Andrea Svobodová: Romové jsou stálicí českého hejtování | E15.cz

Andrea Svobodová: Romové jsou stálicí českého hejtování

Andrea Svobodová: Romové jsou stálicí českého hejtování
Adéla Svobodová
• 
12. dubna 2016 • 15:00
Kouzlo internetových diskuzí odjakživa spočívalo především v tom, že poskytuje téměř neomezený prostor pro bezpečné vyjádření názorů. Jejich anonymita je ale v době atentátů a uprchlických krizí zároveň i hlavní kámen úrazu. “Nenávistných online projevů v současnosti stále přibývá a bohužel napomáhají vytvářet celkovou společenskou atmosféru,” domnívá se koordinátorka Multikulturního centra Praha Andrea Svobodová.

Projekt Bricks - Stop nenávistným projevům probíhá kromě České republiky také v Belgii, Německu a Itálii a snaží se bojovat proti projevům nenávisti vůči migrantům či menšinám. Jak taková osvěta probíhá a kdo všechno se může stát terčem virtuálního honu na čarodějnice, bylo také hlavním tématem našeho rozhovoru.

Proč jste se rozhodli zaměřit právě na hate speech? Má podle vás dopady i mimo virtuální realitu?

Ten důvod byl, že jsme se jako Multikulturní centrum připojili k několika zahraničním organizacím, které se tím zabývají. Vedlo nás k tomu přesvědčení, že nenávistné společenské projevy v online prostředí stále přibývají. Viděli jsme to jako fenomén, který se vyvíjí právě tímto negativním směrem. S tím bylo podle nás třeba něco dělat a nějak na to reagovat. Zároveň jsme chtěli ukázat, že takový způsob komunikace není nic přirozeného, co by se mělo stát běžnou společenskou normou. Nechtěli jsme, aby ignorance tohoto problému vytvořila dojem, že je to v pořádku.

To, že má hate speech škodlivý dopad mimo internet, jsme tak nějak předpokládali. Když se tyto projevy hromadí, tak sice nemusí zákonitě k ničemu dojít, ale na druhou stranu pořád můžou sloužit jako katalyzátor nějaké nahromaděné nespokojenosti. Podle nás celkem výrazně vytváří obecnou atmosféru ve společnosti.

Jak vlastně probíhají podobné výzkumy? A vyplývá z jejich výsledků nějaký rapidní nárůst tohoto problému?

Náš výzkum jsme prováděli kvalitativně. To znamená, že jsem mluvila s jednotlivými novináři, ale vzhledem k tomu, že jich bylo pouze šestnáct, šlo celkem o omezený vzorek. Zároveň jsem prováděla monitoring jednotlivých médií a jejich diskuzních fór pod články, Facebook jsem ale vynechala. Musím říci, že se postupem času ukázalo, a vyplynulo to i z mých rozhovorů s novináři, že Facebook je místo, kde to nejvíc žije. Diskuzní fóra jsou marginálnější fenomén, protože na nich diskutuje dost omezený okruh lidí.

Vycházela jsem tedy z informací od novinářů, kteří se věnují moderování těchto diskuzí a zároveň ze studií, které v té době byly k dispozici. Ukázalo se, že množství těchto projevů opravdu narůstá. Po útocích na Charlie Hebdo například vzrostl počet komentářů týkajících se muslimů, na chvíli byl dokonce až čtyřnásobný. Většina z těchto komentářů byla samozřejmě nenávistná.

Které servery tedy byly předmětem vašeho výzkumu? A na co jste se u nich zaměřovala především?

Jednalo se o Aktuálně, iDnes, Parlamentní listy, Krajské listy a Blesk. Sledovala jsem u těchto serverů, jaká mají nastavená pravidla pro regulaci svých diskuzí a jestli tato pravidla opravdu dodržují. Zda mažou nebo nemažou komentáře, kolik se jim tam objevuje příspěvků a kolik z nich je opravdu nenávistných. Zkoumání probíhalo od ledna do listopadu předešlého roku, takže jsem například v létě během uprchlické krize mohla pozorovat, jak Aktuálně.cz, které se předtím vyslovilo proti blokování nebo uzavírání diskuzí, začalo diskuze nakonec samo uzavírat. Jinak tomu nebylo ani u dalších serverů.

Navíc se tehdy objevil první případ, kdy jeden čtenář vysoudil odškodnění za komentář, který se objevil v jedné z diskuzí. Šlo o aktivistu Jaroslava Suchého, který byl napadán v diskuzi na Parlamentních listech kvůli své etnické příslušnosti a sexuální orientaci. Důvod, proč ten soud pan Suchý vyhrál, byl právě ten, že redakci Parlamentních listů opakovaně žádal o smazání těchto příspěvků, k čemuž nedošlo. Pan Suchý nakonec u Evropského soudu pro lidská práva vysoudil 5 500 euro. Když jsem dělala rozhovory s administrátory diskuzí ještě před uprchlickou krizí, tak nikdo na uzavírání přistoupit nechtěl. Tehdy to vlastně dělal jenom Český rozhlas. Důvodem podle nich bylo zachování otevřenosti médií a poskytnutí čtenářům prostoru k vyjádření svého názoru. Zároveň říkali, že se jim poslední dobou zdá, že věcných a konstruktivních příspěvků, které by někam posouvaly diskuzi, stále ubývá.

Na kterých serverech se člověk setká s nenávistným obsahem nejčastěji?

Překvapivě se s tím může setkat prakticky pod kterýmkoli serverem. Musím říci, že ze zmiňovaných zpravodajských serverů pro mě překvapivě celkem dobře funguje regulace diskuzí na iDnes.cz, které patří k serverům s největším počtem diskutujících. Tam se diskuze mažou a zároveň je tam propracovaný systém odměňování pro uživatele, v rámci kterého ztratí body, pokud se jim mažou příspěvky. Problém iDnes je spíše na jeho Facebooku a blozích, kde byl donedávna i Konvička a další kontroverzní osoby.

Jsou to převážně uprchlíci, kdo jsou terčem nenávistných projevů? A dá se vůbec nějaká skupina lidí označit za nejvíc nenáviděnou?

Nenávistné projevy se mohou týkat úplně kohokoli. Častou skupinou, která je terčem těchto projevů, jsou například senioři. Témata nenávistného obsahu se podle toho, co mi říkali novináři ze zpravodajských webů, neustále proměňují podle aktuální situace. Po útocích na Charlie Hebdo to byli muslimové. Jindy to byl zas konflikt na Ukrajině, později uprchlíci. Takovou stálicí českého hejtování jsou však Romové, k nim se to nakonec pokaždé vrátí. Často se debaty na internetu, ať jsou na jakékoli téma, zvrhnou právě k nim. Sama jsem viděla při provádění monitoringu internetových diskuzí, jak se články týkající se vzdálených témat, strhávaly k tématům typu “Romové a sociální dávky”. Nemusí se to však vždy týkat nějakých menšin. Kupodivu velkou vlnou nevole vyvolá třeba i to, když se mladým lidem stane nějaká dopravní nehoda

A není snaha poskytnout čtenářům možnost vyjádření jen zástěrka? Komentátor Martin Zvěřina na jedné diskuzi se studenty zmínil, že komentáře pod svými články nečte. Není tam tedy jiný motiv? Nejde serverům prostě o klikatelnost článků?

U malých serverů je toto hledisko nerelevantní. Existují výpočty, že pokud by zavřeli diskuze, tak se jim čtenost článků zmenší o jedno nebo dvě procenta. Pro ně to tedy z tohoto hlediska není nějak důležité. U velkých médií sice nevím, jak to je, nicméně vzhledem k tomu, že se tam ti diskutující často opakují, tak si také nejsem jistá, zda by to mělo nějaký dopad. Když jsem mluvila s administrátory, tak oni samozřejmě tvrdili, že čtenost není hlavním smyslem těchto diskuzí. Hlavním důvodem, který zmiňovali, byla právě otevřenost.

V čem pak spočívala praktická část vašeho projektu?

Druhá část projektu byla pojata jako workshop pro studenty na středních školách. Workshop byl zaměřen na nenávistné projevy, nejen v online prostředí, ale obecně ve společnosti. Měl mít přitom zážitkovou formu, aby si studenti mohli zažít na vlastní kůži, jak to vypadá, když je člověk vystaven nějakým předsudkům nebo nenávisti a je společností odmítán. Součástí workshopu byly tedy i modelové situace, kdy se studenti snaží marně pronajmout byt.

Součástí workshopů byla i dílna kritického myšlení spojená s médii. Při jedné aktivitě se studenti seznámili se známou kauzou z Břeclavi, kdy jeden mladík tvrdil, že byl napaden a vážně zraněn Romy, načež se ukázalo, že si své zranění způsobil pádem a všechno si vymyslel. Studentům se tedy postupně ukazují jednotlivé zprávy a na konci jim odhalíme, že je to celé smyšlené. Smyslem je studentům ukázat, jaký mají média vliv a manipulační potenciál.

Jedna novinářka mi řekla, že jejich posláním není lidi vzdělávat. Zároveň ale zmínila, že že když někdo napíše článek s nevyváženým obsahem nebo návodným titulkem, tak to může v lidech podporovat stereotypní uvažování nebo dokonce vyvolat nenávistné emoce. A s tím nelze nesouhlasit.

Jaký byl ohlas na váš projekt ve školách?

Projekt stále běží a ještě jsme ho nevyhodnocovali. Můžu již ale říct, že zájem mezi školami o tento projekt byl velký. Bylo vidět, že lidé mají pocit, že tento projekt přichází v pravou chvíli a že jim to připadá jako důležité téma. Projekt probíhá po celé republice na všech typech středních škol - od učňáků až po gymnázia, takže i mimo Prahu, kde mají školy nabídek již dost.

Mluvila jste o tom, že je váš projekt mezinárodní. Je něco, čím se situace v zahraniční liší?

V Německu například údajně mají menší počet nenávistných projevů v diskuzích pod články, protože servery praktikují často tzv. premoderaci, kdy jsou jednotlivé příspěvky kontrolovány před jejich publikováním v diskuzi. U nás to teď například začal dělat Respekt v reakci na uprchlickou krizi. A paradoxně to u některých témat dělá i Blesk. Pro Němce je toto vůbec citlivé téma. Německo je první země, jejíž politici oslovili Facebook, začali řešit nárůst nenávistného obsahu a žádali nastavení pravidel, aby se tomu zamezilo.

Jaké jsou reakce veřejnosti směrem k vaší činnosti?

Obecně se k nám veřejnost staví pozitivně. Zájem je o workshopy i jiné aktivity, třeba komentované procházky. Nějaké negativní reakce se objevili až teď s uprchlickou krizí, ale to je spíš extrém.

Autor: Kirill Ščeblykin
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!