Jan Sokol: Filosofie je i pro „obyčejné lidi“, ale nemá se nikomu nutit | E15.cz

Jan Sokol: Filosofie je i pro „obyčejné lidi“, ale nemá se nikomu nutit

30. dubna 2016 • 15:00

Jan Sokol není jenom pedagog a známý filosof, ale také jeden z největších popularizátorů Wikipedie. Prošel si řadou profesí, od zlatníka přes „matfyzáka“ a ministra školství po kandidáta na prezidenta v roce 2003. Spravuje na Wikipedii své vlastní heslo? Co si myslí o českém školství a významu filosofie pro 21. století?

V poslední době se často haní humanitní obory a jejich studenti. Proč se toto pohrdání podle vás objevilo?

Pohrdání? To snad ne. A i kdyby se třeba objevilo, neříkalo by to nic o těchto oborech, ale jen o těch, kdo jimi pohrdají. Někteří šéfové průmyslu by možná chtěli, aby jim před vraty stála fronta inženýrů a mohli si vybírat, aby technikům nemuseli moc platit. Někteří technici si myslí, že humanitní obory jsou snazší, což bych z vlastní zkušenosti potvrdit nemohl. Je ale možná pravda, že v humanitních oborech se dá snáz předstírat a podvádět. Asi je obtížnější rozpoznat, jak je dobrý třeba student historie, než v testu z matematiky, jenže schopnost počítat příklady o studentovi zase tak mnoho neříká. O jeho nadání a tvořivosti neříká skoro nic.

Tomáš Čakloš: Na pedagogických fakultách učí spousta lidí, kteří tam nemají co dělat

Působil jste na různých pozicích ve školství, od děkana Fakulty humanitních studií po ministra školství. Vyučil jste se zlatníkem, dálkově odmaturoval, studoval na Matematicko-fyzikální fakultě a na univerzitě i učil. Znáte tedy všechny stupně vzdělání od učiliště po ministerstvo. V čem jsou podle vás největší problémy našeho školství?

Školství je součást společnosti, je to její reprodukce, a tak se od ní nedá oddělit. Ve společnosti založené na nedůvěře, na bezhlavé a bezohledné soutěži, to učitel nemá snadné. Problém je v tom, že školství rozumějí úplně všichni, nebo přinejmenším všichni do něho mluví, kritizují a kibicují. A další problém je, že učitelé jsou k tomu ke všemu ještě málo placení. Lidé se do školství moc nehrnou a hlupáci si ještě z učitelů dělají legraci. Když to všechno sečtete, vedou si učitelé a učitelky vcelku dobře. Ale kdyby se školství mělo zlepšit, závisí to především na učitelích a ředitelích.

Jak by to měli udělat? Jak se dá zlepšit české školství?

Tím si láme hlavu spousta různých odborníků a ani já nemám žádný hotový recept. Různé reformní recepty, třeba sezení v kruhu, diskuse ve třídě nebo elektronické tabule mohou trochu pomoci, ale bez osobního nasazení učitele to nevytrhnou. Proto si myslím, že klíč k úspěchu drží v rukou učitelé a ředitelé škol. Nadřízené úřady by se měly snažit, aby se jim dobře učilo a aby učili rádi. To ostatní by možná přišlo samo.

Absolventka Oxfordu: Úspěch je, když berete selhání jako příležitost

Politici o školství rádi mluví před volbami. Po nich ale není školství prioritou žádné strany, proč?

Myslím, že politici celkem správně odhadují, že přes všechny lamentace a nářky jsou lidé se školstvím většinou spokojeni – i když to nedávají najevo. Učitelů je sice hodně, ale neumějí se zorganizovat jako lékaři, a tak se do médií nedostanou. A politikům to možná nestojí za to. Ale přece se zájem o školství začíná ozývat i v médiích, takže věci se trochu hýbou.

Ještě se vrátím k Vašem životu. Vyzkoušel jste si mnoho profesí, čím Vás „bavilo“ být nejvíce?

To se takhle nedá říct. Člověk se v životě také mění, dospívá a zraje, a co mě bavilo ve dvaceti, to by mě už asi nebavilo dnes. Rád vzpomínám na řemeslo, protože bylo jaksi bezstarostné – ve dvě hodiny jsem šel domů s čistou hlavou a nemusel si s prací dělat žádné starosti. Naopak učitel má stále o čem přemýšlet a nikdy nemůže být se sebou tak docela spokojený. A přece je to tak krásné povolání.

Kromě všeho dalšího jste také filosof. Co pro Vás filosofie znamená?

Soustavné racionální úsilí porozumět tomu, co je, hledání významu a smyslu v tom, co vidíme a víme. Takhle to říká Hegel. Trochu šířeji to viděl Kant ve svých třech otázkách: Co mohu vědět? Jak mám žít? V co mohu doufat? Filosofie se netýká jen poznání a chápání, ale také jednání a konec konců i naděje.

Má filosofie místo v dnešní moderní, avšak turbulentní společnosti 21. století? Pro většinu lidí to je věda, která znamená jen „nesmyslné tlachání o nesmyslných věcech“.

Současná společnost není tolik turbulentní jako spíš zmatená. Žijeme mnohem pohodlněji, bohatěji a bezpečněji, máme mnohem víc možností než naši předkové, jenže nevíme, co s nimi. A to je to pravé počasí pro filosofii, právě v takové situaci kdysi v Athénách vznikla. Jen bych ji radši nenazýval vědou, tím se dnes většinou myslí empirické vědy, což filosofie není. Naopak věda má zakázáno hodnotit, což filosofie ovšem může a má.

A jak by se mohla více přiblížit „obyčejným lidem“?

Možná by stačilo, kdyby se víc věnovala otázkám, které si kladou „běžní lidé“, a nesnažila se napodobovat vědu v tom, že jí rozumí jen odborníci. To samozřejmě neznamená, že by filosofie nepotřebovala a nevyžadovala specifické vzdělání a odbornost. Filosof nemusí mít vysokou školu, ale musí mít hodně načteno, aby neobjevoval Ameriku. Oproti vědám má ovšem filosofie několik důležitých výhod. Může zkoumat téměř cokoliv, může se inspirovat vědou, uměním, literaturou i běžnou zkušeností a nemusí své výsledky experimentálně dokazovat.

Filosofie by měla vést k tomu, aby člověk uměl zvednout hlavu od každodenních starostí a zábav a podívat se na sebe i na svět z větší dálky, z většího odstupu. To se musí cvičit, ale nedá se to vyučovat a zkoušet; Heidegger říkal „jít do učení v myšlení“. Ale i výuka může být k něčemu: může dětem připomenout, že na světě nejsou jen peníze, sport a zábava nebo pokusy a rovnice, ale i jiné věci. Smysl tedy pro „běžného člověka“ má.

Pokud, jak říkáte, má filosofie význam i pro zmíněné „obyčejné lidi“, jak se k ní dostane? Jak udělat filosofii atraktivní?

Filosofie se v novověku začala chápat jako výsostně odborná záležitost, jako věc filosofů. Dříve tomu tak nebylo, stačí porovnat kterýkoli Platónův dialog s filosofií posledních několika století. Pokud se u nás filosofie učí, učí se jako dějiny filosofie, to jest jakési letmé defilé velkých filosofů, mimo jiné proto, že se to dobře zkouší. Je ale příznačné, že jeden z nejobtížnějších filosofů 20. století, Martin Heidegger, napsal text „Konec filosofie a úkol myšlení“. Ukázat, že filosofie je prostě kvalifikované a kritické myšlení, to je po mém soudu zadání pro filosofy 21. století.

Mělo by se podle Vás s výukou filosofie začít už na základních školách? V Anglii se například občanskému sdružení Education Endowment Foundation podařilo zapojit do výuky filosofie tři tisíce žáků ve věku devíti, desíti let, a to ve čtyřiceti osmi školách napříč zemí…

Spíš myslím, že ne. Je také otázka, jakou filosofii mělo sdružení EEF na mysli – dnešní anglická filosofie je spíš logika. Filosofie vyžaduje určitou životní zkušenost a nějaké vědomosti, aby studenti nevymýšleli trakaře. Platón trval na tom, že se musejí vyznat v geometrii, a Kantovi studenti museli nejdřív absolvovat semestr vědy a semestr o člověku, než se mohli pustit do filosofie. Vědce drží při zemi experimenty a měření, kdežto filosof se musí držet sám, aby z toho nebylo „nesmyslné tlachání“.

A kdy by se tedy s „pravou“ filosofií mělo začít?

Podle mých zkušeností to jde docela dobře na vyšší střední škole, učitel ovšem musí probudit ve studentech filosofický zájem – zájem o důležité věci, které nenabízejí okamžitý užitek. Filosofie ale není pro každého a jsou lidé, kteří se bez ní docela dobře obejdou. Vnucovat by se nikomu neměla.

V době, kdy se mnoho pedagogů trápí tím, že jejich studenti opisují z Wikipedie, jste se naopak stal jedním z popularizátorů Wikipedie. Se svými žáky spravujete mnoho jejich humanitních hesel. Pořád je ale dost lidí, kteří Wikipedii prostě nemají rádi. Proč by měli změnit názor?

Musím vás trochu opravit: mě taky trápí, že odtud studenti opisují. Na druhé straně Wikipedie žádnou popularizaci nepotřebuje, chodí tam přece skoro každý, na české Wiki máme přes dva miliony dotazů denně, na anglické je to čtvrt miliardy. Wikipedii není potřeba obhajovat, spíš si uvědomit, že se její obliba nedá zvrátit. A že tím víc záleží na tom, co se tam studenti dočtou. Ostatně opisování z Wikipedie se dá odhalit mnohem snáz než opisování z knih a časopisů – stačí obyčejný Google.

Škola by měla fungovat jako společenská laboratoř, říká Bohumil Kartous

Také jste zaštítil český projekt „Senioři píší Wikipedii“. Proč?

To nebyl můj vynález, dělají to i na jiných Wikipediích. Senioři a penzisté většinou něco umějí a nepotřebují se s tím tolik vytahovat jako student druhého ročníku, takže jsou schopni věci srozumitelně vysvětlit. Píší dobře česky a aspoň někteří mají čas. Někteří si dokonce stěžují, že už je nikdo nepotřebuje, že o ně nikdo nestojí. Wikipedie a její čtenáři o ně stojí – přesněji řečeno o jejich vědomosti, o jejich články. A že jsou anonymní, to by přece člověku nemělo vadit. Podívejte se, co jenom na české Wikipedii dobrovolně a zadarmo za deset let vzniklo: 150 milionů slov ve 350 tisících článků, které docela samozřejmě používá skoro každý, i když o tom možná ani neví. Studenti tomu říkají, že si něco „vygúglovali“.

Spravujete si na Wikipedii i „svoje“ heslo Jan Sokol?

Občas ho aktualizuji, ale hlídají ho spíš jiní.

Autor: Matěj Prášil
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!