Online trolling je kanadským žertíkem naší doby | E15.cz

Online trolling je kanadským žertíkem naší doby

Online trolling je kanadským žertíkem naší doby
Trolling
• 
ZDROJ: Jiří Bejček
1. září 2016 • 09:00
Je internetový trolling, kdy jsou všichni naštvaní a troll se směje v koutě, jen nevinnou zábavou? Nebo vážnějším problémem? A existuje lepší rada, než trolly zkrátka nekrmit?

Těžko by se dnes našel někdo, kdo by spočítal všechny virtuální přestřelky, které proti sobě doteď vedli Jakub Janda a Jiří Ovčáček. Ten první provokuje prezidentova mluvčího otázkou, zda už konečně našel neexistující článek Ferdinanda Peroutky. Ovčáček zase opakovaně přichází s čímkoliv, co může zvednout pražskou kavárnu ze židle. Na trolling v internetových diskusích nebo na sociálních sítích lze ale narazit každý den i jinde.

Trolling je poměrně mladý jev, oficiálně vznikl v roce 1992 v diskusních skupinách Usenetu. Později se rozšířil do multiplayerových her, na fóra a nejnověji na sociální sítě. Právě v souvislosti se sociálními médii se trollingu začalo dařit. „Snaha zesměšnit, diskreditovat, manipulovat prostřednictvím médií tu byla už dříve. Ale až díky jednoduchosti komunikace s lidmi po celé planetě prostřednictvím techniky se trolling tak rozšířil,“ tvrdí psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl. Každodenní „povinností“ trolla je rozvířit debatu a bavit se z bezmoci druhých. Vidí to tak alespoň Jaroslav Cerman, aktivista z iniciativy Hate Free: „Trolly baví to, že druzí s nimi ztrácejí čas a připadají si jako velký soupeř ve velké rozhodující debatě nebo sporu, jako nějaký moderní Cicero. Trolling funguje na podobném principu jako kanadské žertíky. Je zábava z pitomce dělat ještě větší pitomce, i když o tom třeba víte jenom vy,“ myslí si Cerman.

Nekrmte trolly

Psycholog Kulhánek zmiňuje, jaké příčiny by se za trollingem mohly skrývat: „Naše jednání a chování vypovídá o našich motivech, postojích, způsobu uvažování, zkrátka o našem psychickém stavu. Chování trollů je veskrze destruktivní. Pokud převažuje agresivní způsob komunikace, může jít o ventilaci vnitřní nespokojenosti, neštěstí, naštvání na svět,“ uvažuje psycholog. Podle něj existuje i jiný druh trollů. Liší se tím, že destruktivní plán, který cílevědomě plní, vychází buď z jejich vlastního přesvědčení, nebo je jím někdo pověřil.

TrollingTrollingAutor: Jiří Bejček

Trolla poznáte podle toho, že se snaží internetovou debatu vygradovat, vyprovokovat a vystupňovat tak všeobecnou nevraživost ostatních. Diskutéři pak často neudrží své emoce na uzdě (musí přece na příspěvky reagovat!) a udělají to nejhorší, co jde – trolla nakrmí. Krmivem je počet reakcí a pozornost, kterou troll reakcemi získá. Troll si proto vybírá citlivá témata, kde může způsobit největší spoušť: často se „trollpříspěvky“ týkají týrání zvířat, náboženství nebo třeba úmrtí, například smrti českých vojáků v Afghánistánu. Názor nebo postoj trolla musí hlavně jít proti tomu většinovému. Napadnout lze v zásadě cokoliv, meze se rozhodně nekladou.

Rádo trolluje jen 5,6 procent uživatelů

Tým z univerzity v Manitobě v čele s Erin Buckels zkoumal chování na internetu více jak 1200 lidí. Ukázalo se, že trolly definuje takzvaná temná triáda. Jde o souhrnné označení tří rozměrů osobnosti, které zvyšují šanci, že se jedinec stane trollem. Hrozí mu to, pokud projevuje znaky narcismu, tedy pokud se snaží dosáhnout nepřiměřené sebeúcty nebo sebelásky. Další temnou vlastností je machiavelismus tedy sklon k manipulaci druhých. Posledním z temné triády je psychopatie, porucha osobnosti, která se projevuje třeba sociální nezodpovědností. Studie ukazuje, že trolling jako typ chování nepramení z příležitosti, kterou internet nabízí, ale z čistě vrozených vlastností lidí. Ovšem pouze 5,6 procent dotázaných odpovědělo, že si z činností, které na internetu provádějí, nejvíce užívají právě trolling. Skoro polovina respondentů uvedla, že se do diskuzí aktivně nezapojuje.

Americký konvoj aneb nejznámější případ trollingu u nás

V českém prostředí není mnoho případů, kdy by se trolling ze sociálních sítí dostal až do zpravodajských médií a téma hýbalo internetem. Výjimku tvoří případ z března loňského roku, kdy naším územím projížděl americký konvoj. Na internetu se v mžiku vytvořila skupina lidí, kteří chtěli konvoj vítat, i těch, kteří chtěli za každou cenu zabránit vojsku projet.

Do čela „sabotérů“ konvoje se postavil doktor Jiří Vyvadil, bývalý senátor za ČSSD a kdysi soudce Nejvyššího správního soudu. Už před časem se proslavil na internetové scéně jako velký obhájce současného Ruska a zakladatel facebookové skupiny „Přátelé Ruska v České republice“. Jedna stránka mu ale nestačila, a proto vytvořil další s příznačným názvem „Neprojdou“.

Přípravy sabotáže by pokračovaly dobře, kdyby se na scéně neobjevil Jaroslav Cerman z iniciativy Hate Free a recesistického a dnes i politického hnutí Žít Brno, který s ostatními psal příspěvky tak, aby ve skupině způsobili zmatek. O celé akci napsal Cerman blog na stránkách Respektu.

Jiří Vyvadil později na podraz přišel a svou reakci zveřejnil na stránkách Parlamentních listů. Údajně o celé akci věděl a veřejnost se proto může už jen dohadovat, jestli všechny Vyvadilovy reakce nebyly jen trollingem na Cermana. Jaroslav Cerman říká, že „konvojovou“ akcí nic nesledoval a šlo mu jen o to, aby si z Vyvadila udělal legraci: „Osobně mi byl průjezd konvoje celkem ukradený, ač jsem na opačném názorovém poli než pan Vyvadil. Chtěl jsem se bavit, smát se. A to se mi podařilo,“ říká.

Na sociálních sítích píše, že celý „spor“ byl napínavý do poslední chvíle. „Bylo to hlavně potom, co mě Vyvadil odhalil, sebral mi titul administrátora skupiny ‚Neprojdou‘ a zlobil se. Řekl jsem, že jde jen o americké a havloidní lži. On se mi omluvil a jmenoval mě velitelem znova,“ vzpomíná Cerman.

Realita, nebo humor? Nezjistitelné

Nejen pro Jiřího Vyvadila je často velmi těžké odlišit, kdy uživatel internetu trolí a kdy myslí své příspěvky naprosto vážně. Podle Jana Kulhánka z Psychoterapie Anděl není šance poznat to z prvního příspěvku. „Pokud ale vstoupíte s trollem do diskuze, poznáte to brzy. Člověk, který je o své ‚pravdě‘ přesvědčený, není prvoplánově verbálně agresivní. Jde mu o sdělení své pravdy, ne o vytočení ostatních,“ myslí si Kulhánek.

S tím souhlasí i redaktor deníku Právo Jan Martínek: „Mistrný trolling je například fake profil Jiřího Ovčáčka, hradního mluvčího. Ani já na první pohled nerozeznám, který post píše ten pravý a naopak,“ říká. Dodává ale, že někteří trollové myslí své příspěvky opravdu, ale opravdu smrtelně vážně, takže je často složité poznat rozdíl mezi humorem a „racionálním stanoviskem“.

Lze se také přít o to, zda se trolling bere za psychickou poruchu. „Může jít o kratochvíli i placenou práci. O poruchu půjde, pokud takový člověk velmi špatně vyhodnocuje realitu, například má pocit, že všichni kolem jsou šťastní, jen on ne a je třeba jim to pokazit,“ vysvětluje Kulhánek s tím, že trolling za duševní poruchu nepovažuje. Podle něj jde buď o projev nezralé agresivity, nebo cílené manipulace, za kterou jsou někteří i placeni.

Nejvyšší producent trollů? Rusko

Trollové nemusejí být nutně sami, ale může jich být na jedno téma i více. Na Facebooku vznikla řada „trollovacích“ skupin, které si dělají legraci například z vozíčkářů, maminek v MHD, chtěli by připojit Slovensko k Maďarsku nebo týrat psy a kočky. Terčem trollů se mohou nakonec stát i plánované události. Své o tom ví třeba Olga Lounová s událostí Jak uspět v umění, kterou zaplavila desítka tisíc hloupých, někdy až jasných „trollpříspěvků“.

Jinou kategorií trollingu je jednání, které připomíná regulérní propagandu, kdy nejde o cynismus, ale o vyšší zájmy. Poslední dobou se mluví hlavně o ruské propagandě, která se činí nejvíce na Ukrajině. Válka proto dostala nový přívlastek – hybridní. O profesi ruského trolla se rozpovídal na webu The Atlantic Vladimir Nesterenko, kyjevský spisovatel, který má kromě své profese ještě tu druhou, utajenou. V ní pracuje pod nickem Adolfych a publikuje na sociálních sítích a webech několik příspěvku denně, aby šířil cílené dezinformace a rozvracel diskuze.

Podle Romana Mácy není možné spočítat, kolik proruských trollů se pohybuje na českém území. Uživatelé mají často více falešných účtů, které průběžně mažou a vytváří nové. Záleží také na tom, jaké téma zrovna rezonuje společností. 
Foto via: http://euromaidanpress.com/wp-content/uploads/2014/11/f9ca06a30cfaf44a54117cb9740d2f5c1.jpgPodle Romana Mácy není možné spočítat, kolik proruských trollů se pohybuje na českém území. Uživatelé mají často více falešných účtů, které průběžně mažou a vytváří nové. Záleží také na tom, jaké téma zrovna rezonuje společností. Foto via: http://euromaidanpress.com/wp-content/uploads/2014/11/f9ca06a30cfaf44a54117cb9740d2f5c1.jpgAutor:

„Trollové reálnou hrozbou jsou, ale podle mého názoru nesehrávají zásadní roli. Kromě zamoření diskuzí jim jde o celkovou dehonestaci názorových oponentů jako jsou například aktivisté, politici, novináři či demokratické instituce,“ říká Roman Máca z programu Kremlin Watch, který se ruskou dezinformační kampaní dlouhodobě zabývá.

Podle Mácy není možné spočítat, kolik se takových trollů pohybuje na českém území. Uživatelé mají často více falešných účtů, které průběžně mažou a vytváří nové. Záleží také na tom, jaké téma zrovna rezonuje společností. „Ale nemyslím si, že by třeba ruská ambasáda finančně vydržovala osoby, které tuto činnost provozují. Trolling je spíše doména takzvaných užitečných idiotů. Nicméně Rusové velmi důkladně monitorují náš mediální prostor,“ upozorňuje Máca.

Humorem na problém

Pro některé je trollem i Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty, protože často komentuje na Facebooku příspěvky prezidentova mluvčího Ovčáčka. Sám se však za trolla nepovažuje. „Svoji internetovou aktivitu vykonávám se zřejmým úmyslem, který předpokládám, že je jasný i pozorovateli. Nechci vyvolávat chaos nebo destrukci, spíše v online prostředí používám různé formy humoru pro poukazování na absurditu nebo nekonzistenci konání některých veřejných představitelů,“ vysvětluje Janda.

Odvolává se na definice z aliančních kruhů, kde stojí, že „online trolling je typ klamného, destruujícího či rušivého chování bez jasného účelu“ a je považován za jeden z nástrojů dezinformační agrese, kterou proti západním státům dnes vede například Putinovo Rusko. Podle Jandy lze ale trolling chápat i pozitivně, kdy diskutující upozorňují na jasné nepravdy a dezinformace, a to právě s přiznaným užitím humoru nebo nadsázky.

Nekrmit a ignorovat, tak nejlépe na trolly

Český právní řád pojem „trolling“ zatím neobsahuje. Mezi trollingem a kyberšikanou ale existuje velmi tenká hranice a kyberšikana už postihnutelná je, ostatně existují případy, kdy si šikana na internetu vyžádala i oběti na životech. Jestli je ale trolling přímo kyberšikanou, jasné není. Trolling si primárně neklade za cíl ublížit ostatním, jako se to děje v rámci kyberšikany. Troll se chce jen pobavit. Na druhou stranu může ke kyberšikaně sklouznout.

Obecně je velmi těžké říct, který příspěvek se dá ještě tolerovat a který už je za hranou. Na Facebooku sice funguje nahlašování nevhodných příspěvků, neví se ale, jakým způsobem sociální síť onu nevhodnost vyhodnocuje. S internetovými stránkami je zase ta potíž, že mohou být registrované v zahraničí, a v takovém případě by musely porušovat zákony této země i naší. Často proto mají weby registraci v zemích, kde jsou zákony v tomto směru benevolentní.

Nejhorší pro plynulou diskusi tedy je, pokud troll dostane svou potravu v podobě několika reakcí. Jen díky nim je totiž jeho činnost úspěšná. Proto je nejlepší držet se známé zásady a trolly nekrmit. „Ještě lepší rada než je nekrmit, je ignorace, protože ti lidé touží po pozornosti, chtějí konflikt,“ doporučuje Martínek.

Podobně to vidí i Jaroslav Cerman, podle kterého je důležité nenechat se zbytečně vyprovokovat: „Ještě pořád to jsou jen písmenka na internetu a musíte se naučit trochu ovládat. Jistá sebekontrola a snaha vzdorovat vlastní hysterii je jeden z rysů dospělého člověka.“

Iniciativa Hate Free na svých stránkách sepsala pár rad a tipů, jak reagovat na nenávist na internetu, do které se dá zařadit i trolling: http://www.hatefree.cz/jak-reagovat-na-nenavist-na-internetu#slovnicek//

Autor: Michal Karas
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!