Ondřej Čížek: Buď slavný, výjimečný a online jako ostatní! | E15.cz

Ondřej Čížek: Buď slavný, výjimečný a online jako ostatní!

Ondřej Čížek

Sny o výjimečné budoucnosti, bezbřehý idealismus plný cílů a úspěchu, podílení se na něčem výjimečném nebo snad touha napravit krize a ničemnosti celého světa. To je svět idejí, jež spadá do intelektuálních představ a myšlenek mladých lidí o vlastní budoucnosti. Konfrontace těchto ideálů se skutečným světem však mnohdy bývá ukřivďující a plná zklamání, což může vyvolávat pocity beznaděje a domněnky o vlastní neschopnosti. Mediocentrická doba fenoménů sociálních sítí a virtuální reality staví svou „filosofii“ nejvyššího počtu lajků a mentalitou sledovanosti na odiv především svět plný (mnohdy zdánlivých) osobních úspěchů.

Sociální sítě slouží jako skvělý nástroj ke komunikaci a jsou běžným prostředkem pro sdílení zážitků a získávání informací, který se již stal každodenní součástí našich životů. Studie ale ukazují, že pouze 9 % času ze všech aktivit je vyvíjeno ke komunikaci. Většina aktivit je však směřována na pasivní příjem informací, což může mít dopad na sociální chování jedince. Proto je důležité upozornit i na psychologické důsledky, které mohou vést k tomu, že svět virtuální reality přestane sloužit jako nástroj, ale stane se druhým světem, do něhož začneme projektovat vlastní hodnoty a přikládat mu obdobný význam jako světu reálnému.

V důsledku těchto jevů lze říci, že sociální sítě jsou přes nesčetnou řadu výhod i určitým pozlátkem dnešní doby, jež v autorech evokuje jistý druh autocenzury, díky které poukazují pouze na úspěchy a pozitiva ve svém životě.

Michal Tomeš: Generace informačního přetlaku

Zcela přirozený svět příkoří a neúspěchu tak může být člověkem, který ve světě této virtuální reality tráví většinu volného času, vnímán jako něco individuálního, co se dotýká pouze jeho. Tyto fenomény tak mohou vzbuzovat pocit nevýjimečnosti a fádnosti života takového člověka a snah či ideálů, které ve společnosti zastává.

Výzkum Kodaňské univerzity ukázal, jaký vliv má časté navštěvování sociálních síti na emoční stabilitu jedince a možnost vzniku deprese. Experiment spočíval v tom, že polovina studentů po dobu týdne nesměla navštívit ani jednu sociální sít, zatímco druhá polovina zůstala online. Účastníci této studie následně zpětně zhodnotili kvalitu jejich života po dobu týdne. Škála hodnocení zahrnovala známky od 1 do 10. Zatímco účastníci držící facebookový „detox“ hodnotili svou náladu průměrně číslem 8, 11, účastníci, kteří nadále navštěvovali sociální sítě, svůj emoční stav ohodnotili průměrem 7, 74. Studie také zjistila, že pravděpodobnost, že jedinec propadne stavům deprese, má souvislost s časem stráveným na sociálních sítích.

Sára Matůšová: Fňukání a kňourání rozmazlených fracků. Proč podceňujeme duševní zdraví?

Jaké aspekty však konkrétně mladé lidi deprimují na sociálních sítích? Psychologické studie, ve kterých výzkumníci skenovali reakce mozku mladých lidí, zatímco používali sociální média, ukázaly, že sledování vysokého počtu lajků na instagramu či facebooku u vlastních příspěvků spouští činnost stejných mozkových okruhů, které se aktivují například při konzumaci čokolády či pracovním úspěchu. Zároveň podněty vstřebávané ze sociálních sítí stimulují stejné části mozku, které se podílejí na vnitřních rozhodovacích procesech člověka. Tyto aspekty pak mohou vytvářet určitá schémata, či vzory, založené na tom, co majoritní část uživatelů považuje jako atraktivní a co je kompatibilní pro onu „filosofii“ lajků. To pak může nutit jedince selektovat jeho aktivity a na základě počtu lajků mu sugerovat upjatou představu o tom, co v obecném měřítku znamená úspěch, či neúspěch.

Michal Tomeš: Podle výzkumů tráví mládež čím dál víc času u počítače. No a?

Při psaní těchto řádků je důležité upozornit na to, že virtuální svět sociálních sítí je prostředím pouze zdánlivé pravdy a iluzí, kde se upřednostňuje kvantita před kvalitou. Pokud do něj kriticky nahlédneme, můžeme dojít k dojmu, že jde spíše o absurdní utopický svět pokleslého lesku a bídy, který je však nesmyslné upřednostňovat před skutečným životem. Mnoho sociologických a psychologických analýz popisuje fenomény sociálních sítí a s nimi spojenou obsesi mentality lajků jako projev davové psychózy. Davový člověk je podle sociologa Salvadora Ginera snadno ovladatelný a nesvobodný, zároveň postrádá svou individualitu a smysl pro morálku.

„Všichni si myslí, že změní svět, ale nikdo nepřemýšlí, jak by změnil sebe“ – Lev Nikolajevič Tolstoj

Idealistické sny mladých lidí se jen málokdy zcela setkávají s realizací a často dochází vlivem sociálních tlaků spíše k prozření a následné rezignaci na tyto ideály.  Proč nevyužít idealismus dřímající ve vlastní mysli, alespoň ke změně sebe či okolí, na nějž bezprostředně dopadá moje chování? Stále máme možnost upevňovat si vlastní autonomii ve společnosti a hledat možnosti jak projektovat své vize alespoň na tu úroveň, aby bylo možné je realizovat, či hledat individuální etické zásady, kterými se v životě řídit a které sám považuji za spravedlivé. Možnost ovlivňovat situaci ve svém bezprostředním okolí může posilovat vnitřní sebeuvědomění, že věci, které dělám, a hodnoty, které vyznávám, mají smysl. Obzvláště v dobách, kdy vlivem davové mentality vzniká všudypřítomná společenská apatie vůči jevům ve společnosti, jakými jsou růst podpory extremistických názorů či xenofobie, jsou elementární hodnoty demokratické společnosti jako svoboda slova, svoboda vyznání či existence demokratických institucí mnohdy zlehčovány.

Vidina alespoň částečné změny okolí k lepšímu nebo pocit vlastní odpovědnosti vůči okolnímu světu mohou potlačovat apatii a pocit bezvýznamnosti vzešlých z onoho virtuálního pozlátka. Ať už půjde například o uvědomění si vlastní sociální odpovědnosti vůči životnímu prostředí, angažování se v občanských iniciativách nebo alespoň o snahu své postoje a názory veřejně šířit například pomocí bloggingu. Pomoci může také hledání smyslu v každodenních činnostech jako je podpora blízkých. Důležité je zkrátka nerezignovat na své ideály, ale snažit se změnit chod věcí ve svém bezprostředním okolí. Ať už pomocí sociálních sítí, či nikoliv. Citát z Tolstého knihy může sloužit jako motivační klíč k sebeuvědomění si pravé podstaty vlastních cílů a ideálů.

Komentář: Facebook má manifest. Co máme my?

Autor: Ondřej Čížek
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!