Je možné stát se altruistou, když máte otevřenou mysl, říká psycholog Lucius Caviola | E15.cz

Je možné stát se altruistou, když máte otevřenou mysl, říká psycholog Lucius Caviola

4. ledna 2017 • 18:00

Lucius Caviola vystudoval psychologii na univerzitě v Oxfordu. Ve své psychologické praxi se zabývá především morálkou řídící naše rozhodnutí a následně chybami, které z nich plynou. V současnosti je ředitelem německé Nadace efektivního altruismu (Stiftung für Effektiven Altruismus), o němž přednášel na pražské konferenci EAGxPrague. 

Jak se vy osobně díváte na efektivní altruismus (EA)?

Efektivní altruismus je především životní filosofie a sociální hnutí. Je poměrně mladý, vznikl někdy před šesti nebo sedmi lety a velmi rychle se rozšiřuje. Můžeme jmenovat dva klíčové elementy, které EA definují. Prvním je altruismus, který nám říká, že máme pomoci ostatním, pokud můžeme. Druhým je ona efektivnost, snaha tou podporou zasáhnout co nejvíce lidí.

Je tedy důležité přemýšlet i nad počtem osob, kterým pomůžeme. Efektivní altruismus k tomu využívá vědecké metody, snažíme se na problémy dívat racionálně.

Vy jste psycholog. V čem je podle vás psychologie důležitá pro efektivní altruismus?

Myslím, že jsou to dva aspekty. Zaprvé, mnoho lidí považuje EA za neintuitivní, to znamená, že některé myšlenky a návrhy EA jsou pro mnoho lidí nepochopitelné. Někteří se pozastavují nad tím, že nechcete vydělané peníze věnovat efektivním charitám, ale snažíte se zasáhnout co největší počet osob. To je myslím psychologicky dost zajímavé.

Druhým pro mě zajímavým aspektem je právě to, že efektivní altruismus je neintuitivní, čili jde často mimo směr našich emocí především kvůli tomu, že se soustředí na čísla a chce pomoci, co nejvíce to jde. Naše emoce ne vždy dokáží ustát takové racionální myšlení, takže máme různé kognitivní předsudky, které vedou k chybám a špatným rozhodnutím. Psychologie je pro EA důležitá právě proto, abychom se dokázali poučit z našich chyb a příště se jim vyhnuli.

Student Harvardu: Na efektivním altruismu mě zaujalo, jak je díky němu jednoduché změnit svět

Jaká je vaše osobní motivace? Já třeba naivně doufám, že jako novinář jednou zlepším svět nebo alespoň Českou republiku.

Ano, také doufám, že změním svět. Mě osobně přesvědčily hlavně některé filozofické argumenty, proč je potřeba pomáhat. Hodně důležité pro mě byly myšlenky a experimenty Petera Singera. Například jeho experiment Drowning Child (topící se dítě – pozn. red.) je klíčový. Pokud se přede mnou topí dítě nebo přede mnou někdo umírá, tak mu samozřejmě pomůžu. Ale když ten člověk neumírá tady, to dítě se topí někde v Africe, tak bych mu pomoci neměl? Proč bych měl dělat rozdíl mezi těmi dvěma případy? Z morálního hlediska pro mě vzdálenost nehraje roli.

Abych odpověděl na otázku, našel jsem spoustu argumentů, které mě přesvědčily, proč je potřeba pomáhat. Já si uvědomil, že je to důležité, a tak se o to snažím.

Proč pro mnoho lidí ta vzdálenost hraje roli?

Podle mě za to mohou předsudky, v tomto případě předsudek, že lidé od nás velmi vzdálení jsou pro nás méně důležití než ti stojící v bezprostřední blízkosti. To jsou právě emoční chyby, které děláme a jimž se snaží efektivní altruismus vyvarovat.

Myslíte, že prostřednictvím efektivního altruismu dokážete pomoci více, než kdybyste šel třeba do politiky? Člověk jako vy by se tam jistě neztratil a mohl udělat mnoho dobrého.

Popravdě jsem velmi nejistý v tom, jaká cesta ve snaze ke zlepšení světa je nejlepší a nejefektivnější. Pokud vezmu v potaz mé vzdělání a mé schopnosti, je mi pravděpodobně nejbližší efektivní altrusimus, protože pokud se mi podaří více rozšířit jeho myšlenky, mohu pomoci co nejvíce lidem.

Doufám, že dokážu přesvědčit některé lidi, aby věnovali peníze efektivním charitám, nebo jiné k výběru kariéry, během níž budou moci efektivně pomáhat zase dál a možná ty myšlenky EA zase dál šířit. Zdá se mi, že je to pro mě ideální strategie, ale jsou tu i další možnosti, jak můžete pracovat na změně k lepšímu. Například novináři, pokud vydají nějaký článek, který zasáhne srdce a mozky jejich čtenářů, mohou mít také velký vliv.

Nina Jaganjacová: Člověk nemůže normálně žít v podmínkách, kde je smrt a strach na denním pořádku

Když se bavíme o tom rozšiřování. Je podle vás možné myšlenky z této konference nějak vynést ven mimo naši sociální bublinu?

Já si osobně myslím, že je možná příliš brzy na to, aby byl efektivní altruismus nějak rozšířen mezi širokou veřejnost. Zatím se o něj zajímají především studenti a lidé, kteří jsou ochotni něco udělat a obětovat a rádi řeší složité otázky, které efektivní altruismus nabízí.

Možná během několika let budeme v pozici, kdy budeme myšlenky EA představovat široké veřejnosti, ale nejsem si tím jistý. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Já bych obecně řekl, že jsou u nás lidé dost nihilističtí. Nevím, zda tady EA může vůbec fungovat...

Nevím moc o místní kultuře, ale bude to hodně záležet na komunitě kolem efektivního altruismu, která se tady pomalu začíná rozšiřovat. Možná to šíření myšlenek EA tady bude složitější a budete to muset udělat úplně jinak než třeba my v Německu.

Možná to je ale právě tak, že myšlenky EA nemusíme tlačit ven z té naší sociální skupiny. Tuto konferenci navštívilo zhruba 120 vzdělaných lidí, to je možná dostatek pro to, aby mohl být efektivní altruismus v ČR úspěšný. Nemyslím si, že je nutné, aby se devadesát devět procent populace stalo podporovateli EA. I kdyby to nakonec bylo jen to jedno procento, mohlo by to stačit.

Je třeba se zaměřit na mladé vzdělané lidi, kteří už altruističtí jsou a pak si řeknou, že by se možná o efektivní pomoci druhým chtěli dozvědět víc. Já si myslím, a tato konference mi dává za pravdu, že takových lidí je v ČR dostatek.

Zeptám se vás jako psychologa. Myslíte, že se člověk s altruismem prostě narodí, nebo se mu můžeme naučit?

Jestli můžeme učit altruismus? To je výborná otázka. Podle mě jsou někteří lidé otevření altruismu nebo řekněme, že jsou otevření celkově argumentům. Když těmto otevřeným myslím řekneme něco o Drowning Child experimentu, tak se o něj začnou zajímat a přemýšlet o něm. Také jsem nejdřív nebyl altruista, ale díky těmto argumentům jsem se jím stal. Je možné se stát altruistou, když máte otevřenou mysl.

Vy jste posledních pár měsíců cestoval a představoval efektivní altrusimus. Navštívil jste třeba východní Evropu? Je odtamtud nějaký zájem o EA?

Já jsem původně ze Švýcarska, kde jsem se o hnutí EA dozvěděl, když bylo v úplných začátcích, někdy v roce 2011. V Evropě se o něj tehdy zajímalo pouze pár lidí právě ve Švýcarsku a někteří studenti Oxfordu, kteří hráli důležitou roli v jeho rozšíření do Spojených států.

Velkou roli v tomto procesu hrál Facebook, kde bylo zpočátku méně než sto lidí, kteří se navzájem znali. Potom to začalo růst v něco opravdu velkého, založili jsme organizaci Effective Altruism Foundation ve Švýcarsku a nyní jsme i v Německu. Zabýváme se hlavně německy mluvícími zeměmi. Ve Spojeném království je zase organizace Center for EA, která se nedávno rozšířila i do USA. Mají nějaké samostatné projekty, ale zároveň navzájem spolupracují.

Bohužel zatím je asi nejvýchodnějším bodem efektivního altruismu Praha. Lidé, kteří organizují tuto konferenci, jsou velmi snaživí, ale myslím, že ČR zatím nemá oficiální organizaci pro EA. My ze Švýcarska a z Německa se každopádně budeme snažit pomáhat a dávat různé rady, aby nemuseli začínat od nuly.

Jinak vím o organizacích ve skandinávských zemích, severní Evropě, Nizozemsku a Francii, ale o východní Evropě moc nevím. Vy jste asi prvním stánkem EA ve východní Evropě, což je opravdu super. Tato konference mi skutečně vyrazila dech tím, jak dobře je zorganizovaná.

Já doufám, že pořád patříme k Západu. Zabývá se EA nějak uprchlickou krizí? Ptám se hlavně proto, že jste mluvil o předsudcích. Myslím, že jedním z problémů může být, že někteří lidé, například u nás v ČR, mají buď silný názor pro, nebo proti uprchlíkům a za ním si stojí za každou cenu. Je to právě jeden z těch předsudků, jimž bychom se podle vás měli vyvarovat?

Výborná otázka. Já bohužel nejsem expert na toto téma. Efektivní altruismus by asi nejprve řekl, že ti lidé trpí a měli bychom jim pomoci. Někdo by zase řekl, ať je necháme v jejich zemi, že to není náš problém a oni si to musí vyřešit sami. To je opět otázka té vzdálenosti, o níž jsme mluvili. My jsme tady a oni tam.

Pro EA tady vyvstává několik otázek. Můžeme efektivně pomoci přímo v ohniscích nepokojů? Nebylo by efektivnější pomoci umírajícím dětem v Africe? V Africe mimochodem zemře každý den šestnáct tisíc dětí. Pro efektivní altruismus by v tomto případě bylo výhodnější pomoci tam. Neříkám, že bychom neměli řešit uprchlickou krizi, ale není to pro nás priorita. 

Nebudu se bavit s někým, kdo mi vyhrožuje fyzickou likvidací, říká Šádí Shanaáh

Autor: Martin Štorkán
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!