Mrzí nás mediální obraz, za kterým stojí Jiří Čunek. Nejsme xenofobové ani homofobové, říká předseda Mladých lidovců | E15.cz

Mrzí nás mediální obraz, za kterým stojí Jiří Čunek. Nejsme xenofobové ani homofobové, říká předseda Mladých lidovců

Sára Matůšová

Mladí lidovci jsou zapsaným spolkem, který úzce spolupracuje s KDU-ČSL, dalšími občanskými sdruženími v ČR a zahraničními organizacemi. Chce se podílet na utváření budoucnosti České republiky a Evropy a být podporou nejen křesťanům, ale všem mladým lidem – především pak těm, kteří se chtějí politicky angažovat. „Občas mám pocit, jako by občanská a především politická angažovanost byla stigmatizována. Bojíme se, že nás společnost odsoudí za to, že se otevřeně hlásíme k nějaké politické straně nebo ji podporujeme. A to je velká škoda, protože se potom spousta lidí se zájmem o politiku radši ani nezapojí,“ říká místopředsedkyně pražské organizace ML Lucie Martinková. Na otázky odpovídala společně s předsedou Filipem Chvátalem.

Vaše heslo zní: „Měníme svět k lepšímu“. Co to znamená „k lepšímu“? Aby se lidé měli lépe ekonomicky? Aby byli šťastní?

FCH: Do jisté míry toto heslo bereme jako aktivizaci mladých lidí. Aby byli vůbec ochotní se ve veřejném prostoru aktivizovat, protože v dnešní době je politika trochu sprosté slovo a nikdo ji nebere pozitivně. Spousta zákonů, které se teď zavádí, a priori předpokládá, že politik krade nebo nějak taktizuje, a situace kolem politiky se zhoršuje.

Kvůli tomu je poměrně těžké někoho přemlouvat, aby se do politiky pouštěl. My nejsme žádná politická organizace, ale spolek. Lidé, kteří se nechtějí v politické straně angažovat a nechtějí tam vstupovat, mohou vstoupit k nám. Uvidí, že děláme vzdělávací a společenské akce a řešíme témata, která jsou podle nás aktuální. A když pak zjistí, že jsme celkem normální, vidí náš kontakt se stranou a její fungování, mohou do ní následně vstupovat.

Pavel Bělobrádek: Některé Čunkovy výroky o EU mohou být důsledkem nedostatku informací, možná i vzdělání

LM: Já toto heslo vnímám tak, že se snažíme přivést mladé lidi k občanské angažovanosti, k zájmu o politiku. Ukazujeme jim, jak je důležité jít volit, jak se mohou sami politicky a občansky angažovat. A pokud budou chtít, můžou sami vstoupit do politiky, prosazovat své názory a hodnoty. A tím i „měnit svět k lepšímu“.

FCH: To, že měníme svět k lepšímu, tedy znamená, že chceme vyvolat v mladých lidech zájem ne pouze o politiku, ale celkově o veřejný prostor, což znamená chtít změnit třeba jen něco na náměstí, opravit sochu nebo chodník, zvýšit občanské povědomí.

Jakub Čech: Občanské iniciativy a fungující strany jsou základem demokracie

Jaký smysl a místo mají ve společnosti spolky jako Mladí lidovci, Mladí sociální demokraté nebo Mladé ANO? Proč je podle vás důležité, aby se v nich mladí lidé angažovali?

FCH: Když začnu od konce, prvním aspektem je podpora strany, která má vždycky problém získat mladé lidi. Je to něco jako vytvoření prostředí, kam by mladí chtěli přijít. Pokud si vezmete politické strany, není výjimkou, že jsou složené ze starších lidí, a ty mnohdy zajímá něco úplně jiného než mladé lidi – což mladého člověka často odradí, když tam vstoupí sám. U nás na jižní Moravě jsme typické prostředí, kde se setkáme, pobavíme se o tom, co se všechno dělá špatně, nebo dobře, a pak jdeme do svých místních organizací, ale jdeme tam často jako jednotlivci. Pro stranu jsou tyto spolky tedy důležité proto, aby do ní chtěl někdo vstupovat, a zároveň jsou důležité jako zpětná vazba od mladých lidí pro stranu. Tu KDU-ČSL od ML získává tak, že jsme organizovaní, máme předsedu a předsednictvo, chodíme na celostátní výbor a většinou máme nadstandardní vztahy i s vedením, protože s námi docela komunikují, jezdí na naše akce a diskutují s námi. A často máme i jiný názor než většina strany.

Komentář: Kam se poděla Čunkovi tradiční rodina

Co se týká přínosu pro společnost, spolky jako Mladí lidovci mohou sloužit i jako nějaké zlidštění strany. Snažíme se být politicky angažovaným spolkem, což tady opravdu chybí. Každý tu chce být samozřejmě apolitický, snaží se dělat, že není politikem. Typickým příkladem je Andrej Babiš. Tohle ale úplně nejde, bez politických stran podle mě není možné demokracii udržet.

LM: Souhlasím s tím, že jsme organizací, která má vést mladé lidi do politiky. Straně můžeme zase poskytovat pohled mladé generace. Pro ty, co do politiky nechtějí, ale chtějí se občansky a politicky zapojit, můžeme být dobrým kompromisem. A taky z vlastní zkušenosti vím, že u mnoha mých známých, kteří se jinak o politiku nezajímají, vzbudí zájem to, že vidí, jak se politicky angažuji. To je vede k tomu, že se mě na ML a politiku ptají, a nakonec se někteří lidé bez dřívějších zájmů o politiku rozhodnou alespoň jít volit nebo se začnou trochu o politické dění u nás zajímat – tím můžeme být všichni užiteční. Že se nestydíme za to, co děláme a čemu věříme. Občas mám totiž pocit, jakoby občanská a především politická angažovanost byla stigmatizována. Bojíme se, že nás společnost odsoudí za to, že se otevřeně hlásíme k nějaké politické straně nebo ji podporujeme. A to je velká škoda, protože se potom spousta lidí se zájmem o politiku radši ani nezapojí.

Online.muni.cz: Masaryk byl vášnivý aktivista. Lásky a dialogu

Je tedy cílem spolků jako ML připravit mladé lidi na budoucí politickou kariéru?

LM: Je to jedním z našich cílů. Jak už jsem řekla, ne všichni chtějí vstoupit do politiky, ale chtějí se alespoň nějak zapojit. Právě takový spolek je dobrým kompromisem. Nejen samotné fungování spolku nás má ale čemu učit. Nejrůznější semináře, školení a setkávání s politiky a odborníky z nejrůznějších míst umožňují každému, kdo o to má zájem, aby se připravil na svou politickou kariéru. O tom, jak se to ML daří, svědčí spousta politických osobností, které byly a jsou našimi členy.

FCH: Člověk si u nás může vyzkoušet reálné fungování jako ve straně. Máme záměrně stejné orgány a podobné stanovy. Máme předsedu, předsednictvo, celostátní výbor, krajské organizace, krajské výbory. Výjimečně máme i místní organizace. Máme sjezd a členské schůze. Mandát volených členů je na rok, což znamená, že je to u nás živější. Předsedové krajů i celostátní musí obhájit svou práci každý rok.

Všechno je neplacené, ačkoli máme nějaký rozpočet, ale není to nic zásadního. Zásadní jsou vztahy, kdo koho zvolí, kdo kam kandiduje a podobně. Fungují u nás úplně stejné dohady jako ve velké politice, akorát tam nejde o tolik, takže si myslím, že pro spoustu lidí je to obrovská škola. Mnohokrát se stane, že někdo někoho nezvolí a někdo se domluví jinak, než si myslel. Členové si mohou říct, že to pro ně není, nebo je to může hodně naučit a chtějí pak vstoupit i do strany. Mohou se naučit také přednášet projevy, vystupovat před lidmi nebo si domlouvat podporu. Všechno to znamená dost úsilí a v tomhle máme velkou výhodu, že to mladé lidi můžeme naučit.

Ale i přesto je mezi mladými lidmi stále velká spousta těch, kteří o politiku zájem nejeví. Čím je podle vás tento nezájem u některých mladých lidí způsoben?

FCH: Myslím, že si spousta lidí a priori myslí, že politika je špinavá. Podle mě to často před mnohými mladými zmiňují i rodiče, takže i proto nad politikou možná velká část z nich neuvažuje. Další část politika prostě nebaví. Je to specifická záliba, nemyslím si, že může nadchnout úplně každého. Navíc to pak samozřejmě obnáší jít s kůží na trh, spojit se s nějakou ideologií, s nějakou stranou a to většina lidí vnímá jako riziko toho, že budou odsouzeni a kritizováni svým okolím. Navíc je tady i ten faktor, že je samozřejmě jednodušší nadávat na to, jak to funguje a nefunguje, než se v tom aktivizovat a převzít spoluzodpovědnost.

LM: Hodně často je to dáno prostředím, v němž vyrůstají. Pokud se tedy především rodiče o politice doma s dětmi nebaví, anebo o ní mluví jenom negativně, nelze se nezájmu mladých lidí o politiku divit. Pokud mladý člověk není vedený k tomu, že demokracie je o zodpovědnosti a o tom, že je důležité jít volit, a že pokud se nám něco nelíbí, můžeme to svou vlastní angažovaností změnit, těžko k tomu sám dospěje. Samozřejmě, že i takové lidi znám, ale je jich opravdu málo. Ani české školství není v tomto případě moc úspěšné a nepředstavuje nám politiku a zájem o ni jako důležitou součást života. A nakonec jak říká Filip, být politicky angažovaný je dost často ostatními odsuzováno.

Jak je tedy možné mladé lidi pro politiku zaujmout, konkrétně za ML?

FCH: Všude samozřejmě fungují osobní vztahy, takže je můžeme zaujmout na základě toho, že se mezi sebou znají.

LM: Nejdůležitější jsou určitě osobní zkušenosti. Nebát se oslovit lidi ve svém okolí, diskutovat s nimi, ukázat jim, co všechno můžeme jako ML nabídnout. Upoutat je můžou nejrůznější akce, semináře a školení, které nabízejí setkávání a diskuze se zajímavými lidmi, s nimiž by se člověk běžně nesetkal. A navíc si myslím, že jsme dobrým uskupením lidí, kde se příjemně tráví čas.

FCH: Velmi často funguje vzdělávací nebo jiná akce, kde máme přednášku na aktuální téma, a lidé tam přijdou, protože je to zajímá a ví, že se tím potom zabýváme – nebo ví, že mohou jít po přednášce s námi a přednášejícím do hospody. Myslím, že bez osobního kontaktu dnes už jen těžko nalákáte někoho na nějakou politickou organizaci. To šlo dřív za první republiky, kdy fungovaly masové strany. V dnešní době se s problémem motivovat lidi potýká každá strana. V souvislosti s ML hraje svou roli i název – kdybychom se jmenovali Mladí lidé, což byl také návrh a existuje stránka pod tímto názvem, možná by to fungovalo jinak. Když se jmenujeme Mladí lidovci, automaticky si většina myslí, že jsme prostě lidovci, což úplně není pravda.

Mladé lidovce jde teď ale s KDU-ČSL hodně vidět při rozjedu nové volební kampaně. Je tedy vaším posláním přitáhnout mladé lidi ke straně, která se jim může zdát vzdálená v tom, že se jedná o tradiční stranu s jim mnohdy vzdálenými postoji a názory, navíc bez tváří, jako je třeba Dominik Feri? Můžete mladé lidi přesvědčit o volbě KDU-ČSL přes vámi zmíněné osobní vztahy?

LM: Neřekla bych, že je to poslání. Ale určitě se snažíme mladým lidem vysvětlit, proč volit KDU-ČSL. Je přirozené, že pro mladé lidi je příjemnější, když s nimi mluví někdo v jejich věku.

FCH: Ale myslíte, že by to přilákání bylo na nás? Že toho není sama strana schopná?

KDU-ČSL právě rozjíždí novou kampaň, ale myslím, že doteď moc necílila na věkovou skupinu 18–29 let a nenabízela moc toho, čím by mladé lidi mohla oslovit.

FCH: S některými názory a postoji se dá těžko něco dělat. Zaprvé si nemyslím, že jsme tady od toho, abychom říkali, že podporujeme sňatky homosexuálních párů. Je tady spousta větších stran, které to říkat budou, takže si nemyslím, že je to nutné i u sedmiprocentní strany. Za druhé hrozí riziko, že tím ztratíme některé naše členy, takže automaticky víme, že hned vyvstane protinázor, jak jsme zradili naše přesvědčení.

Co se týká témat pro mladé lidi, tak se samozřejmě věnujeme vzdělávání, školství, digitalizaci, vědě a výzkumu, které i Pavel Bělobrádek docela dobře argumentuje a snaží se více vyjít vstříc i mladým. Uznávám ale, že to není úplně v tom stylu, který by si mladí představovali. Bude to i tím, že kampaň KDU-ČSL má své rezervy – a jedna z těch rezerv je tohle –, ale nemyslím si, že by byl problém s oslovením mládeže jen u naší strany. Samozřejmě, že se o to jako ML budeme snažit, ale nejsme tady od toho, abychom dělali volební kampaň. KDU-ČSL má odhady, kdo jsou její cílové skupiny a jak to funguje, a když ví, že u mladé generace její myšlenky a názory často nerezonují, je potom jasné, že se kampaň směřuje trochu jinam. V případě TOP 09 je půlkou úspěchu to, jak hodně jde vidět Dominik Feri. Druhou polovinu tvoří to, že cílí na liberální pražské voliče a formulují věci, které jsou jim blízké.

Proč by tedy měl mladý člověk volit KDU-ČSL?

FCH: Věřící a trochu konzervativně smýšlející člověk by měl volit KDU-ČSL proto, že zastává názory, které se s tím shodují, vychází i ze sociálního učení církve, které mluví o aktivizaci mladých lidí v současné politice. Pro mladé lidi nevidím jinou stranu, která by byla schopná v našem politickém spektru tohle zastávat, ať už se jedná o prorodinnou politiku, konzervativní přístup k financím nebo ne úplně bezbřehou liberalizaci a bezbřehou relativizaci všeho, což znamená například: o rodině už se nesmí mluvit, protože rodinu mohou samozřejmě tvořit i dvě ženy a tím pádem to je tabu.

Myslím, že i hlas menšiny, která bude říkat, že rodina je stále rodinou a má pro společnost nějakou hodnotu, by měl být slyšen. Nechci tím říct, že je nějaký jeden názor správně, jen bylo by dobré, aby zazníval i tento hlas, nejenom ten, který bude všechny hodnoty postupně relativizovat. Lidová strana je tu i od toho, aby říkala, že má smysl držet se starých a generacemi osvědčených hodnot. Například je to právě rodina, malé podnikání, proevropská orientace, ale i sociální rozměr, na který nesmíme zapomínat.

LM: Pro mě je ještě důležité to, že jsme stranou proevropskou, která nechce, abychom zůstali na periferii EU. Chceme být součástí Evropy, ne se obracet na Východ. Ze svého pohledu taky vnímám jako velké plus právě podporu vědy a výzkumu, o nichž se moc nemluví, a přitom jsou důležité pro rozvoj a budoucnost naší země.

FCH: Co se ještě týče oslovení mladých lidí a toho, proč by stranu měli volit, vidím důvod právě v podpoře rodin. Když chcete založit rodinu, vstoupit do pracovního života a mít třeba více než jedno nebo dvě děti, je to poměrně problém a stát to úplně nezvýhodňuje. KDU-ČSL pro tyto mladé rodiny chce prosadit více peněz, zkrácené úvazky pro matky s dětmi a speciální přístup k dostupnému bydlení. I to je tedy důvod, proč by tento směr měli podporovat. Pouhý kapitalismus bude říkat, že každý se o sebe musí postarat sám, socialismus zase bude podporovat všechny bez práce atd., ale na rodiny moc myslet nebude. Nehledě na to, že konzervativní přístup KDU-ČSL je i v tom, že se musíme starat o budoucí generace a mít nějakou solidaritu mezi generacemi, což znamená, že asi není naším cílem, abychom vymírali a neustále nevěděli, jak vyřešit ubývající plátce do důchodového systému. Měli bychom tedy podporovat i to, aby mladí lidé chtěli mít děti.

S otázkou podpory rodin a tématem, které rezonuje mezi mladými lidmi, souvisí to, že KDU-ČSL nesouhlasí se sňatky homosexuálních párů, ale také odmítá adopce partnerem homosexuálního rodiče. To může být v nezájmu dítěte žijícího s těmito partnery i bez adopce (z hlediska neposkytnutí lékařské péče, dědického práva nebo v případě úmrtí homosexuálního rodiče). Jak se k tomuto tématu stavíte jako ML vy?

FCH: Teď budu mluvit jen za sebe. Toto téma je velmi aktuální, a proto o něm v ML diskutujeme, ale názory máme různé. Není důvod, abychom se k tomu stavěli nějak jako organizace, protože se na tom neshodneme a taky to rozhodně není naším úkolem. Naším úkolem by bylo udělat na toto téma nějakou debatu, pozvat si odborníky a nějak to prodiskutovat, případně udělat nějakou deklaraci, ale pochybuju, že bychom se nějak shodli. Samozřejmě nás mrzí mediální obraz utvořený především panem Čunkem. Ten totiž způsobil, že vypadáme jako xenofobové a homofobové, což tak není.

Na druhou stranu je jasné, že adopce homosexuálními páry způsobuje u mnoha členů obavy z důvodu výchovy dětí. Samozřejmě to vidím ale tak, že je to o toleranci: každý má právo žít, s kým chce, nikdo by neměl omezovat dědická práva. Není ale úplně jasné, jaké důsledky to potom na dospívání dětí má. Jako ML jsme k tomuto tématu žádné konkrétní stanovisko nepřijímali. A vlastně ani sám za sebe si úplně nejsem jistý, jak bych se k tomu postavil. Nemám v této oblasti úplně vyhraněné názory, mám kolem sebe mnohem konzervativnější kolegy, ale rozumím jejich obavám.

LM: Jak říká Filip, v naší organizaci jsou na toto téma opravdu nejrůznější názory a nemyslím si, že bychom se na nějakém společném postoji shodli. KDU-ČSL odmítá sňatky homosexuálních párů proto, že podle křesťanského učení je manželství svátostí mezi mužem a ženou a pro křesťany není jiná interpretace. Co se týče adopcí, tak si myslím, že v první řadě je v zájmu všech, aby se zjednodušily vůbec adopce a pěstounská péče, aby nemuselo končit tolik dětí v ústavní péči.

„Mnozí mladí křesťané jsou sami LGBT a ti by neměli být umlčovaní a opomíjeni. A pokud se tak děje, měli by za nimi stát ostatní křesťané,“ řekla v rozhovoru pro TST Hana Kovářová z Prázdných trůnů. Souhlasíte s tímto výrokem? Měli by se Mladí lidovci jako zástupci mladé generace a křesťanů postavit za LGBT komunitu křesťanů?

LM: Nemyslím si, že bychom se jako ML měli za tuto komunitu postavit. Za prvé bychom se na tom asi neshodli a za druhé podle mě ani není smyslem naší existence podporovat takováto uskupení. Je na každém z nás, jaký postoj k těmto skupinám má a jestli je chce podpořit. Jako křesťané máme milovat všechny lidi a přijímat je takové jací jsou, to je podle mě důležité. Pro mě je naprosto nemyslitelné jakkoli lidi z LGBT komunity odsuzovat či hanit, to s křesťanstvím nemá nic společného.

FCH: Nejsem si tedy jistý, jestli je dmýchání těchto konfliktů úplně správnou cestou a zda je správné, abych jako předseda ML, ačkoli je můj názor na toto téma dost tolerantní, říkal, že podporujeme takové skupiny. Nemáme samozřejmě ani důvod podporovat Prague Pride, kde se lidé fotí s transparenty, že Ježíš je gay atd.

Řešili jsme s ML jednu dobu oficiální podporu sdružení LOGOS (ekumenické LGBRQ společenství věřících, pozn. red.). V zásadě proti tomu nic nemám, ale nevím, co by to mělo obnášet. Nemyslím si, že se někdy v blízké době prokázalo, že církev utlačuje nebo diskriminuje věřící s homosexuální orientací. Třeba současný papež je příkladem toho, že máme být tolerantní na všech úrovních. Ano, samozřejmě jsou někteří církevní představitelé, které to štve, ale respektují papeže. Církev je založená na respektu k autoritám a myslím, že to dává smysl.

Proti podpoře pochodu Prague Pride se vyjádřil v Duelu DVTV i zmiňovaný Jiří Čunek, který se poměrně nevybíravě vyjádřil v rozhovoru pro Týdeník ECHO i k matkám samoživitelkám: „Copak ten stát lidem říkal, s kým mají spát? Tímhle lidi stále více vychováváme k nezodpovědnosti. Pokud se žena špatně rozhodla, s kým mít dítě, musí nést následky,“ řekl. Jak se stavíte k jeho kontroverzním výrokům a obecně ke kontroverzním výrokům ostatních členů KDU-ČSL? Chcete být spojováni a viděni se stranou i přes výroky, s nimiž třeba nesouhlasíte?

FCH: Tyto výroky se snažíme řešit interně, což by se podle mě takto mělo správně dělat vždy a ne střílet do vlastních řad. Naši představitelé z KDU-ČSL s námi komunikují, což takhle podle mě nemá nastavené každá strana. Pavel Bělobrádek mluvil na určitá témata vztahující se i k Jiřímu Čunkovi v rozhovoru pro TST, kde některé věci řekl v kontextu sociální politiky, která má podporovat rodiny s dětmi. Podle mě tehdy reagoval na to, že některé ženy vlastně muže nechtějí a vyhovuje jim lépe, když si děti vychovávají samy. Pak se toho chytily Novinky a vybraly jen jednu větu z celého rozhovoru – a vyvolalo to mediální kauzu.

Podobný průběh mělo i vyjádření o úmrtí psa na Facebooku. Interně jsme to probrali s tím, že nám to vadí, a vnímáme, že to vadí i lidem v našem okolí. Pavel Bělobrádek se potom omluvil, vzal i naši zpětnou vazbu. Bral svůj výrok tehdy v jiném kontextu a řekl ho ve vtipu, jenže takový vtip by byl pochopen v okruhu pěti známých, ale když dá něco na Facebook, nejde to úplně rozlišit. Co se týče výroků pana Čunka poslední dobou celkově, tak u nás rezonovaly takovým způsobem, že jsme chtěli udělat usnesení, které mělo odmítat tento, dle našeho mínění, poškozující styl vyjadřování navenek, nakonec jsme ho ale odložili.

LM: Bohužel nikdy nebudete souhlasit se všemi ve straně, s tím musíte počítat. To, že se tyto výroky řeší interně, je nejlepší možný způsob. Ničemu bychom nepomohli, pokud bychom každou chvilku vydávali prohlášení o tom, s jakým výrokem nesouhlasíme. My tu nejsme od toho, abychom se neustále veřejně vyjadřovali, na něčem se usnášeli. Jsme tu proto, abychom diskutovali, případně dávali zpětnou vazbu našim politikům.

KDU-ČSL je stejně jako ML vystavěna na křesťansko-demokratických hodnotách, což může být pro mladé nevěřící lidi také odrazující. Mohou ML změnit i stereotypní pohled na křesťanství jako na něco svazujícího a přehnaně konzervativního?

LM: V našich řadách je spousta nevěřících lidí, kteří jsou důkazem toho, že nejsme spolkem tvořeným jenom křesťany, a proto to jako celek měnit nemůžeme. Myslím, že přesvědčit lidi o tom, že křesťanství není svazující a konzervativní, máme za úkol všichni věřící, nejen jako členové ML.

FCH: Souhlasím s tím, co říká Lucka. Myslím, že kdybyste přišla na nějakou naši akci, tak byste neměla určitě pocit, že jsou členové nějak svázaní. Na druhou stranu rozumím i určitému odříkání v křesťanství, které asi máte na mysli. Myslím si, že když si člověk něco odřekne a na něco s trpělivostí počká, tak o to víc si toho váží, než když má vše hned a je mu všechno dovoleno. Myslím, že dobře to ilustruje výchova dětí. Některé děti dostávají mnoho věcí bez námahy, jiné jsou vychovávány k větší zodpovědnosti. Mám takovou zkušenost, že ti druzí bývají v životě obvykle úspěšnější a šťastnější.

Jako ML vycházíte z křesťansko-demokratických hodnot a cílíte na mladou generaci. Myslíte si, že mezi mladými je ještě něco jako křesťanská morálka?

LM: Já myslím, že ano, jsem v tomhle optimista. Pohybuji se hodně jak ve společnosti věřících, tak i nevěřících lidí, střídavě žiju v Praze a na Valašsku a vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří mě přesvědčují o tom, že na tom moje generace není tak špatně.

FCH: Nevidím to úplně černě. Díval jsem se na Celostátní setkání mládeže v Olomouci, kde bylo letos více účastníků než kdy dříve. Vidím to i v křesťanských společenstvích, kde křesťanská morálka úplně neodchází – jak tady v Brně, tak i v Praze. Jinak podle mě mladí lidé nějakou zásadovost mají. Mile mě překvapila vlna protestů na Staroměstském náměstí a pak v krajských městech proti aféře pana Babiše. Protesty organizovali vesměs mladí lidé. To bych nazval záchrannou brzdou.

Hayato Okamura: Jako politik jsem připraven vytrvale vést dialog i se svým bratrem

Autor: Sára Matůšová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!