Reportáž: Jak jsme se setkali s Reali(s)tou | E15.cz

Reportáž: Jak jsme se setkali s Reali(s)tou

12. dubna 2017 • 18:00

Veřejné debatě s podporovateli nového politického subjektu předcházela zhruba čtvrthodinová přednáška, ve které Petr Robejšek nastínil svůj koncept přímé demokracie. Monolog následně ukončil slovy, že na každém sedadle je položena malá drobnost, nevtíravá pozornost – samolepka a odznáček. „Všimněte si, že je samolepka velice kvalitní, takže si ji můžete dát i na auto a vydrží jakékoli počasí.“ Ačkoli to může znít jako pokus o vzkříšení teleshoppingu, ve skutečnosti se redaktoři TST octli na agitaci Realistů v Olomouci. 

Slečny v šatně olomouckého Divadla na Šantovce nám daly lehkým úšklebkem najevo, že jsme měli jít raději na nějakou lepší hru. Potvrdilo nám to i složení publika v sále, který byl způle naplněn a v němž jsme byli zdaleka nejmladší. Na Petra Robejška a jeho sparingpartnera Michala Moroze se ten večer přišly podívat zhruba čtyři desítky realisticky smýšlejících občanů ve věku 40–55 let. Je otázkou, zda Realisté na jiných setkáních míří i na mladší potenciální voliče a my se zkrátka netrefili, nebo je prostě skupina jejich podporovatelů takto úzká.

Odkud pramení naše posedlost elitami?
 

Otázky pěkně od podlahy

Ať je Petr Robejšek jakýkoli, působí distingovaně. O podobnou (byť lehce teatrální) distingovanost se pokoušeli i hosté, kteří pokládali dotazy. Návštěvník ve třetí řadě šel rovnou na věc a zeptal se na Německo, Angelu Merkel a Martina Schulze: „Nejprve bych rád řekl, že Angelu Merkelovou nemám moc rád, je to podle mě strašná ‚vítačka‘, ale slyšel jsem, že Martin Schulz, který má šanci ji porazit, je v tomto ohledu ještě horší. Nemáme nakonec Merkelové držet palce? Je jisté, že situace v Německu ovlivní i nás.“ Skutečně ideální otázka na začátek debaty s čerstvou politickou stranou. Perfektně ale nastínila atmosféru, v níž probíhal zbytek celého večera.

Mentor (ano, skutečně mu tak říkají) odpovídal zaujatě a aktivně. Mluvil o tom, jak Angela Merkelová otevřela hranice, že jsou Němci unavení jejím obličejem a ona se snaží, i pomocí střídmé mluvy, udržet si moc a status quo za každou cenu. Po tomto vyjádření sálem projelo souhlasné „Hmmm“ a předseda Realistů pokračoval: „Němci, teď budu trošku generalizovat, ale jinak to v tomto případě nejde, mají jednu podstatnou vlastnost. Konzervatismus. Nejsem teď schopen říci, zda je to kladná, nebo záporná vlastnost, ale proto se povedlo Angele Merkel vyhrát volby několikrát za sebou. A povedlo by se jí to pravděpodobně i počtvrté, kdyby nepřišel Schulz. Je to totiž tvář, která mluví."

Eli Roland Sachs o islámu: Je důležité pokusit se pochopit věci, kterým nerozumíme nebo se jich bojíme
 

V sále začal zvonit telefon, což trvalo asi minutu. Nikdo nehnul brvou, všichni koukali vpřed na svého mentora. Následovala otázka na financování strany, na členy a jejich výběr. Doktor Robejšek v tento moment předal mikrofon Michalovi Morozovi, analytikovi a spoluzakladateli Realistů. Tento muž, který je mimochodem spojen s Věcmi veřejnými, Nečasovou vládou a ABL, přichází s originálním vysvětlením, proč mají v čele strany mentora, nikoli předsedu. „Naším předsedou je Petr Robejšek, akorát tomu říkáme jinak. Náš mentor je z velké části autorem našeho kodexu, je garantem a udržuje náš myšlenkový směr. Ostatní členové nejsou tak výrazní, ale snažíme se je postupně dostávat do popředí v našich videích. Na konci května bychom měli představit lídry našich kandidátek. Naše finance můžete sledovat na transparentním účtu,“ vysvětlil muž se zbraní.

 

Následovala doplňující otázka: „Mám pocit, že co si Německo usmyslí, to se stane. V EU si to prostě prosadí. Není v tomto směru kandidatura do PSP ČR zbytečná? Nebylo by lepší kandidovat v Německu, kde, pokud se nepletu, máte také občanství?“ Zástupci strany si opět předali slovo. Petr Robejšek kritizoval Německo a evropské směrnice. „Abychom nemuseli poslouchat EU, je potřeba volit Realisty. Každý, dokonce i Bohuslav Sobotka, umí být realistou, ale my potřebujeme odvážné hráče, kteří jsou ochotni se obětovat za národ.“ V tuto chvíli už jen zbývalo, aby mentor řekl, že potřebujeme vůdce.

Dále se debata nesla v dost monotematickém duchu. Při odpovědích na otázky spojené s Marine Le Pen a uprchlickou krizí, jež nutně musely přijít, se Petr Robejšek zacyklil v selhání elit, jeho vlastních predikčních schopnostech, nedůvěryhodnosti ČT a prodeji potu, krve a slz. Mráz po zádech šel v momentě, kdy předseda Realistů mluvil o francouzských prezidentských volbách a teroristických útocích, které by mohly zapůsobit jako léčba šokem. Napsali bychom, že sál byl poloplný, ale asi by to nebyl dostatečně realistický pohled. Těch Realistů v české společnosti nakonec tolik nebude.

Nebudu se bavit s někým, kdo mi vyhrožuje fyzickou likvidací, říká Šádí Shanaáh
 

Není to pravda, ale mohla by být

Více než veřejná debata působil celý večer spíše jako dobrodružná exkurze do cizí sociální bubliny. Tedy do světa, kde problémem číslo jedna nejsou ani aféry ministra financí, dokonce ani nízké platy, ale uprchlická vlna valící se přes naše území. Toto téma se prolínalo, ať už více či méně, většinou dotazů směřujících na oba Realisty. Petru Robejškovi netrvalo dlouho úspěšně najet na vlnu debatujících návštěvníků. Stačilo prvních pár dotazů a mentorovi mohlo být jasné, že nejvíc politických bodů nabere jako chladnokrevný odpůrce stávající vlády u nás i v Evropě.

V rámci tohoto postoje často opomínal fakta. Napomáhaly mu k tomu i silně neerudované dotazy s poznámkami typu: „Všichni víme, že 80 % naší politiky je diktátem z Bruselu a my jen přijímáme instrukce.“ Realistický politolog Robejšek by svého tazatele jistě poopravil a pokusil se mu vysvětlit, že i když se nám nemusí líbit politika Evropské unie, rozhodně se nedá hovořit o diktátu, a už vůbec nemůžeme podobně vyčíslit její vliv. Naopak Robejšek jako realistický politik, a tady vidíme zásadní rozdíl, dezinformační poznámku přijme jako fakt, který navíc šikovně využije a ve své odpovědi se vůči němu hrdinsky vymezí.
 
Realisté tak ve výsledku nepřipomínají nic jiného než další „okamurovský“ projekt cílící na nespokojené a zmatené voliče. Na rozdíl od Úsvitu a SPD se ale vyznačují kvalitní rétorikou a naoko neprůstřelnou argumentací, jež obstarává právě zkušený česko-německý mentor. Zatímco Okamura okouzlil novodobou dělnickou třídu, Robejšek podobné věty obaluje do akademického slovníku a míří tak i na vzdělanější voliče. Ani on si přitom neodpustí podlézavé poznámky, že rozhodování patří do rukou lidu, který je na rozdíl od vládnoucí elity nevyčerpatelným rezervoárem moudrosti. A i proto se Machiavelli při pohledu na tuto „reálnou“ politiku pravděpodobně obrací v hrobě.

Jacques Rupnik: Ztratili jsme to, co nás pojí
 

Autor: Martin Štorkán, Jiří Bejček
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!