Zázračné dítě Adora Svitak: To my jsme generace, která svět posune dál | E15.cz

Zázračné dítě Adora Svitak: To my jsme generace, která svět posune dál

Zázračné dítě Adora Svitak: To my jsme generace, která svět posune dál
Adora Svitak, autor: Web Summit, zdroj: https://www.flickr.com/photos/websummit/15532292257
• 
21. března 2016 • 14:00
Ve třech letech uměla číst, když jí bylo pět, začala psát příběhy, a v sedmi jí vyšla první knížka. O pět let později ohromila diváky svým příspěvkem na populární konferenci TED, kde mluvila o tom, že svět potřebuje více "dětinského" myšlení. Řeč je o Adoře Svitak, mladé aktivistce a feministce, která je kromě své tvorby známá i bojem za gramotnost mladých lidí.

„Myslím, že dospělí by se měli učit od dětí. Ve škole většinou mluvím před profesory i studenty a to se mi líbí. Neměl by to být jen učitel u tabule, kdo říká studentům, aby dělali to a ono. Studenti mají učitelům co říct, učení mezi dospěláky a dětmi by mělo být vzájemné,“ řekla před šesti lety tehdy dvanáctiletá Adora ohromenému publiku na konferenci TED. Dívka sršící vtipem, která by svými prezentačními a verbálními schopnosti strčila do kapsy nejednoho „dospěláka“. Nejen díky tomu její příspěvek na stránkách TED zhlédlo do dnešního dne přes 4 miliony lidí.

Na otázku magazínu Amazing Kids, co přesně by děti měly naučit dospělé, odpověděla: „Snít ve velkém. Vím, že to zní jako klišé, ale když se nad tím zamyslíte, zdá se, že postupně s věkem ztrácíme optimismus a velké nápady, které nahrazujeme za 'ne, to je nemožné', a odrazujeme sami sebe. Ten duch naivity, víra, že nic není nemožné - to je to, v co doufám, že se dospělí mohou naučit od dětí.“

Její cesta ale nezačala TED konferencí. V sedmi letech jí vyšla první kniha s názvem „Létající prstíky“. Ta obsahovala krátké povídky, ale i rady pro začínající spisovatele o tom, jak kreativně psát. V té době si Adora založila svůj první blog a začala přednášet na školách žákům i dospělým o důležitosti čtení a psaní. S přednáškami nezůstala jen ve Spojených státech, ale navštívila i Čínu, Vietnam nebo Velkou Británii.

„Chci, aby i ostatní děti rády četly a psaly, a přesvědčit je k tomu je můj cíl,“ řekla Adora magazínu Amazing Kids. Její začátky byly dost neformální, do místních „základek“ chodila s krabicí plyšáků a v Microsoft Wordu společně se studenty psala příběhy. „Učila jsem se ze svých zkušeností, začala jsem vytvářet prezentace, učební plány a pak i učit prostřednictvím videokonferencí a videí na webu. Vyvíjelo se to,“ vysvětlila.

Adořina matka: Ctižádostivá opravdu nejsem já

Jaký vliv měla na úspěchy Adory její rodina? Určitě významný, ale i tak nejspíš menší, než byste čekali. Její otec John pracuje jako softwarový inženýr a starší sestra Adrianna je nadaná muzikantka. Matka Joyce vyrůstala v Číně během Kulturní revoluce.“Vyprávím dcerám příběhy o svém dětství, o zabavování knih, o nedostatku jídla, ale nemám zásluhy na tom, co se z Adory vyklubalo. Každý den se rodí spousta geniálních dětí. To, co činí Adoru výjimečnou, je z velké části její tvrdá práce a odhodlání,“ řekla pro britský časopis Telegraph. Rovněž dodává, že není ctižádostivou matkou. „Nejsem to já, kdo je ambiciózní. Adora se motivuje sama. Klidně pracuje do jedenácti nebo dvanácti večer kvůli prezentaci, kterou má další den. Já jsem ta, která ji prosí, ať si dá pauzu.“

Po úspěchy nabitém dětství dostala Adora skvělou příležitost – pozvánku na konferenci TED. Tou se proslavila a mohla díky tomu spolupracovat například s internetovým magazínem Mashable, Huffington Post nebo psát blogy na serveru Medium, kde se věnovala i feministickým tématům. Kromě toho začala organizovat každoroční TEDxRedmond, tedy nezávislé organizované setkání v duchu konferencí TED.

Na různých setkáních sama vystupovala a vystupuje dodnes. Například v jednom ze svých posledních příspěvků mluví o sexuální výchově a o tom, že by se měl sex přestat na školách očerňovat. „Slýcháme věci jako: 'Klíč, který umí otevřít jakýkoliv zámek je dobrý klíč, ale zámek, který se otevře jakémukoliv klíči, je špatný zámek.' Dívkám se říká, že jsou děvky, zatímco chlapci jsou frajeři. To není fér a my to víme. Sexuální výchova, která nedělá nic pro zavrhnutí zastaralého ideálu cudnosti, a zejména ta, která se striktně drží genderových stereotypů, nemůže být nazývaná vzděláváním,“ řekla loni na TEDx Berkeley v tu dobu již sedmnáctiletá Adora. Reagovala tak na formu sexuální výchovy ve Spojených státech, která - například pomocí metafory „vyžvýkané žvýkačky“ nebo „osahané čokolády“ - zostuzuje lidi s aktivním sexuálním životem.

Ze zázračného dítěte, které po celém světě prosazovalo lásku ke čtení a psaní, vyrostla dnes již osmnáctiletá dívka a hlas mladé generace. Ač dříve panovaly obavy, že v dospělosti její sláva opadne, Adora nás přesvědčuje o opaku. V současnosti studuje Rozvojová studia na Kalifornské univerzitě v Berkeley a pokračuje ve své publicistické i přednáškové činnosti. Jak sama napsala před několika měsíci na svém blogu: „Myslím, že od chvíle, kdy jsme se narodili, chceme ovlivnit svět. Capkáme kolem a snažíme se dát vše do našich úst a v určité chvíli si chceme myslet: 'Na mně záleží, můžu změnit věci.' Ta naděje by nikdy neměla zmizet.“

Změna se sama od sebe nestane

Adora je aktivistkou s možná až příliš velkým cílem, když se změnit svět. „Pokud se naše starší i mladá generace nebude zajímat o celospolečenské problémy - ano, i feminismus – a nebude se angažovat a snažit se je řešit, tak se změna sama od sebe prostě nestane,“ hájí její úsilí Hana Syslová z NESEHNUTÍ, hnutí, které je občansky aktivní v mnoha oblastech. Aktivismus, jaký můžeme vidět u Adory, je podle ní rozhodující prvek, který může ke změně vést. „Věci se samy od sebe moc často nedějí, zvláště když za protichůdné zájmy lobbují silní protihráči jako nadnárodní organizace, na které je i současný národní stát příliš krátký.“ Státní instituce podle ní „nemají a ani ze své podstaty nemohou mít dostatečný dosah, aby byly všude a viděly, co se kde děje špatného. Od toho má demokracie mít fungující, silnou občanskou společnost, která se stará, zajímá a angažuje, aby se problémy řešily.“

Aktivismus mladých lidí v České republice vidí Syslová pozitivně. „Z vlastní praxe mohu odtušit, že se u nás situace postupně lepší a že v tomto pomalu, ale velice pomalu doháníme západní Evropu, kde je tradice občanských hodnot a aktivismu přece jen na vyšší úrovni. Mladá generace není zatížena životní zkušeností komunismu, který byl v ohledu občanské angažovanosti velmi restriktivní,“ říká Hana Syslová. Zároveň si ale myslí, že i na občanském aktivismu je vždycky co zlepšovat. „Především náš vzdělávací systém by měl podporovat ideu občanské společnosti, kritického myšlení a mediální gramotnosti,“ dodává. A taky by měl vést děti ke knihám, dodala by Adora.

Autor: Šárka Hamplová
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!