Michal Zima pro Perpetuum: Mezinárodní den studentstva byl znásilněn komunismem | E15.cz

Michal Zima pro Perpetuum: Mezinárodní den studentstva byl znásilněn komunismem

Markéta Majerová

Publikujeme rozhovor s předsedou Studentské komory Rady vysokých škol Michalem Zimou, který vyšel 9. listopadu na webu magazínu Perpetuum. Michal Zima mluví o nutnosti péče o demokracii, průběhu letošních oslav 17. listopadu i o potřebě vrátit do kalendářů Mezinárodní den studentstva: „Představitelé některých stran mají jakousi iracionální obavu z toho, že Mezinárodní den studentstva zde byl za komunismu a může být vnímán jako komunistický svátek. Chtěl bych říci, že to je důsledek, nikoli příčina. Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen ve čtyřicátých letech dvacátého století, teprve poté ho komunistický režim znásilnil. Není to problém Mezinárodního dne studentstva, ale tehdejšího režimu. Když se studenti odkazují na Mezinárodní den studentstva, neznamená to, že se odkazují ke komunismu. Odkazují se k památce roku 1939, který právě tento den, tento název symbolizuje. Proto jej chceme zpět v kalendáři.“

Oslovuje ještě dnešní studenty datum 17. listopadu?

Studentům je 17. listopad stále hodně blízký. O tom jsme se přesvědčili např. před dvěma lety, když prezident Zeman právě v tento den zabral Albertov. Takovéto bezprecedentní narušení události a místa, které patří studentům, vedlo lidi k jasné a rychlé reakci. Předtím si nikdo nepřipouštěl, že by něco podobného mohl nejvyšší představitel státu udělat. Připravil se náhradní 17. listopad a lidí přišlo mnoho. I letos očekávám na Národní třídě a Albertově desetitisíce lidí. O počet strach nemám. Ale pro mladé je dle mého těžko uchopitelné, co to ten boj za svobodu a demokracii vlastně je.

Myslíte si, že pro studenty jsou v současnosti demokracie a svoboda hodnotami, které si uvědomují, nebo se musí stát nějaká událost, která tyto hodnoty ohrozí, aby to pro ně nabylo na významu?

To je velmi těžká otázka a netroufám si na ni odpovídat za všechny studenty. Myslím si, že pro dnešní studenty je svoboda a demokracie každodenní chléb. Žijí v ní, jsou v ní vychovaní a žít v ní budou. Myslím si, že v drtivé většině případů si nedokážou ani představit, jaké by to mohlo být v jiném režimu. S ohledem na volební výsledky do Sněmovny si nejsem jist, zda si studenti vůbec uvědomují důležitost demokratického systému pro naši budoucnost. Demokracie je živoucí organismus, který musí o svůj zdravotní stav pečovat v reálném čase. To není žádná konstanta. Je to proměnná, která se neustále v čase mění. A mění se na základě toho, kdo demokracii v aktuálním období tvoří. Pakliže máme představitele, kteří znásilňují demokracii za účelem vyšší efektivity procesů a ve jménu pragmatismu, což se může v krátkodobém horizontu jevit jako dobrá cesta, z dlouhodobého hlediska je to cesta do pekel.

Glosa Martina Štorkána: Mirek není Dušín, je spíš mladší Zeman

Vnímáte letošní 17. listopad v důsledku výsledků voleb jinak než předchozí ročníky?

Dle mého názoru lidé nyní mohou otevřít oči a zamyslet se nad tím, jak se naše společnost rozhodla a jak je aktuálně názorově naladěná. Pro mě je neštěstí voleb úspěch SPD, to říkám na rovinu. Pakliže její předseda Tomio Okamura veřejně deklaruje, že nemůže splnit to, co slibuje… A přesto dostane bezmála 11 %. Doufám, že jeho výroky po volbách o znárodnění České televize, Českého rozhlasu a zrušení senátu všemi zatřesou. Odpusťte mi, ale takováto veřejná rétorika mi skoro evokuje počátky nástupu totality k moci. Zdá se mi, že lidé jsou prostě otupělí. Připadá mi, že všichni stále sázejí na to, že jsme si tu demokracii všichni vybrali po sametové revoluci a že tady bude napořád. Ve světle současných událostí bychom spíše měli více mluvit o tom, proč je demokracie a svoboda důležitá. Mám pocit, že se tato skutečnost nebezpečně rychle ze společnosti vytrácí. Proto připomínám notoricky známou frázi Churchilla, že demokracie je velmi špatný systém vlády, ale bohužel neznáme žádný lepší.

Anna Rousková: Mohou si studenti v zahraničí dovolit volit?

V minulosti se studenti snažili podpořit atmosféru svobody ve společnosti a usilovali o demokratickou společnost. Myslíte si, že je ve studentech stále potenciál hybné síly obdobnou aktivitu iniciovat?

Určitě. Studenti tento potenciál projevili v minulosti hned několikrát. Stačí připomenout studentská protestní hnutí z let 1939, opomíjená hnutí šedesátých let a to nejznámější z roku 1989. Dnešní situace je však taková, že dlouhodobě žijeme v nádherném věku. Není tu žádný skutečně vážný problém. Naše země netrpí a společnost se podle toho vyvíjí. Souvisí s tím i ta těžká uchopitelnost důležitosti demokracie.

Proto si toho neumíme vážit a naše národní hrdost se projevuje spíše při mistrovství světa v hokeji, nebo ji umějí rozhýbat určité události… třeba když Zeman zabral Albertov, tam se ta národní hrdost nejen u studentů opět projevila. Ale to je přeci zoufale málo, aby se česká národní hrdost scvrkla pouze na tyto události!

Jaký program plánujete na letošní 17. listopad?

V rámci Albertova i Korza Národní, což jsou dvě největší studentské události plánované na 17. listopad, budou probíhat nejrůznější diskuze i s odborníky na školství z jednotlivých parlamentních stran. Zaměříme se na to, jak bude vypadat vzdělávání v následujících letech. Důležitým tématem bude reflexe požadavků, které na ně klade třeba průmysl 4.0. Řada diskuzí bude mít i mezinárodní přesah a dotkne se situace v Maďarsku, Polsku, na Slovensku a ve střední Evropě – v rámci V4. Svoboda už někde může být na ústupu a ty krůčky jsou tak malé a krátké, že si jich řada lidí ještě nevšímá. Proto si je pojďme připomínat.

Martin Babička: Kdo zpochybňuje smysl médií veřejné služby, zpochybňuje demokracii

Jak se do oslav zapojuje akademická obec?

Vysoké školy po celé republice uctívají 17. listopad u pomníků prakticky ve všech městech. To hlavní penzum programu je v Praze kvůli historickým reáliím. Každoročně přijíždějí z Olomouce a Brna vlaky a autobusy studentů a pedagogů, kteří se zapojí do průvodu a celého programu 17. listopadu. Program začíná v 9 hodin u Hlávkovy koleje jako připomínka roku 1939, pokračuje v Žitné ulici připomínkou 28. října 1939, kdy došlo k smrtelnému zranění Václava Sedláčka a postřelení Jana Opletala. Poté se průvod přesouvá na Albertov, kde uctíváme jak rok 1939, tak rok 1989. Další program je na Národní třídě a večer pak v Rudolfinu, kde bude letos zahájen festival Festa Academica. Participace vysokých škol je v tomto ohledu značná. Pokládají se věnce, rektoři jednotlivých vysokých škol dávají záštity a chtějí se podílet na uctění památek. Angažovanost ze strany akademických obcí je výrazná a myslím, že to tak i nadále zůstane. V tomto ohledu jsem optimista.

Jedním z témat, která 17. listopadu opakovaně zaznívají, je uvedení Mezinárodního dne studentstva do kalendářů. Proč?

Změna názvu není úplně změnou, jedná se o doplnění názvu, tak aby reflektoval i rok 1939. Jedná se o změnu na Den boje za svobodu a demokracii a k tomu doplněk a Mezinárodní den studentstva. Mezinárodní den studentstva je totiž mezinárodně uznávaný svátek, který byl zaveden v Londýně v průběhu 2. světové války na základě listopadových událostí v Praze roku 1939, kdy byli popraveni studentští vůdci a uzavřeny české vysoké školy, což byl přímý důsledek zakázané manifestace, ve kterou přerostl pohřeb Jana Opletala. Mezinárodní setkání studentů se vyhlášením tohoto svátku chtěla přihlásit k odkazu českých studentů, kteří jako první pozvedli svůj hlas a dokázali i v takto vyhrocené situaci říci NE nacistickým okupantům, přestože si byli jistí tím, že jim za to hrozí perzekuce. Právě proto byl vyhlášen Mezinárodní den studentstva a je to skutečně jediný svátek mezinárodního významu, který má kořeny v České republice, respektive v Československu.

Online.muni.cz: Masaryk byl vášnivý aktivista. Lásky a dialogu

Z jakého důvodu tento název nebyl ke svátku přidán?

Bohužel nedošlo k tomu, protože představitelé některých stran mají jakousi iracionální obavu z toho, že Mezinárodní den studentstva zde byl za komunismu a může být vnímán jako komunistický svátek. Chtěl bych říci, že to je důsledek, nikoli příčina. Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen ve čtyřicátých letech dvacátého století, teprve poté ho komunistický režim znásilnil. Není to problém Mezinárodního dne studentstva, ale tehdejšího režimu. Když se studenti odkazují na Mezinárodní den studentstva, neznamená to, že se odkazují ke komunismu. Odkazují se k památce roku 1939, který právě tento den, tento název symbolizuje. Proto jej chceme zpět v kalendáři.

Stojí o tuto změnu samotní studenti, nebo je to nezajímá?

Určitě stojí. Máme petici Národního parlamentu dětí a mládeže, což je reprezentace středoškolských studentů, kteří se postavili za přejmenování tohoto svátku. Česká středoškolská unie nás v tomto také podpořila, stejně jako nejstarší česká nadace – Nadace Hlávkových, která dlouhodobě bojuje za navrácení Mezinárodního dne studentstva do českého kalendáře. Mohu jmenovat též Unii českých pěveckých sborů, která si každoročně festival Festa Academica připomínají vyhlášení tohoto svátku. Mnozí rektoři dlouhodobě podporují tuto myšlenku a současně ji podporují i zástupci Rady vysokých škol a další. Napříč akademickým prostředím je to velmi chtěná záležitost a smůlou je, že naši volení představitelé se rozhodují na základě z části redukcionistických myšlenek.

Jaké kroky plánujete podniknout, aby se tento den znovu objevil v našich kalendářích?

Budeme to 17. listopadu akcentovat, protože to Mezinárodní den studentstva je. Pan profesor Pavlíček z Hlávkovy nadace to vždy zdůrazňuje ve svém projevu, stejně jako Vojmír Srdečný, což je pamětník 17. listopadu 1939, kterého u Hlávkových kolejí určitě uslyšíte stejně jako minulý rok. V budoucnu hodláme tuto iniciativu směrem k poslanecké sněmovně znovu oživit, protože tam aktuálně leží poslanecký návrh ve druhém čtení, který má v obsahu právě doplnit název 17. listopadu na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Do budoucna určitě budeme chtít prosadit tuto iniciativu i v novém složení sněmovny, tak uvidíme, jak se vyvinou jednání.

Komentář Šárky Kadavé: Babiš ve své knize prodává pohádky jako housky

V čem vidíte největší přínos přidání nového názvu vy osobně?

Tu nejvyšší přidanou hodnotu vidím v tom, že se konečně stát přihlásí k činům svých studentů z roku 1939, činům, které formovaly moderní historii České republiky, respektive Československa. Bez listopadu 1939 by nebyl listopad 1989. 17. listopad je v našich dějinách skutečně velice důležitým datem a je spojený právě se studenty. Takže já vidím největší přidanou hodnotu v tom, že se ČR oficiálně přihlásí k tomuto odkazu, protože to je něco, co tu má kořeny a co sem bytostně patří. V neposlední řadě je to také uctění všech pamětníků, kteří se v roce 1939 zapojili, zároveň se jedná o celosvětový svátek, který ČR jako jedna z mála zemí nemá, přestože právě od nás pochází.

A co je smyslem pořádání akcí, které se vážou k 17. listopadu?

Zprostředkovat lidem možnost pohlédnout do minulosti a zamyslet se nad tím, proč v té době mladí lidé vyšli do ulic a protestovali. Připomenout, že se jednalo o masové akce, a právě proto měly význam. Ukázat nejen na hrdinství, ale i činy všech, kdo byli do těchto událostí zapojeni, a připomenout důvody, které je k tomu vedly, přestože mohli přijít o život. To je odkaz 17. listopadu.

Připadá vám ten odkaz aktuální?

Víc než kdy jindy.

Autor: Markéta Majerová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!