteří by byli zvyklí zabývat se komplexními problémy víc do hloubky, což je pro téma jako je TTIP naprosto nezbytné.

Taky si myslím, že určitou roli může hrát skutečnost, že Česká televize klade při informování o zahraničněpolitických tématech důraz na transatlantickou vazbu, tzn. Američané jsou naši spojenci, měli bychom s nimi mít co nejlepší vztahy a podobně. Do tohoto obrazu světa pak nezapadají velké protesty proti TTIP, protože se vymezují proti spolupráci s USA za každou cenu.

Protest proti TTIP v BerlíněProtest proti TTIP v BerlíněAutor: čtk/ap

Na svém blogu jste uvedl, že se Evropská komise uchyluje k propagandě. Myslíte, že se Komise snaží utvářet veřejné mínění ve prospěch nadnárodních korporací?

Evropská komise o TTIP opakovaně dezinformuje. Tato smlouva je agenda Komise, kterou se snaží protlačit za každou cenu. Pokud budeme uvažovat o Komisi jako o politickém aktérovi, hájení vlastní agendy samo o sobě není až tak problematické, problém ale je, když při tom Evropská komise používá manipulativní techniky a právě ty jsem na svém blogu, poněkud provokativně, nazval propagandou.

A k další části otázky – ano, Evropská komise se snaží utvářet veřejné mínění ve prospěch nadnárodních korporací. Je velmi dobře zdokumentováno, kolik lobbistů je v Bruselu. Na jak důležitá jednání se dostávají, jak důležitou roli hrají v legislativním procesu v Evropské unii. Jejich vliv je neoddiskutovatelný. Obecně se členové Komise potkávají více se zástupci byznysu než se zástupci jiných organizací, např. neziskovek hájících životní prostředí apod. Takže jsou pak logicky více nakloněni jejich pohledu na věc. Taky v tom může hrát roli korupce, ale to je teď z mé strany jen spekulace.

Co dál určitě hraje roli, je tzv. problematika „revolving doors“, podstatou toho problému je, že lidé zastávající veřejné funkce jsou krátce předtím nebo krátce potom v důležitých pozicích v soukromém sektoru. Takže existuje podezření, že propojení byznysu s veřejnou sférou způsobuje, že veřejná sféra zastupuje jen byznys a nikoliv všechny občany Evropské unie. Nadnárodní korporace jsou ty největší firmy, mají nejvíce prostředků na zaplacení lobbistů a tedy i přístupu ke klíčovým politickým aktérům. Logicky je potom zákonodárství nakloněno nejvíc v jejich prospěch.

Je podle vás legitimní obava, že by TTIP zničilo dosavadní aktivity a úspěchy aktivistů? Například kampaň proti TTIP a jiné environmentální a sociální kampaně občanské společnosti by mohly být poškozeny. Vytratil by se tak smysl demokratické společnosti, nemyslíte?

Ano, myslím si, že je to zásadní problém. Nejzásadnější obavy spojené s TTIP spočívají právě v obavě o životní prostředí a o veřejné zdraví. Jeden z hlavních bodů odporu proti TTIP je, že zavede systém mezinárodních investičních arbitráží, ve kterém budou zahraniční firmy moct žalovat stát za to, že ohrozil jejich investice, očekávané budoucí zisky atd. To je strašně silný nástroj pro korporace, jak tlačit na vlády, aby buď změkčovaly svoje regulace, aby je vůbec nezaváděly nebo aby, když už teda jsou zavedené, alespoň vysoudily nějaké tučné odškodné. Systém mezinárodních investičních arbitráží je nástroj, který může zvrátit spoustu pokroků, kterých jsme dosáhli, například v legislativě EU o chemickém průmyslu apod.

Jak by se dalo zabránit tomu, aby tento mechanismus ve smlouvě TTIP nebyl?

My ho vůbec nepotřebujeme. My vůbec nepotřebujeme systém mezinárodních investičních arbitráží. Jediné, co tenhle mechanismus dělá, je to, že dává privilegia zahraničním investorům a zvýhodňuje je tak oproti investorům domácím. Když česká firma bude investovat v České republice a stát nějakým způsobem zasáhne, třeba protiprávně, může se tato firma obrátit na český soud a dožadovat se například náhrady škody. To samé může dělat zahraniční firma, která má v České republice úplně stejná práva jako ta česká. Jenomže se systémem mezinárodních arbitráží by měla ta zahraniční firma ještě navíc privilegium obrátit se na speciální instituci vyjmutou z obecného soudního systému, která je navíc nakloněná korporátním zájmům. Neexistuje přitom legitimní důvod proč v TTIP podobný mechanismus chtít. Zastánci mezinárodních investičních arbitráží často argumentují tím, že tento mechanismus přinese více zahraničních investicí. Pokud přijmeme premisu, že Česká republika potřebuje další zahraniční investice (což dle mého názoru vůbec není pravda, protože Česká republika má nyní více jak dvojnásobek podílu zahraničních investic oproti průměru zemí OECD), stejně neplatí, že by se investoři rozhodovali, kde budou investovat, podle toho, zda určitá země má systém mezinárodních investičních arbitráží nebo ne. Například Maďarsko má více investic ze Spojených států než Polsko, které má na rozdíl od Maďarska vyjednanou investiční dohodu s doložkou o mezinárodních investičních arbitrážích. Takže vůbec neplatí předpoklad, že se systémem mezinárodních investičních arbitráží přichází automaticky investice.

Proč je podle Vás TTIP mezi studenty v západní Evropě velké téma, organizují se statisícové demonstrace, zatímco v ČR se proti TTIP postavilo aktivně jen pár levicových aktivistů? V čem je ten problém?

Faktem je, že západní země mají delší tradici neziskových organizací, které se dlouhodobě zabývají problémy kolem ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitelů, ochrany veřejného zdraví apod., takže jsou v tom prostě lepší. My tady podobnou kulturu budujeme 26 let od pádu komunismu. Já jsem byl na dvou setkáních aktivistů v Bruselu kolem TTIP, takže jsem měl šanci se potkat s lidmi z celé Evropy, kteří se tím tématem zabývají. To jsou často lidé, kteří pracují na plný úvazek dvacet let pro nějakou neziskovou organizaci, někteří z nich se celou dobu zabývali právě například mezinárodním obchodem. Ale pro nás je to téma absolutně nové. Veřejnost nikdy nevěnovala pozornost obchodním dohodám. Na Západě ta pozornost byla donedávna také naprosto nedostatečná, ale aspoň už tam dlouhodobě působily organizace, které se obdobnou problematikou zabývaly delší dobu a mohly pak své kapacity přesměrovat třeba na TTIP. Na Západě je pak také obecně vyšší úroveň veřejné debaty.

Velikost kampaně ale především rozhoduje přístup médií. Pokud se dohoda TTIP stane velkým mediálním tématem jako například v Německu, potom je o ní povědomí i v širší veřejnosti. Například při cestě z Bruselu vlakem jsem potkal v kupé zdravotní sestřičku z Německa a když jsem jí řekl, že jsem byl na setkání ohledně TTIP, věděla zhruba, o co jde. V České republice lidé, kteří se o politiku zajímají jen průměrně, pravděpodobně o TTIP neví vůbec nic, což je právě chyba médií.

Politolog Ondřej Slačálek v rozhovoru pro TST řekl, že neaktivní občanskou společnost u nás nezaznamenává. Naopak, když se mladých něco skutečně dotýká, aktivizují se. Avšak TTIP se jich týká také významně, ale po aktivitě občanské společnosti ani stopy. Jak to hodnotíte?

Já si myslím, že má pravdu v tom, že lidé, kteří studují vysoké školy, jsou většinou lidé, kteří se o politiku zajímají. Nějaký zájem tam je, nějaký potenciál pro aktivitu tam je. Kámen úrazu ale vidím v tom, že většina jich padá do pasti medializovaných témat, která ale ve skutečnosti nejsou důležitá. Myslím tím například konkrétně prezidenta Zemana a nekončící kauzy kolem toho, co zase prohlásil. Prezident Zeman vždycky řekne něco strašného a všichni dva dny neřeší nic jiného. Ta pozornost je kontinuálně směřovaná na témata, která jsou šťavnatá, ne nutně důležitá. Takže si myslím, že by bylo výborné, kdyby lidé, kteří se již dnes zajímají o politiku a mají na ni čas, přesunuli svoji pozornost ke skutečně podstatným tématům, třeba právě k TTIP. Jde o to nespadnout do mediální bubliny nekonečných pseudokauz.

Radim Hejduk pro TST uvedl, že „TTIP je vlastně ještě nezajímavější než politika, protože nemá jasné kontury. Pro mnohé je to pouze nějaká technická záležitost, přestože může mít dopady do mnoha oblastí života.“ Souhlasíte s ním? Může být nezájem o TTIP dán také techničností tématu než problém mediální bubliny?

Vždycky, když slyším, že TTIP je technická záležitost, je to od nějakého představitele Evropské komise, který přijde na diskuzi s občany, kde říká, jak je úžasné, kolik mladých lidí se zajímá o tak technické téma jako je TTIP. Podle mě je to jen snaha udělat téma TTIP nezajímavým, udělat ho technickým, aby se jím nikdo nezabýval. Když je to technické téma, tak ho nechme technokratům, vždyť je to politicky naprosto neutrální atd. atd. Je to snaha vrátit se k těm, z pohledu Komise, „zlatým časům“, kdy byly podstatné věci řešeny bez zájmu veřejnosti za zavřenými dveřmi. Myslím si, že aktivisté odvedli velký kus práce na tom, jak to téma přiblížit lidem. Například téma bezpečnosti potravin je podstatnou části kampaně proti TTIP a zároveň je to konkrétní srozumitelné téma, které zajímá každého, kdo nechce jíst nezdravé potraviny.

Proč by se vlastně měli mladí lidé proti TTIP bouřit? Vždyť TTIP by sjednotilo trh Evropy a USA a tyto regiony by si tak pojistily svoji dominanci ve světě, což je pro obyvatele těchto regionů přínosné, nebo ne?

Dejme tomu, že by bylo přínosné vytvořit jednotný euro-atlantický trh (což tedy TTIP nevytvoří, když už jsme u toho – TTIP by nepřineslo společný vnitřní trh, jak ho známe v EU). Za jakou to ale bude cenu? Pokud vytvoříme jeden celek, který bude obchodovat volněji než nyní, je třeba se ptát, jaká budou pravidla tohoto obchodu. A pokud my v průběhu tohoto procesu přijdeme o regulace, na které jsme zvyklí, tzn. regulace na ochranu veřejného zdraví, spotřebitelů, životního prostředí, tak to za to nestojí, že? Zastánci této dohody říkají, že TTIP vytvoří „zlatý standard“ pro celý svět. Tak pokud je tohle zlatý standard, nechci vidět, jak by vypadal stříbrný nebo bronzový. TTIP by přinesla nižší regulační standardy, než na které jsme zvyklí, a přitom ani ty současné zdaleka nejsou perfektní. Navíc už dnes Evropská unie ovlivňuje pozitivním způsobem bezpečnost vyráběného zboží ve světě, protože pokud chce někdo vyvážet na evropský trh, tak musí dodržovat naše normy. To je vliv, který už dneska funguje. Proč vlastně dělat nějaký větší blok, který bude podobným způsobem vyvážet horší standardy?

Co vás přivedlo k aktivnímu odporu proti TTIP?

Já jsem se vždycky, asi od šestnácti, zajímal o politiku a asi před dvěma lety jsem změnil hlavní zdroje informací, ze kterých čerpám a otevřel se mi nový svět politické veřejné debaty, kde se řeší politické problémy, o kterých jsem předtím ani neslyšel. A jedním z nich byla dohoda TTIP. Najednou jsem z toho, co jsem četl, měl dojem, že TTIP je naprosto zásadní věc a přitom v českých médiích se o tomto problému skoro vůbec nemluví. A nejde jen o TTIP. Nyní se dojednává opět v tajnosti tzv. TiSA (Trade in Services Agreement). Když jsem „googlil“ spojení TiSA a ČT, tak mi to nenašlo žádný výsledek. Takže Česká televize se o smlouvě, která je podobně závažná jako TTIP, pro změnu nezmiňuje vůbec. Proto jsem si říkal, co se to děje, tady je obrovský rozpor mezi mediální realitou a mezi tím, co jsem považoval za podstatné. Jednoho dne jsem pak viděl tu anketu zastoupení Evropské komise v ČR, což mě tak rozčílilo, že jsem vytvořil blog a napsal první článek. Načež mě oslovila kampaň Špatný vTTIP, jestli bych s nimi nechtěl spolupracovat. Takže takovým způsobem jsem se k tomu dostal.

Jak by se podle vás dala obecně podpořit občanská angažovanost v české společnosti?

Obecně je třeba překonat představu, že člověk nemůže nic ovlivnit. To je dle mého názoru silně zakořeněná idea, ze které pak vychází obraz aktivistů jako naivních lidí, kteří se mylně domnívají, že něco zmůžou. Hlavně se ale musí politická angažovanost podchytit na školách, což už se do jisté míry děje. Cestu dopředu vidím v pořádání seminářů a debat se zajímavými řečníky. Nehledal bych naději v médiích, která lidi směřují spíše špatným směrem. Uvítal bych nějaký přímější způsob, jak mladé lidi přitáhnout. Jít za nimi. Oslovit je.

Proč je občanský aktivismus podle vás potřebný a důležitý?

Já si myslím, že občanský aktivismus do značné míry naplňuje demokracii skutečným obsahem. Je třeba, aby se lidé zajímali o věci veřejné a snažili se je spravovat společně s politiky. Naše dnešní zastupitelská forma demokracie umožňuje skrze volené zástupce jen nepřímý vliv na utváření politiky státu. Pokud demokracii chápeme jako způsob vlády, kde má mít rozhodující slovo lid, potom občanský aktivismus je nutnou složkou veřejné sféry, bez které by tento ideál nemohl být naplněn. Jinými slovy, hodit jednou za čtyři roky volební lístek do urny nestačí k tomu, aby měl lid rozhodující slovo v utváření politiky státu.

Na čem by podle vás mohla vyjednávání o TTIP padnout?

Myslím si, že vyjednávání skutečně padnou a bude to proto, že Američané nebudou chtít udělat dostatečné ústupky. Už od začátku je tu velký nepoměr ve vyjednávání, protože výchozí pozice Američanů je taková, že se chovají vůči Evropě v oblasti obchodu značně protekcionisticky. Například je extrémně obtížné dostat se na americký trh veřejných zakázek kvůli Buy American Act a dalším zákonům, které stanovují kvóty na to, kolik procent zakázek musí získat domácí firmy. Jsou tam prostě administrativní překážky a evropský byznys má velký zájem, aby tyto překážky byly odstraněny. Jenomže neplatí, že by Evropská unie měla také svůj Buy European Act. My už dneska americké firmy na náš trh veřejných zakázek pouštíme. Takže to vyjednávání začíná tak, že usilujeme o odstranění Buy American Act (což se ostatně nestane, protože k tomu v současnosti v USA absolutně není politická vůle), ale co jim za to dáme my, když je náš trh veřejných zakázek již teď otevřený? My výměnou snížíme naše standardy, což vůbec není férový obchod.

Když to trochu přeženu, pro start vyváženého vyjednávání bychom měli přijmout vlastní Buy European Act a pak se bavit o tom, že odstraníme tyto protekcionistické zákony na obou stranách Atlantiku. Ale realita je úplně jinde. Aktivisté se obávají, že ten ústupek z evropské strany bude v oblasti zemědělství a tedy i kvality potravin.

Jaký vidíte potenciální dopad „brexitu“ na vyjednávání o této smlouvě? Miloš Zeman se vyslovil, že to značně zkomplikuje jednání. Navíc Británie byla tahounem mezi státy, které prosazovaly TTIP.

Já si myslím, že tohle nebude hrát žádnou roli. Zásadní roli bude podle mě hrát neochota Američanů dělat ústupky. Dále bude velkou roli hrát nálada v Německu, kde je podpora TTIP na sedmnácti procentech. Němečtí politici nebudou schopni odolávat tlaku vlastních voličů.

„Žádná dohoda o volném obchodu nesmí být uzavřena, pokud nerespektuje zájmy Unie. Evropa musí trvat na svém. Francie na to dohlédne,“ řekl podle agentury AFP socialistický předseda vlády Manuel Valls v projevu k příznivcům strany.

Dokonce Francois Hollande prohlásil, že v současné podobě říká TTIP ne. To byl výrok krátce po úniku zveřejněným organizací Greenpeace, kdy unikla část textu dohody a zároveň velmi důležitý interní dokument pro Komisi o vyjednávání. Komise vydává dva dokumenty o vyjednávání. Jeden dává europoslancům a veřejnosti a druhý je pro interní potřeby komise. A v tom druhém bylo velmi dobře vidět, že Američané nechtějí udělat ústupky, které požaduje evropský byznys. A když evropský byznys nedostane ústupky od Američanů, tak přestane dohodu podporovat. A když byznys stáhne svou podporu, je s TTIP konec.

Autor: Adam Dvořák
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!