PowerPoint válí, naučme se s ním však pracovat | E15.cz

PowerPoint válí, naučme se s ním však pracovat

Michal Tomeš

Prezentace v PowerPointu se staly v posledních letech často používanou didaktickou pomůckou. Pro pedagogy je tvorba prezentací snazší než se špinit křídou při psaní na tabuli, nebo v horším případě hledat na katedře fix, který ještě píše. Nenacházejí se však za výhodami negativa, která mohou mít širší důsledky na výuku?

PowerPoint je velmi jednoduchý nástroj, v jediném sdělení dokáže zkombinovat text, grafy a například obrázky. Na co by dřív pedagog potřeboval popsat tabuli, zapnout meotar a rozbalit nástěnnou mapu, teď zvládne stisknutím pár tlačítek. Sdělení se tak dostanou ke svým konzumentům rychle a snadno.

To je právě kámen úrazu. Školy tu nejsou od toho, aby žáky učily rychle a instantně. Velké množství látky, se kterým se musí studenti seznámit, je příliš složité a komplexní, než aby to někdo odvyprávěl v pár jednoduchých větách.

Problém uplatnění absolventů humanitních věd je uměle nafouknutá bublina, říká student Oxfordské univerzity Ondřej Černý

Pokud se pedagog prokliká padesátistránkovou prezentací za jedinou hodinu, výpovědní hodnota sdělení bude nulová. PowerPoint není primárně vzdělávací nástroj, ale aplikace pro obchodníky. Ano, pokud chcete svým klientům prodat co nejrychleji životní pojištění a na pár řádcích nic nevědoucí osoby přesvědčit, že nemohou prodělat, k tomu slouží PowerPoint perfektně. Ale pokud potřebujete náctiletým puberťákům vysvětlit smysluplně politickou situaci ve 20. století, vězte, že i film Forrest Gump poslouží lépe.

Z vlastní zkušenosti vím, že to, co vidím na slidu prezentace, považuji za nejdůležitější sdělení, které si zapíšu do poznámkového bloku. A už vlastně neřeším, co pedagog říká. Výuka s PowerPointem tak může mít dvě podoby. V prvním případě pedagog do prezentace vloží jen krátká slovní spojení, která studentům mnoho neřeknou (ale aspoň si termíny třeba z angličtiny opíší gramaticky správně), dokud je vyučující sám nerozvede a nezasadí do kontextu. Prezentace je tak pomůckou spíše pro něj, studenti díky PowerPointu jen sledují, o čem přednáška bude. Když chce pak pedagog se studenty diskutovat, téma hodiny se dostane třeba úplně jinam, než kam původně mělo. A jelikož nad ním bude celá třída přemýšlet, lépe si ho zapamatuje a zasadí do širšího kontextu informací.

Tomáš Čakloš: Na pedagogických fakultách učí spousta lidí, kteří tam nemají co dělat

Daleko horší je druhý model. Prezentace je složena z desítek bodů ve větách. Ty pedagog během svého vystoupení jen zopakuje – a výsledná hodnota je tak pro studenty stejná, jako kdyby jim prezentaci poslal přes e-mail k domácímu prostudování.

Jak se naučit poznat, co je důležité?

Ale i první model prezentace má své mouchy. Pokud alespoň trochu pedagog a žáci nad probíraným tématem přemýšlejí, je jednoduché na tabuli připsat další myšlenku nebo sdělení. Téma se tak žákům rozvine takřka před očima. Sotva ale učitel začne na přednášce upravovat svou prezentaci, kterou s sebou nosí možná už několik let.

A dokonce i když jsou v prezentaci vypsána jen klíčová slova, není to ideální. Student se dopředu dozví, co bude důležité – a sám se nenaučí při psaní zápisků odhadnout, na čem záleží a na čem ne. To, co je v prezentaci, je v každém případě to, co po nich pedagog bude u zkoušky nebo v testu chtít.

Řešení? Pokud už má vyučující potřebu žáky zahltit vlastními grafy a texty (varianta „přeplněná prezentace“), shledávám jako vhodnější použít takzvané handouty. Tedy papíry, které reflektují dění na projektoru. Student tak má možnost jen podtrhávat to podstatné a nemusí se soustředit na psaní, díky čemuž udrží pozornost a má šanci nad tématem přemýšlet.

Komentář: Nešvary českého školství

Ještě jedním neduhem se české školství při prezentacích vyznačuje, a tím je snaha zaujmout. Prosím, ne. Jakékoliv efektní prolínačky a přechody, o které se mnozí snaží, aby byli „cool“, nejen že působí směšně, ale jsou naprosto nadbytečné a znovu jen rozptylují. Ani černé písmo na červeném podkladu nebude číst opravdu nikdo – v takovém případě se přímo nabízí, aby se posluchači raději věnovali jiné činnosti.

Výzkumem oblíbenosti prezentací v PowerPointu se zabývala například univerzita v americkém San Diegu. Po dobu čtyř let se pedagogové ptali devíti stovek žáků dvou oborů, zda preferují spíše interaktivní výuku pomocí prezentací, nebo klasické psaní na tabuli. Přes 85 procent žáků odpovědělo, že je jim příjemný klasický způsob přednášení, kdy vyučující píše na tabuli. Výhodou takového způsobu je podle žáků především větší interaktivita mezi studenty a pedagogem. Dále vyzdvihovali například příjemnější tempo, které se spíše přizpůsobí studentům, nebo menší množství materiálů, které nesouvisí s tématem. Pro Česko zatím podobná studie, pokud je autorovi těchto řádků známo, není.

Američtí vysokoškoláci si navíc stěžují, že se za roky na univerzitě nezlepšili v technikách učení se. I za tím může být nadužívání zaplněných prezentací. Pokud vyučující na svém PowerPointu trvá, napadá mě ještě jeden způsob, jak situaci vyřešit. Pedagog by mohl své prezentace poskytnout žákům ještě před hodinou a studenti by si do osnov mohli vepisovat širší kontext, který je pro pochopení tématu důležitý a který pedagog do prezentace nezanesl. Protože ví, že ho v pár slidech jednoduše nevysvětlí.

Škola by měla fungovat jako společenská laboratoř, říká Bohumil Kartous

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!