„Konzultuji svoji dizertační práci se světovými odborníky,“ říká stážista na londýnské univerzitě | E15.cz

„Konzultuji svoji dizertační práci se světovými odborníky,“ říká stážista na londýnské univerzitě

„Konzultuji svoji dizertační práci se světovými odborníky,“ říká stážista na londýnské univerzitě
Jakub Jedlinský
• 
ZDROJ: archiv J. Jedlinského

Petr Klement

Jakub Jedlinský, doktorand na FMV VŠE, tráví několik posledních měsíců na Kingston University v Londýně u profesora Steva Keena, světové ekonomické kapacity. V rámci individuální stáže se věnuje dynamickému modelování ekonomických systémů, které mohou znamenat budoucnost na poli monetárních politik. Zároveň dokazuje, že pobyty typu Erasmus nebo Freemover nejsou jedinými možnostmi, jak získat zahraniční studijní zkušenost.

Jako jeden z mála v České republice se věnujete problematice dynamického modelování ekonomiky. O co se jedná?

Uvedu nejdříve příklad. Když budeme modelovat populace ovcí a vlků – predátorů a kořisti, tak počet ovcí bude růst podle nějakého vzorce. Jak bude růst počet ovcí, poroste i počet vlků, kteří je žerou. Z toho důvodu ale bude počet ovcí zase klesat a následně i vlci začnou umírat hladem. V podstatě tahle „ekonomika“ neustále fluktuuje a tak to dělá i reálná ekonomika.

Mainstreamová ekonomie – ta neoklasická, která se učí ve škole – obvykle ignoruje důležité prvky reality, mimo jiné dluh a čas. Většinou spočívá v porovnání různých statických rovnovážných bodů. Steve Keen naproti tomu používá například plynulý čas místo rozparcelování toku času na menší bloky, například na roky. Účelem je potom lépe popsat skutečnost, lépe navrhovat monetární politiku nebo lépe předpovídat krize a předcházet jim.

Do jaké míry ovlivnila vaši akademickou orientaci škola v porovnání s osobním zájmem?

Ve škole mi vždycky něco nesedělo na teorii. Říkal jsem si, že to nedává tak úplně smysl. Ve čtvrťáku jsem na nějakou dobu školu přerušil, abych se mohl věnovat podnikání, a jako podnikatel jsem přišel do kontaktu s tím, jaká je realita, jaké jsou rozdíly. Začal jsem o ekonomii víc přemýšlet a něco jsem si načetl. Když jsem se po dvou letech do školy vrátil, pokoušel jsem se nové myšlenky nějakým způsobem konfrontovat s učiteli. Teprve tehdy mě ekonomie začala bavit.

Myslíte si, že kdybyste nepřerušil studium a věnoval se podnikání pouze při škole, nezískal byste dostatečný nadhled, který vás v podstatě motivoval v postgraduálním studiu?

Je to možné, ale těžko říct. Obávám se, že vzdělání je poněkud dogmatické. Neoklasická ekonomie je trochu jako náboženství – neučí studenty pochybovat, neučí je myslet. Mluvím samozřejmě v globále – ve spoustě předmětů jsou studenti vedeni k tomu, aby přemýšleli, ale o ekonomické teorii to tak úplně neplatí.

Proč jste si vybral stáž právě u profesora Keena?

Steve Keen je považován za jednoho z nejvýznamnějších heterodoxních ekonomů na světě, patří k hrstce ekonomů, kteří dokázali předpovědět finanční krizi. Za svůj model obdržel ocenění Revere Award pro vůbec první přesvědčivou předpověď krize. Jeho práci sleduji již zhruba 6 let, dokonce jsem seminární práci v ekonomii pro doktorandy napsal o jeho knize Debunking Economics, kde vyvrací ekonomické mýty. Je to určitě jeden z ekonomů, kteří mě nejvíce inspirovali.

Na základě jakých ukazatelů jste byl na stáž vybrán; jednalo se o veřejnou nabídku, nebo jste o stáž žádal individuálně?

Individuálně. Nejdříve jsem oslovil dvě heterodoxní instituce v USA, Santa Fe Institute a Institute for New Economic Thinking při Columbia University, ale ani jedna krátkodobé stáže pro doktorandy nenabízí. Pak jsem se z novin dověděl, že Keen přesídlil ze Sydney do Londýna, a okamžitě jsem mu napsal.

Probíhalo nějakým způsobem výběrové řízení, nebo byla rozhodující pouze vaše iniciativa?

Žádné výběrové řízení se nekonalo. Napsal jsem Stevovi email – a pro mě je záhadou, proč si mě vlastně vybral. Beru to jako požehnání. Profesor Keen je šéfem fakulty ekonomie na Kingston University, stačilo jeho pozvání. Pak už se jednalo jen o formality, žádné řízení.

Zapojila se do procesu získávání stáže vaše domovská univerzita? Podporuje vás, např. finančně?

Ano, VŠE mě velkoryse podpořila jak finančně, tak i řadou rad a doporučení. Především mě ale naše katedra vždy podporovala v tom, abych se mohl věnovat vlastnímu výzkumu a přístupu k ekonomii, což rozhodně není samozřejmost, a vážím si toho. Moje zaměření je navíc poměrně ujeté, ale u nás na katedře jsou lidi s otevřenými hlavami.

Jak samotná spolupráce s profesorem Keenem vypadá? Co je náplní vaší stáže?

Když jsem sem jel, čekal jsem, že ho uvidím tak třikrát dvacet minut. Ve skutečnosti to ale vypadá tak, že se vidíme tři hodiny týdně, chodím na jeho semináře a mám i konzultace bokem. To jsem si ani nevysnil.

Jak probíhá váš pracovní den v Londýně?

Hlavní cíl je dokončit moji dizertaci na téma Alternativní měnové přístupy, ve které chci používat dynamické modelování. Zajímavé je, že i když navštěvuji 11 hodin přednášek a seminářů týdně, tak jsem nikdy neměl víc volného času. Navíc mě samotného překvapuje, že ho většinu dokážu věnovat psaní dizertace. Díky tomu píšu zhruba jednu stránku denně a hraji si s modely. Kromě toho jsem si koupil kolo, takže objevuji Londýn na kole.

Dokázal byste vyjmenovat pár konkrétních věcí, které vás prostřednictvím stáže obohatily a které byste jinak na své domovské univerzitě nebo obecně v ČR nezískal?

Díky jízdě na kole (do školy je to 10 mil) jsem trochu zhubnul – to je první přínos. Ale vážně – jedná se o příležitost konzultovat vlastní práci s odborníky, kteří jsou v tom, co mě zajímá, nejlepší na světě. Člověk získá úplně jinou perspektivu a taky potřebnou pokoru. Není to ale jen tím, že je můj obor natolik specifický. Myslím, že taková zkušenost by prospěla každému. Pro mě je to v podstatě nezbytnost.

V současnosti máte možnost pracovat v britském akademickém prostředí. Jak se liší přístup britských vyučujících od těch českých?

Legrační je, že navštěvuji kurzy čtyř učitelů – Australana, Belgičana, Rakušana a Turka. Přístup učitelů je hodně odlišný – je zde menší distanc mezi učitelem a žákem, všichni si tykáme, oslovujeme se křestním jménem. Chodíme spolu na kávu, na cigaretu. Dneska jeden z profesorů přinesl po přednášce víno, protože se mu narodil syn. Celkově jsme si prostě blíž.

Jinak většinu času trávím mezi studenty magisterského programu. Magistr je tu ale vnímán trochu jinak než u nás. Bere se tu v podstatě jako postgraduál a studium je vědecky zaměřené, magistři se neučí z učebnic, ale z různých prací a skript. Podobně jako v Česku na doktorandském studiu je to však intenzivní, co se týče docházky a psaní seminárek. Tím PhD studium v podstatě kombinuje dobré části českého doktorandského a magisterského studia. Na samotném britském PhD pak už člověk přímo spolupracuje s konkrétním učitelem, profesorem, sedí s ním v kanceláři…

V čem vidíte největší rozdíl mezi akademickým zázemím v ČR a v Londýně? Je něco, na co mohou být čeští studenti v porovnání s Anglií pyšní?

Mohu mluvit pouze o školách, se kterými mám osobní zkušenost. České školy poskytují dobré vzdělání například v matematice, to je skoro světový unikát podle toho, co jsem slyšel. Tady na Kingstonu se magistři učí to, co se na VŠE bere v prváku na bakaláři, a to mají ještě štěstí, protože na většině jiných škol se matematika vůbec neprobírá. Obrovskou výhodou v ČR je samozřejmě bezplatné vzdělání pro studenty do 26 let a i poté je extrémně levné. Ve Velké Británii platí student 7–12 000 liber ročně, což je šílené. Další výhodou je, že české školy počítají s tím, že studenti kromě chození do školy i pracují, a získávají tak zkušenosti a zápis do CV. Tady je studijní zátěž nesrovnatelně vyšší, takže nemají nejenom čas pracovat, ale v podstatě ani čas chodit na párty.

Pokud by někdo zvažoval podobnou stáž u konkrétní vědecké kapacity, jaký postup byste doporučil?

Důležité je znát práci konkrétního profesora, zaujmout ho vlastním projektem dizertace a zdůraznit, že hostitelská škola nebude mít žádné náklady. A pak je třeba se modlit. Já upřímně řečeno nedokážu poskytnout návod, a když to tak zpětně hodnotím, měl jsem obrovské štěstí, že se mi něco takového spíš poštěstilo, než podařilo.

Jaké jsou vaše plány do budoucna – chcete se vydat akademickou cestou, nebo pracovat v soukromém sektoru?

Mým plánem je věnovat se výzkumu. Byl bych však rád, kdyby se akademická dráha a konzultanství pro soukromý sektor nevylučovaly.

Autor: Petr Klement
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Mohlo by vás zajímat