Populisté vrací úder | E15.cz

Populisté vrací úder

Populisté vrací úder
ZDROJ: Lucasfilm
21. listopadu 2015 • 19:00
Už nějakých pár týdnů mám v hlavě jednu repliku ze Star Wars. Když malý Anakin Skywalker poprvé předstoupí před radu Jediů, jeden z mistrů mu poví, že z něho cítí velký strach. Chlapec nechápe, co to má společného s jeho přijetím/nepřijetím k učení. „Všechno. Strach je cesta k temné straně. Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení,“ odpoví mu mistr Yoda, nejmoudřejší z rytířů.

17. listopad, svátek studentů a výročí sametové revoluce, začal inspirativním proslovem Bohuslava Sobotky. Premiér promluvil jako evropský vůdce a poprvé od puče chystaného bezprostředně po vítězství jeho ČSSD ve volbách ukázal, že má koule na svém místě. Ve své řeči vyzval k toleranci, solidaritě a semknutí v době uprchlické krize. Porážku Islámského státu označil za prioritu. „Náš hněv se musí obrátit proti islámským radikálům, nikoli uprchlíkům, které z jejich domovů často vyhnalo násilí úplně stejnými vraždícími fanatiky,“ řekl ještě na adresu ISIS předseda vlády. V této chvíli byl svět ještě v pořádku.

Ale začalo se zatahovat. Každý věděl, že prezident Miloš Zeman vystoupí stejně jako minulý rok na Albertově. Jasná skutečnost, nic zvláštního. Otázka zněla, jak bude jeho projev vypadat. Poté, co loni schytal salvu létajících vajíček, rozhodl se vyměnit osazenstvo pódia i lehce pozměnit guest list.

ZemanZemanAutor:

Letos Zeman nenechal nic náhodě, zřejmě kvůli větší důležitosti svých hostů (Konvička, Veleba) a do publika pro jistotu vpustil jen své fanoušky a stoupence Bloku proti islámu. Dav nadšeně skandoval, nesl transparenty „S Milošem na věčné časy“, „Ať žije Zeman“, „Zeman navždy“, „Lež a nenávist“ a podobně. Nakonec si společně zazpívali Internacionálu a šlo se chlastat.

Teď trošku vážně, a tady se dostáváme k mému odkazu na Hvězdné války. Dlouho jsem se necítil tak mizerně, jako když jsem tohle všecko sledoval. Moudro Mistra Yody přesně vystihovalo dění na Albertově. Viděl jsem shluk bojících se ovcí čekajících na spasitele, jejž vidí v osobách Miloše Zemana, Martina Konvičky či Jana Veleby. Vystrašené, rozhněvané stádo, které by nejradši vidělo trpět všechny, kterých se, ač mnohdy bezdůvodně, bojí.

Když prezident mluvil o toleranci k jiným názorům, muž v publiku zdvihl nad hlavu červené desky značící protest proti řečníkovi. Toto hanebné, nestoudné gesto bylo po zásluze potrestáno, když ochranka ihned zareagovala a pánovi jeho jednání „rozmluvila“. Miloš Zeman nevypadal, že slaví 17. listopad, svátek demokracie. Možná jsem to cítil jen já, ale jeho projev mi připadal spíše jako vyhlášení války. Vyhlášení války nám všem, kteří nesouhlasíme s jeho proslovy a chováním. Demokracie v České republice začala sedmadvacátý rok své existence těžkou ranou z děla nejvyššího ústavního činitele.

Blaničtí rytíři si sice dávají na čas (u TV jsem pořád doufal, že rozeženou tu bandu neonacistů a zachrání Albertov), ale na povrch začaly vylézat politické mrtvoly, protože cítí nenávistné podhoubí vhodné ke svému návratu. Z mrtvých vstal dokonce král demagogů Miroslav Sládek. Špatné klima ale probudilo i dobré lidi, například Bohuslava Sobotku a na nedělním Albertově. Díky za to.

Autor: Martin Štorkán
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!