Cesta americké historičky z Polska do Washington Post | E15.cz

Cesta americké historičky z Polska do Washington Post

Cesta americké historičky z Polska do Washington Post
Anne Applebaum
• 

Martin Štorkán

„Možná by Putin mohl vzít na sebe odpovědnost za jejich zničení,“ napsala o chemických zbraních syrského prezidenta Bašára Asada v roce 2013 Anne Applebaum na Twitter – a pomohla tím zabránit hrozící válce. V životopise kohokoliv jiného by to vypadalo jako životní úspěch, u Applebaum jde jen o malý dílek skládačky jejího života.

Anne Applebaum se narodila v roce 1964, vystudovala Yale a Oxford a získala Pulitzerovu cenu za knihu Gulag. Světově uznávanou novinářkou a historičkou se ale stala zejména díky svým postřehům a názorům a nebojácnosti, s jakou je prosazuje. Dnes píše komentáře pro Washington Post a server Slate.com.

Její hvězdná kariéra začala s pádem Železné opony. V roce 1988 poprvé navštívila Polsko a propadla zvláštnímu kouzlu východní Evropy. Přes fascinaci ruskými autory jako Tolstoj nebo Dostojevský se dostala k jejich rodnému jazyku – a Rusko se stalo její celoživotní hádankou.

Železná opona, vol. 2

Ve tři roky staré knize Železná opona popisuje, jak se po druhé světové válce dostával Sovětský svaz k moci v zemích východní a střední Evropy. Poukazuje při tom na fakt, že tato sovětská taktika se v současnosti znovu vrací. Paralelou s obdobím mezi lety 1944 a 1956 je podle ní Putinovo Rusko a jeho chování na Ukrajině.

„Nedávné dění na Ukrajině mi umožnilo pochopit, co jsem znala pouze z teorie,“ tvrdí Applebaum. „Rusové do země přivezli své muže a kolem nich shromáždili kolaboranty z místních lidí. V roce 1945 Sověti tímto způsobem vytvořili podvodný polský stát v čele s komunistickou stranou. A teď to přišlo znovu,“ popisuje své dojmy Applebaum.

Sama sebe přitom nepovažuje za žádnou hrdinku. „Žiji tady v bezpečí a svobodě, na rozdíl od ruských novinářů,“ říká. Na svém twitterovém účtu ale nebojácně nazývá věci pravými jmény. Když třeba krátce po vyrojení ruských vojáků na Ukrajině světová média mlžila a psala o nich jako o proruských silách, byla to právě Applebaum, která stála v první linii a napsala, že to nejsou žádní zelení mužíčci, ale regulérní ruští vojáci.

I když se Applebaum zabývá převážně východní Evropou, komentuje dění i na Blízkém a Středním Východě a její názory se mohou zdát lehce kontroverzní. Překvapila například svou podporou americké invaze do Iráku. „Ačkoli nemám ráda dnešní přirovnávání jakéhokoli diktátora k Hitlerovi, v případě Saddáma Husajna to není daleko od pravdy“, napsala v článku pro Slate.com v roce 2002. „Nemůžeme od nikoho podobného čekat, že bude uvažovat racionálně, pokud se bude cítit, že je v ohrožení jeho zem nebo on sám, navíc je schopen použít zbraně hromadného ničení, které drží. Je nutné jednat rychle,“ zdůvodnila Applebaum.

Twitterová partie Anne a Radoslawa

Vztah a manželství Anne Applebaum a Radoslawa Sikorského charakterizují okolnosti, při nichž se potkali. Na podzim roku 1989 se mladý Polák a mladá Američanka jeli společně podívat na pád berlínské zdi a tehdy se zrodil jeden z nejvlivnějších, nejvzdělanějších a politicky nejaktivnějších párů na světě. Když později psaly noviny o jejich sňatku, více si všímaly Anne. Radoslaw ale svou ženu dohnal a pokud se dnes píše o Anne, je nutné se zároveň zmínit o Sikorském.

Ostatně ani s ničením syrským chemických zbraní v tom nebyla Anne sama. Francouzský list Le Monde tehdy otiskl rozhovor se Sikorským, tehdy polským ministrem zahraničních věcí, kde řekl, že Sovětský svaz dodával Sýrii chemické zbraně. Applebaum tento rozhovor sdílela na Twitteru se zmíněným komentářem. Zničení zbraní, kvůli kterým se mluvilo o útoku Spojených států na Sýrii, se měl podle ní zhostit ruský prezident Vladimir Putin. Tuto možnost následně představil Sikorski americkému ministru zahraničí Johnu Kerrymu, kterému se plán zalíbil a na Twitter napsal, že: „Rusko by mohlo zabránit válce v Sýrii, pokud by se postaralo o zničení chemických zbraní Asadova režimu.“

Sikorski se následně přes diplomaty pokusil zjistit, zda by k tomu Putin přistoupil, a když získal kladnou odpověď, o zbytek se již postaral John Kerry, který v Londýně návrh „nepromyšleně“ nadnesl.

U Sikorských se zkrátka hrají partie vysoké politiky na stejné straně šachovnice a oba své práci věnují maximum. Když se Martin M. Šimečka zeptal Applebaum, zda si doma v Polsku, kde nyní žijí, povídají s manželem o politice, odpověděla bez váhání: „Samozřejmě.“

Historička Anne

Anne je pro svou znalost historie střední a východní Evropy často považována spíše za historičku než novinářku. Ve svých článcích vždy vychází z historických souvislostí i ze známé pravdy, že historie se opakuje, a minulost porovnává se současností. Možná proto jsou její texty tak výživné. „Myslím, že žádný novinář, na rozdíl od historika, nemůže čekat, že jeho pohled je definitivní,“ zdůvodňuje Applebaum, proč se i ona raději považuje za historičku. Applebaum dokáže velmi rychle reagovat na aktuální dění. Bezprostředně komentovala i teroristické útoky v Paříži z minulého týdne, jimiž se Islámský stát snažil přilít olej do už tak výbušného napětí mezi Evropany a uprchlíky. Na Slate.com glosovala, že lidé, kteří přelezli hory nebo přepluli Středozemní nože na raftech, se přes noc nemohli změnit na ozbrojence se skvělou znalostí Paříže.

„Anne Applebaum dělá skvělou práci pro evropskou bezpečnost. Nabízí mnoho odpovědí na současné otázky i výzvy v naší složité minulosti. Není pouhou vypravěčkou událostí, které se staly, ale její zasvěcený pohled nám přibližuje souvislosti, které často nevidíme nebo nechceme vidět. Hledá tam, kde my často nemáme odvahu,“ řekl pro TST diplomat Štefan Füle.

Autor: Martin Štorkán
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!