Nejvíce ženského talentu ve vědě ztrácíme kvůli předsudkům ještě před první třídou, říká česká fyzička | E15.cz

Nejvíce ženského talentu ve vědě ztrácíme kvůli předsudkům ještě před první třídou, říká česká fyzička

Nejvíce ženského talentu ve vědě ztrácíme kvůli předsudkům ještě před první třídou, říká česká fyzička
Falk
• 
ZDROJ: Kateřina Falk
2. července 2015 • 07:00
Kateřina Falk (31) odjela v šestnácti letech za studiem do Skotska, aby později na univerzitě v Londýně studovala fyziku. Doktorát z plazmové a laserové fyziky pak získala na Oxfordské univerzitě. V USA pracovně působila v řadě výzkumů, mimo jiné také v Národní laboratoři Los Alamos, kolébce atomové bomby. Věda je pro ni posláním, ačkoli jako žena v převážně mužském vědeckém světě čelila častým stereotypům.

„Naučila jsem se všemožné projevy sexismu ignorovat až do té doby, než přišlo dítě a já narazila na opravdové překážky,“ říká o kritickém období žen ve vědě. Paradoxně se ale díky těmto stereotypům už na gymnáziu zrodila její vášeň pro svět fyziky.

Co vás na fyzice nebo vědě obecně nejvíce fascinuje?

Logika a elegance chápaní světa kolem nás. Fascinuje mě, jak pouhé matematické rovnice a fyzikální zákony mohou popsat podstatu vesmíru, strukturu planet a hvězd, funkci jakéhokoliv technického zařízeni nebo strukturu DNA, která dává tvar veškerému životu na Zemi. Nejzábavnější je právě cesta k nalezení těchto principů. Je až neuvěřitelné, jaká tajemství dokážeme odhalit pomocí několika rovnic, pozorování nebo měření, když zapojíme naše kreativní myšleni a logiku. Je to jako číst nekonečnou detektivku s tou nejgeniálnější zápletkou.

Jak moc je pro vás věda ve vašem životě důležitá? Ovlivnila zásadně vaše vnímání a pohled na svět?

Pro mě je určitě věda životní posláni a nedovedu si v tuto chvíli moc dobře představit, že budu dělat cokoliv jiného. Asi bych to ani neuměla. Dnes je těžké posoudit, jestli je můj pohled na svět podmíněn vědou, nebo jestli jsem naopak vždy vnímala svět určitým způsobem a toto myšlení mě přirozeně navedlo na kariéru vědkyně. Pravděpodobně se to navzájem vždy podporovalo. Určitě jsem byla od malička ten typ s kritickým myšlením a silnou potřebou pro logický argument. Studium především na úrovni doktorátu mi pak dodalo potřebné schopnosti a znalosti, které mi umožňují velmi efektivně analyzovat jakoukoliv situaci a problematiku, což samozřejmě dále seřídilo mé vnímání okolí.

Setkala jste se někdy jako fyzička s pocitem, že jste oproti mužům v nevýhodě a musíte pracovat více?

Ženy a dívky ve vědě čelí dost velkým překážkám, a to rovnou na několika úrovních. Začíná to právě v útlém dětství, ještě v předškolním věku. V tu dobu si děti osvojují principy společnosti včetně všech stereotypů. Před první třídou pravděpodobně přicházíme o nejvíce ženského talentu ve vědě, především v technických a matematických oborech. Tento stereotyp se dále prohlubuje během základní a střední školy.

Na univerzitě jsem velké problémy nevnímala a při doktorátu se čísla pak velmi dobře ustálila. Naučila jsem se všemožné projevy sexismu ignorovat až do té doby, než přišlo dítě a já narazila na opravdové překážky. Právě v tomto období přichází věda o nejvíce žen. Bohužel v naší společnosti, snad kromě skandinávských zemí, se stále očekává, že budou matky s dětmi mnoho let doma. Takový životní styl se neslučuje s vědeckou kariérou, kde stačí rok nepublikovat a člověk již nikdy nedostane příležitost ve výzkumu dále pokračovat.

Když porovnáte situaci ve vnímání žen českou vědeckou společností s vašimi zahraničními zkušenostmi, jak jsme na tom?

Bohužel v porovnání se Západní Evropou, USA a především Skandinávií je to podstatně horší. Čeká nás ještě mnoho let, než se dostaneme alespoň na jejich úroveň, která také zdaleka není na úrovni rovnoprávnosti. Například popis astrofyziky jako „boys with toys“ Shrinivase Kulkarniho nebo šokující projev nositele Nobelovy ceny Tima Hunta, který se dost tvrdě vyjádřil na účet žen v laboratořích, nám ukazují, že sexismus je stále ve vědě velmi běžný. Nedávno jsem ovšem navštívila Kongres žen, který se pořádal v Praze, a moc ráda jsem viděla, že se o tomto problému a jeho řešení začíná mluvit a jednat.

Jak se vy osobně vyrovnáváte s genderovými stereotypy?

První takový „kopanec“ mě vlastně dostal do vědy. Bylo to v primě na gymnáziu, kdy náš fyzikář prohlásil, že holkám fyzika moc nepůjde, ale ať se prý nebojíme. Mě to tehdy strašně vyprovokovalo a začala jsem se na fyziku učit z trucu. Místo odplaty jsem v té chvíli ale objevila životní poslání. U většiny děvčat toto mělo obrácený efekt. Jako žena ve vědě, a k tomu navíc matka, se pravidelně setkávám s mnoha mírnými, ale za to až otravně častými projevy sexismu v podobě malých vtípků, poznámek, nepromyšleného jednání, pohledů a jiných typů mikroagrese. Lidé si většinou ani neuvědomují, že jednají sexisticky. A nejedná se pouze o muže, často je to horší u žen. Já jsem ale necítila, že mě nějak přímo tyto věci ovlivňovaly nebo ohrožovaly kariéru. Mám docela silnou povahu.

Proč jste se rozhodla opustit rodný Zlín už na gymnáziu?

Od malička mě lákala věda a měla jsem silnou touhu jednou pracovat ve výzkumu. V devadesátých letech procházela Česka republika ještě ekonomickým šokem po změně režimu a věda byla ve velmi špatném stavu. Zároveň jsem v tu dobu začínala vyhledávat informace o nejnovějším výzkumu v astrofyzice a zjistila jsem, že se vše publikuje v angličtině. Po poradě s mými vyučujícími jsme došli k závěru, že by pro mě bylo ideální studium v zahraničí. Vždy mě lákalo cestování, tak jsem vzala první příležitost vycestovat a nakonec jsem byla pryč patnáct let.

Letos jste se vrátila zpátky do Česka. Čeho si však nejvíce ceníte na práci v zahraničí?

V případě vědecké kariéry jsou zkušenosti z různých zemí a institucí velmi důležité pro rozšíření schopností, portfolia a kontaktů. Čím širší světový záběr vědec má, tím víc se o jeho výzkumu ví, a tím víc příležitostí pak dostane. Život v zahraničí obecně dá člověku opravdu hodně. V cizí zemi musí začít z ničeho, bez zázemí a bez pomoci rodiny, a pokud není zrovna bohatý, musí se velmi rychle naučit samostatnosti. Navíc, když žijete v jiné kultuře, naučíte se vnímat zvyky a stereotypy úplně jinak, hodně vás to osvobodí od vlastních předsudků, o kterých jste pravděpodobně ani nevěděli.

Je znatelný rozdíl v úrovni vědy a výzkumu u nás a například ve Spojených státech, kde jste pracovala?

V České republice stejně jako v USA a jiných zemích se dělá špičková věda světového významu. Jsme malá země, a tak musíme své zdroje dobře soustředit na určité obory, ale s rostoucí podporou od české vlády a aplikacemi v průmyslu se tyto obory rozšiřují, a to i o nové typy výzkumu. V mnoha oblastech, včetně té mojí, patří Česko mezi světovou elitu. I proto jsme se vedle nabídek z USA, Švédska, Německa a Dubaje rozhodli s manželem přestěhovat do Prahy.

Vystudovala jste plasmovou a laserovou fyziku. Ve kterých oblastech lidského života se laserová technologie a její výzkum uplatňují?

Zabývám se základním výzkumem v plazmové fyzice, především komplikovaných stavů hmoty při extrémních teplotách a hustotě. Ve svém výzkumu se specializuji na vytváření a měření těchto extrémních podmínek pomocí obrovských laserových systémů, kterých je na světě jen hrstka – v USA, Japonsku, Velké Británii, Německu nebo Francii a jeden takový zrovna stavíme na jihu Prahy. Aplikace tohoto výzkumu se dá najit všude od astrofyziky, nových energetických zdrojů využívajících jadernou fúzi (stejné reakce, které pohánějí naše Slunce) nebo například urychlování částic pro aplikace v léčbě rakoviny (protonová terapie), studium hmoty na výrobu nových materiálu v elektronice nebo detekci pašovaného radioaktivního materiálu.¨

Britské noviny The Guardian před lety laser prohlásily za nejvýznamnější objev 20. století. Souhlasíte s tím? V čem by mohl předčít objev třeba penicilinu, struktury DNA nebo vynález počítače?

The Guardian tehdy publikoval oficiální stanovisko britské Royal Society, která vyhlásila laser jako nejdůležitější vynález 20. století. Publikovali tento článek jako zprávu pro vládu Davida Camerona, který snížil podporu britské vědy na polovinu a zbylé finance rozdělil jen mezi „užitečné“ obory. Laser byl použit jako krásný příklad toho, kdy základní výzkum nezačal z žádných pohnutek kvůli určité aplikaci nebo průmyslovému využití.

Já osobně vidím dva nejrevolučnější vynálezy, a to polovodičové transistory, které vytvořily veškerou elektroniku a počítačovou technologii, a laser. Aplikace laseru jsou ale pravděpodobně nejširší ze všech technologií historie. Všude, kam se podíváme, je laser. V CD přehrávači, výrobě nových materiálů a mikročipů, ve výpočetní technice, vojenské technologii, kosmickém výzkumu atd. Prakticky veškerá moderní technologie dnes závisí na laserech. Penicilin, počítače či struktura DNA jsou určitě také velmi důležité pokroky, ale v mnoha směrech by bez laseru moc daleko nedošly.

Co je podle vás největší přínos fyziky?

Autor: Veronika Krejčí
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!