Člověk musí být hladový a připraven učinit oběti, říká absolvent Stanfordu o studiu v zahraničí | E15.cz

Člověk musí být hladový a připraven učinit oběti, říká absolvent Stanfordu o studiu v zahraničí

Člověk musí být hladový a připraven učinit oběti, říká absolvent Stanfordu o studiu v zahraničí
20. června 2016 • 09:00
Aleš Weiser strávil celé univerzitní studium v zahraničí – na University of Nottingham vystudoval bakaláře a poté se mu podařilo dostat na Stanford, kde absolvoval MA v East Asian Studies. Svůj zájem o Asii prohloubil jako logistics specialist v České sekci na EXPO 2010 v Šanghaji nebo při stáži na české ambasádě v Kuala Lumpur. V současnosti působí jako strategický manažer potravinářského gigantu Mars ve Velké Británii. Co všechno mu bohaté zahraniční zkušenosti přinesly?

Proč jste se rozhodl pro studium Mastera v zahraničí?

V zahraničí jsem dokončil střední školu a vystudoval bakaláře. Pokračovat na Mastera v zahraničí tak bylo logické. O jiné alternativě jsem ani nepřemýšlel.

Jaký je podle vás nejlepší model pro studium Mastera v zahraničí: vyjet hned po českém bakaláři, vyjet po českém magistru, nebo vyjet na celou vysokou školu do zahraničí?

Na to se mi bohužel těžko odpovídá – je to hodně osobní a pro každého funguje trochu něco jiného. Jednoduše řečeno není jeden model, který by se dal označit jako nejlepší.

Já osobně jsem do zahraničí odjel již před koncem střední školy. Po maturitě jsem se do ČR za studiem už nevracel. Rozhodl jsem se v Anglii zůstat a vystudovat bakaláře na University of Nottingham. Následoval Master v USA.

Proč jste si vybral právě Stanford a studium v USA?

Hlásil jsem se na magisterské programy v USA a Velké Británii. Ve finále jsem měl na výběr mezi přijetím na Stanford, Oxford a LSE. Přiznám se, že dlouho jsem se rozhodovat nemusel. I přes to že Stanford byl jednoznačně finančně nejnáročnější, tak USA bylo dlouhodobě jasná volba číslo jedna – nejlepší školy, možnost žít v nové zemi, zažít novou kulturu.

Jakou přidanou hodnotu má podle vás studium Mastera v zahraničí? Čeho si nejvíc ceníte a z čeho jste byl naopak případně zklamaný?

Master v zahraničí vám jednoznačně přidá na světovosti a rozhledu, schopnosti analýzy a chápání souvislostí v globálním kontextu, komunikaci s lidmi různých kultur a politického a náboženského přesvědčení, řešení problémů apod. To vše člověka formuje a posouvá osobnostně dál, bez ohledu na obor, který v zahraničí studuje.

Nad negativy a zklamáním se přiznám, že tápu. Jestli nějaké byla, tak mě spíš posílila a posunula dál v pozitivním slova smyslu. Je to o tom, jak si to člověk srovná v hlavě.

Nabízí studium v USA, respektive konkrétně na Stanfordu možnosti, které by jinak český student nedostal? Mám na mysli konkrétní aspekty ve vzdělávání, mimoškolní aktivity apod.

Na Stanfordu je v oblibě praktická aplikace znalostí a snaha zapojit kreativitu a kritické myšlení. Velmi oblíbené jsou zvláště krizové simulace, kde se odvíjí určitý děj, který se mění, jak čas ubíhá, a studenti na to musí reagovat. Když jsem chodil na kurz o americké zahraniční politice, který učí Condoleezza Rice (minstryně zahraničí USA v druhé Bushově vládě, pozn. red.), tak ta simulace (tématem byla válka v Sýrii) byla součástí závěrečné zkoušky a trvala celých 48 hodin. Jednoznačně jeden z největších zážitků za ty dva roky studia.

Jaké jsou možnosti financování studia a stipendií?

V ČR je hned několik nadací, které se specificky zaměřují na podporu studia na elitních zahraničních školách. Já osobně jsem vděčný za štědrou podporu hned tří z nich – Nadaci Zdeňka Bakaly, Nadaci Martiny a Tomáše Krskových a Nadaci pro rozvoj vzdělávání.

Univerzitních stipendií na magisterské programy v USA je naprosté minimum. Už v přijímacím dopise na Stanford mi bylo řečeno, že nejsou. Vše je tedy na vás. Až ve druhém ročníku jsem díky studijním výsledkům získal menší příspěvek na školné od univerzity, abych mohl studia dokončit.

Myslíte si, že se taková obrovská investice vrátí?

Už před přihláškou jsem se zařekl, že na peníze brát ohled nebudu. Půjdu tam, kde se mi bude nejlépe studovat a žít. Může to znít šíleně, ale nemá cenu se tím stresovat, dokud na to opravdu nepřijde čas. Vůbec nejtěžší krok je se na takové školy vůbec dostat. Další věci se už dají nějak vyřešit.

Na školu jsem odjel a neměl ještě plně pokryté náklady na studium. Byl to velký risk, ale byla to příležitost, kterou jsem si nemohl nechat proklouznout mezi prsty. Dopadlo to tak, že v prvním ročníku jsem pak měl dvě práce na kampusu najednou, abych měl vůbec na jídlo!

A jestli se investice vrátí? U škol jako Stanford nebo Oxford skoro určitě, ale řekl bych, že moje celkové zkušenosti na Masteru v USA se těžko dají vyvážit penězi – není tam přímá úměra. Ano, celkové náklady se vyšplhaly k 90 000 dolarů, ale získané životní zkušenosti, rozhled, znalosti, vzpomínky a kontakty jsou něčím, z čeho, budu čerpat po zbytek života. Může to znít jako klišé, ale myslím to zcela vážně a bez jakéhokoli patosu.

Jak probíhalo výběrové řízení?

Na Mastera do USA člověk v naprosté většině případů potřebuje dva standardizované testy – GRE (Graduate Record of Examination) a mezinárodní test z anglického jazyka – hodně škol jich akceptuje hned několik. Obě zkoušky je možné složit v testovacích centrech v ČR. Já osobně jsem například test z angličtiny mít nemusel díky bakaláři z Velké Británie.

Kromě testu se přihláška většinou sestává z motivačního dopisu, známek z bakaláře, studijního plánu (studentova představa, jaké přednášky by chtěl navštěvovat, případně téma diplomové práce, pozn. red.), výtažku z písemné práce (publikovaný odborný text nebo jeho část, pozn. red.), životopisu a doporučení profesorů. Přihláška se například také ptá na to, s jakým profesorem na škole, na kterou se hlásíte, jste přihlášku konzultoval, či jak by vaše přítomnost na kampusu zvýšila diverzitu studentské populace.

Žádný oficiální pohovor se nekonal, jakmile odešlete přihlášku, čekáte, jak výběrová komise rozhodne. Co jim neřeknete v přihlášce, se pravděpodobně nedozví – je dobré hned od začátku prezentovat koherentní a smysluplný příběh, který má hlavu a patu a zaujme. Výběr samotný trvá okolo deseti týdnů, ale příprava na testy a samotnou přihlášku může trvat i několik měsíců.

Jak by se měl student připravovat, aby byl u výběrového řízení úspěšný? Co všechno pomůže obohatit studentův profil, který bude hodnocen?

Hlavně by si měl kandidát uvědomit, čím je výjimečný a dobře to prodat. Každý máme něco, ale často to nedokážeme vystihnout a správně formulovat. To je podle mého částečně dáno i českou náturou a společností. Neumíme a ani nejsme vedeni k tomu se pochválit a otevřeně hovořit o našich silných stránkách a schopnostech z obavy, že nás ostatní budou mít za arogantní. Zdravé sebevědomí je ale na zahraničních školách naprostou nezbytností, aby kandidát působil v přihlášce přesvědčivě.

Z čistě praktického hlediska je důležité mít silný příběh, podpořený fakty, zkušenostmi a motivací, které do sebe zapadají. Chce to se však vyvarovat pouhému vyjmenovávání a vypisování. Když výběrové komisy sdělím fakt, tak musí být jasné nejen, co to bylo, ale i proč a jak to formovalo mé úvahy a rozhodnutí.

Na standardizované testy platí staré dobré heslo „practice makes perfect!“

Jaké jsou možnosti praxe při studiu?

Placená praxe je v USA většinou možná pouze na kampusu univerzity. Já osobně jsem se soustředil na brigády, abych mohl pokrýt základní životní náklady, spojitost se studiem byla minimální.

Co naopak často v USA funguje velmi dobře, je finanční podpora stáží během letních prázdnin mezi prvním a druhým rokem studia. Zde je snaha o opravdové praktické uplatnění. Mě osobně Stanford výrazně podpořil během letní stáže v diplomatických službách v jihovýchodní Asii.

Do jaké míry se domníváte, že se studium Mastera v zahraničí zúročí v kariéře?

Pro mou současnou práci nebyl Master v zahraničí podmínkou, ale nepochybuji o tom, že mi v získání práce pomohl. Zaměstnavatele zajímá váš potenciál, adaptibilita, flexibilita, schopnost rychle se učit a vycházet s lidmi, analyzovat data, uvažovat kriticky – jinými slovy „transferable skills“. K rozvoji takových vlastností studium Mastera rozhodně pomůže. Kromě toho je Master pro zaměstnavatele důkazem cílevědomosti, dlouhodobého tahu na bránu, zájmu o širší poznání a zároveň hlubší znalosti ve specifickém oboru. V případě, že je ze zahraničí, to platí dvojnásob – tam se pak přidává nezávislost, ochota obětovat se, globální mobilita, diverzita a v neposlední řadě jazyková vybavenost.

Jak na zahraniční titul pohlížejí české firmy?

V ČR mnoho zkušeností s hledáním práce nemám a ty, které mám, jsou bohužel spíše negativní. U nás je až tragicky silně zakořeněn tradiční přístup, že člověk by měl pracovat v oboru, který vystudoval. Jde to ruku v ruce s přílišným důrazem na faktické znalosti. Už bych se ani nedopočítal případů, když se mě lidé překvapeně ptali, co že jako chci s East Asian Studies v budoucnu dělat, a měli problém si v hlavě srovnat, že bych mohl dělat něco, co nemá přímou návaznost na můj studijní obor. V tom jsem ve srovnání se zbytkem vyspělého světa výrazně pozadu.

V Anglii, USA a dalších západních zemích se většina zaměstnavatelů zajímá především o již zmíněné „transferable skills“. Zbytek se naučíte takříkajíc „za chodu“. Koneckonců je to většinou ten nejefektivnější způsob. Je tam ochota se vám věnovat a firmy investují nemalé peníze do dalšího osobního i funkčního rozvoje. To mi v ČR chybělo.

Doporučil byste studium Mastera v zahraničí? Jsou obory nebo okolnosti, kdy se takové studium nevyplatí?

Ano, doporučil. Člověk ale musí být hladový, opravdu to chtít a jít za tím a být ochoten učinit oběti – není to nic pro pohodlné lidi. Pak jsou dveře otevřené.

Co se týče oborů, to si musí každý ve své hlavě srovnat sám. Ať každý studuje to, co ho baví a zajímá, to je to nejdůležitější. Nejsmutnější jsou příběhy o lidech, kteří investují svůj čas, píli a peníze do něčeho, co jim někdo podsunul nebo nařídil, ale co je nenaplňuje.

Čemu se v současnosti věnujete?

Pracuji ve Velké Británii jako manažer ve společnosti Mars Chocolate UK Ltd., která spadá pod americký potravinářský gigant Mars Inc.

Jaké jsou vaše další studijní nebo pracovní plány?

Další titul zatím neplánuji. Myslím, že toho bylo prozatím dost. Spíš možná nějaký online kurz, či něco praktického jako kurz potápění či surfování. V blízké budoucnosti bude hlavně dobré zúročit zkušenosti získané během studia v zahraničí v praxi. Vzhledem k tomu, že pracuji pro společnost, která dělá business po celém světě, jsem přesvědčen, že o příležitosti nebude nouze.

Co byste obecně doporučil českých vysokoškolským studentům?

Dream big and don´t take no for an answer!

Autor: Marie Mrázová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!