Konstantin Sulimenko: Chceme dělat humor a dostat lidi k tématům veřejného života | E15.cz

Konstantin Sulimenko: Chceme dělat humor a dostat lidi k tématům veřejného života

11. listopadu 2016 • 16:00

V létě tohoto roku rozjel teprve devatenáctiletý Konstantin Sulimenko svůj internetový pořad Hroty týdne, ve kterém po vzoru amerických „late night shows“ komentuje aktuální dění a problémy veřejného života. „Žádný z předchozích českých pokusů nám nevyhovoval, chceme dělat angažovaný politický komentář s nadsázkou a ve formátu late show,“ vysvětluje Sulimenko. Nepůsobí však tyto pořady spíše škodu než užitek? Kam dále s pořadem směřují? A kdo jej a jeho tým nejvíce inspiruje?

Proč se podle tebe formát „late show“, jaký děláš i ty, zatím v Česku nechytil? V USA se podobné pořady vysílají ve velkém množství na standardních televizních kanálech a u nás proběhlo jen několik vlažných pokusů, navíc většinou na internetu.

Těžko říct. Myslím si, respektive, slyšel jsem to na jedné přednášce, že tomu v Česku nevyhovuje právní prostředí. Představte si, že by v Česku fungovalo něco jako Saturday Night Live, což je sice něco malinko jiného, ale v zásadě jde o formát podobný, založený na satiře a sarkasmu. Objevilo by se tolik žalob, bylo by to hrozné. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tyto věci zároveň hodně reguluje.

Také si myslím, že se tu zatím nenašel nikdo, kdo by dokázal alespoň z části zahraniční modely věrně okopírovat. Zkoušel to třeba Leoš Mareš po vzoru Jimmyho Fallona a dopadlo to, jak to dopadlo. Zároveň Češi nemají ty „late nights“ rádi úplně „late night“. Když to běží v půl dvanácté, nikdo se na to nakonec nekouká.

A vy si v týmu myslíte, že máte šanci se uchytit?

S Hroty si myslím, že ne. Určitým způsobem na tom teprve sbírám zkušenosti. Myslet si, že bych v devatenácti mohl směle komentovat politiku a měl miliony příznivců po celém světě, nebo klidně jen po republice, to je samozřejmě úplně bláhové. Ale je možné nabrat tímto způsobem rozhled v oboru a pak to znovu rozjet třeba až za nějakých deset, možná patnáct let. S tím, že za sebou budu mít nějaké ty zkoušky a budu vědět, že to půjde. Což už teď vlastně vím, protože nějaký ohlas určitě máme. V tu chvíli budu moct reálně nabídnout něco hmatatelného, pokud bych to vážně chtěl rozjet na další, extrémní úrovni.

Štěpán Kment: Měl by učitel kandidovat za Blok proti islamizaci?

Proč přemýšlíš o tak dalekém časovém horizontu? Deset, patnáct let… Co bys chtěl dělat mezitím?

To je samozřejmě strašně náhodné číslo. Pokud se to povede už za pět, tím lépe. Ale zároveň si myslím, že člověk, který chce mít vážnost, by měl v této oblasti působit zkušeněji. Student má zase tu výhodu, že na můj vkus může působit lehčeji, s větším nadhledem, je tam ta mladická drzost, neklid, touha se projevit.

Vlastně mě docela překvapilo, když jsi říkal, že se Hroty týdne asi neudrží. Proč to tedy teď děláte a nejdete rovnou k něčemu dalšímu?

Protože se na tom právě učíme. To zaprvé. Zadruhé si myslím, že se to neudrží, protože je tu potenciál, aby Hroty přerostly v něco jiného, aby se dostaly výš.

Máš konkrétní představu?

Konkrétní představu i vizi mám, vše je na dobré cestě. Zatím o tom ale asi nemůžu příliš mluvit.

Dobře. Ještě bych se vrátil k těm americkým předlohám. Které konkrétně vás nejvíce inspirují, u koho se učíte?

Bezpochyby je to John Oliver. Myslím si, že prvky z Olivera tam vidět jsou. Zároveň je mi líto, že tam jsou vidět jenom z Olivera, protože to není pouze o něm. Já sám se hodně inspiruji také Stephenem Colbertem, dost se mi líbí Trevor Noah, to samé Seth Meyers. Některým členům našeho týmu se zase líbí Jimmy Kimmel. Takže ten okruh je širší, přičemž tito budou nejvýraznější.

Nemáte s tím sami trochu vnitřní problém, když je v určitých prvcích, v některých vtípcích a jejich provedení napodobujete?

Ano i ne. Když se to tak vezme, tento formát se rozjel tuším v Daily Show už někdy v 70. letech. Když se v dnešní době podíváme na nějakých deset nejvlivnějších komiků, představitelů tohoto formátu, přičemž každý dělá něco malinko jiného, je vidět, že i když pokrývají jedno a to stejné téma, jejich postupy při vtipkování se opakují. A ani ne tak samotné vtipy, gagy, ale ty postupy.

A já si myslím, že jak jsme na tom „vyrostli“, tak jsme tím v tuto chvíli poznamenaní natolik, že vše nemůžeme jen tak hodit za hlavu. Snažíme se pochopitelně nedělat to, že bychom vzali jeden vtip a někam ho uměle strčili. Třeba čistě proto, že víme, že to je osvědčený vtip, který zafungoval u Colberta nebo u Olivera. I když by se dalo namítnout, že tam máme věci, pokud ne stejné, tak hodně inspirované. Moje svědomí je ale v tomto čisté, když říkám, že se ten vtip hodil natolik, že by byl hřích ho tam nedat.

Přemýšlíš, zda to vaše fanoušky, kteří už zmiňované americké show znají, nemůže odradit? Když vidí, že to je hodně podobné a inspiraci sami vnímají?

Rozhodně to tak je, dostáváme zpětnou vazbu. Už se nám několikrát stalo, že nám někdo buď do komentáře, do zpráv na Facebooku, nebo i jiným způsobem napsal, že to je parodie na Johna Olivera. Zároveň si ale myslím, že je strašně krátkozraké toto napsat. Protože to bychom už pomalu nesměli ani dělat tento formát, abychom se náhodou neblížili Oliverovi. My to ani nemůžeme dělat moc jinak. Vtipy jsou ale přece jen situované na českou politiku a snažíme se jim dodat i český punc. A to, že se čas od času s americkými předlohami někde protneme, to je nevyhnutelná věc.

Protestujete proti Miloši Zemanovi? Tak nám ukažte občanku…

Posunul bych se teď k trochu jinému tématu. Jak vůbec vnímáš roli podobných show pro společnost? Je pro tebe pozitivní?

Kdybych si nemyslel, že je to něco pozitivního, tak bych to nedělal. Rozhodně je to způsob, jak se pobavit, a zároveň nedělat humor na nejnižší úrovni. Typicky sexuální narážky a podobně. Co se mě týče, je to také způsob, jak dostat lidi, kteří by se o něco normálně nezajímali, k tématům veřejného života. Ať už je to klasicky k politice nebo třeba k problému s metrem D – ukázat, že je tady škála možností něco s tím dělat. Obecně si myslím, že tyto pořady mají svůj prostor. Stejně tak mají svá morální dilemata. Například jestli je vhodné sarkasticky narážet na některé konkrétní lidi. A to už si musí rozhodnout každý sám. Za mě, tak jak to děláme, je to buď v pořádku, nebo na správné straně hrany.

A co mazání hranice mezi tím, co je seriózní žurnalistika a co zábava? Není to nebezpečné?

Na jednu stranu se dá určitě říct, že je. Na stranu druhou, je to možnost, jak hranici stírat i v tom pozitivním světle. Víc lidí se nahrne do zájmu o témata, o kterých by si jinak nic nepřečetli. To asi není vyloženě náš případ, ale spousta lidí, kteří by se dřív na něco podobného vykašlali, především díky Oliverovi, ale i ostatním, začínají vnímat problémy kolem sebe. Třeba problém Portorika, které nyní od americké veřejnosti dostává celkem velkou podporu. Stalo se tak právě po tom, co Oliver udělal několik agitací k tomu, aby se tamní situace začala řešit. Takže si myslím, že ta hranice, pokud se stírá, tak to není jen negativum, ale má to i své významné světlé stránky.

Mluvíš hodně o samotných tématech, o popularizaci. Ale ono se dá namítnout, že tento formát může vést k tomu, že si budete vybírat spíš taková témata, ze kterých se dá dobře vytěžit humor, než ta, která jsou vážně podstatná.

Upřímně řečeno, my vybíráme nejdříve téma a až potom ho zpracováváme. Byla tu určitě vděčná témata jako krajské a senátní volby, které nabídly tolik bizáru, že to byl humor zdarma. Nesnažili jsme se však jen pouštět bizarní plakáty a videa, ale vnášet do toho i náš náhled. A pak tu máme již zmiňované metro D, nebo věci, které štvou mě osobně. Což by měl být základ komentáře – pokrývat něco, v co opravdu věřím, že by se mělo změnit. Teď mluvím konkrétně o dílu o státních maturitách, který vyšel zatím jako poslední. Jako vděčná témata tu máme třeba i protiislámská hnutí. Samozřejmě to je velká otázka. Osobně si ale myslím, že to vyvážené máme a není to pro nás problém.

Máte v tuto chvíli jako tým nějaký cíl, ke kterému byste směřovali?

Cíl určitě máme. V momentě, kdy se naskytne příležitost posunout se výš, je to zase na domluvě týmu, jestli se tam posunout chceme, nebo jestli chceme zůstat ve stávající struktuře. Momentálně se tedy příležitost nabídla a my se jí chopili. Doufáme, že se již brzy, snad v horizontu měsíců, formát úplně změní a kvalitativně vzroste.

Pokud se budeme bavit spíše v rovině obsahu, zdálo se mi, že jste zatím trochu lavírovali mezi komentováním aktuálního politického dění a snahou o hlubší analýzu některých problémů. Ty sám jsi zmiňoval státní maturity, metro D,… Budete pokračovat v obojím, zaměříte se jen na jedno, nebo co vlastně plánujete?

To je skvělá otázka. Řekněme, že máme v rámci týmu několik proudů. Já osobně momentálně preferuji práci na dlouhodobějších tématech. Asi se to nedá nazvat zrovna investigativní žurnalistikou, na to nemáme v žádném případě kapacity, ale řekněme: prostě se ve věcech šťourat. Jako jsem se například šťoural v soukromých vysokých školách a podařil se nám nalézt Obchodní institut Praha. Části týmu je naopak příjemnější zabývat se stávající situací a komentovat ji. Takže se nabízí, že budeme dělat obojí, ale jestliže nastane příležitost, jakože věřím, že právě teď je ta příležitost dobrá, pak bych se chtěl přesunout k dlouhodoběji trvajícím problémům.

Andrej Babiš: Koupím si, co budu chtít. To není váš problém

Autor: František Novotný
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!