Mimoškolní vzdělávání předbíhá klasické školství | E15.cz

Mimoškolní vzdělávání předbíhá klasické školství

Mimoškolní vzdělávání předbíhá klasické školství
28. dubna 2016 • 19:00
Od druhé poloviny minulého století je díky moderním výdobytkům svět rok od roku více k nepoznání. Co se příliš nemění, je tradiční školství. Jeho vzdělávací funkci jsou ale v poslední době schopny nahradit moderní technologie nebo jiné alternativy. Zaspaly vzdělávací instituce dobu?

S lidmi si můžeme volat přes půl zeměkoule, tisíce informací můžeme uskladnit na relativně malém prostoru, všechny znalosti světa máme k dispozici za pár kliknutí. Pokud něco neumíme, s velkou pravděpodobností na to existuje návod, video nebo kurz. Oproti tomu stojí školství. To stále věří v jediný způsob, jak člověku předat znalosti: seskupit lidi dle věku do jednotlivých tříd a každý den v 8:00 (případně jiný příhodnější čas) je po tři čtvrtě hodinových blocích učit – někdy lépe, někdy hůře – dějepisu, matematice, angličtině a další skladbě předmětů.

Situaci ve vzdělávání ale mění „volný trh“, lépe řečeno mimoškolní trh. Díky němu nemusíme spoléhat pouze na školu. Vzdělávání přirozeně nejvíce změnily technologie a internet – právě na něm se za poslední roky vyrojila spousta platforem, které nám umožňují naučit se věci přinejmenším stejné jako ve škole, anebo nám umožňují rozšířit si obzory o další znalosti. A to vše přitažlivější formou než tradiční škola: právě internet nám nabízí prostor pro interaktivitu a také možnost učit se kdykoliv, ne v určený čas.

Univerzita z domu

Jeden z internetových boomů vzdělávacího světa je MOOC, neboli „hromadný otevřený online kurz“. I když by MOOC mohl být v nejširším významu chápán jako jakýkoliv online kurz pro neomezené množství uživatelů, nejčastěji si lidé pod tímto pojmem představí projekty, jako jsou Coursera nebo edX, o kterém jsme již psali. Jedná se o webové stránky, které zprostředkovávají kurzy světových univerzit online. Můžete si tak vybrat kurz, který vás zaujme, a po dobu několika týdnů sledovat videa, plnit úkoly nebo průběžné testy a diskutovat se spolužáky.

I když koncept MOOC vzbudil velký ohlas ve světě, v Česku příliš nezaujal – alespoň co se týče těch zahraničních verzí. Je to pravděpodobně z důvodu jazykové bariéry, ale i malého povědomí o něm. To ale neznamená, že by naše země zcela zaspala, už teď existují několikeré české alternativy.

Jednou z tuzemských platforem pro MOOC kurzy je například Seduo. To se od zahraničních projektů liší tím, že postrádá prvek akademičnosti. Zatímco třeba na Courseru přispívají svými kurzy zejména univerzity s tématy jako „Úvod do logiky“ či „Historie grafického designu“, na Seduo lze najít kurzy především od odborníků z praxe na témata jako „Základy pro svět prezentací“ nebo „Jak úspěšně nastartovat projekt“.

Z o něco více akademické sféry je projekt Nostis, který se prezentuje jako platforma pro MOOCy a aktuálně nabízí tři kurzy z oblasti práva. „Založili jsme Nostis, protože v možnostech mimoškolního vzdělávání cítíme nedostatky,“ říká John Gealfow, prezident spolku Nugis Finem, který stojí za projektem Nostis. Nápad vzešel z Právnické fakulty Univerzity Palackého, což je mimo jiné důvod, proč zatím obsahuje jen kurzy práva. „Základní a střední školy toho, alespoň co se práva týče, moc nevysvětlí. Kvalitní výuku práva poskytují v podstatě jen právnické fakulty, protože i výuka učitelů na pedagogických fakultách je tristní. Proto jsme se rozhodli, že oblast práva, která byla dříve dostupná pouze relativně úzké skupině studentů práv, zpřístupníme i veřejnosti,“ říká Gealfow. Rovněž prozradil, že Nostis nehodlá zůstat jen u práva, ale chystají se i kurzy z jiných oblastí. „Chceme podporovat vzdělanost obecně. Právo není jediná oblast, která potřebuje osvětu. Už teď jsou v přípravě i další kurzy na jiné společenské vědy, podařilo se nám ale uzavřít i dohody o spolupráci ohledně kurzů přírodovědných,“ dodává.

Nostis věří, že díky MOOC kurzům se toho hodně změní. John Gealfow dokonce mluví o revoluci. „Vzdělávání je najednou možné z pohodlí domova. Celý proces se stává flexibilnějším, protože student si může vybrat, kdy a co přesně chce studovat. Může si tak udělat mix kurzů, které sám vnímá jako potřebné – nemusí se řídit tím, že daný předmět má ve studijním programu a tak ho musí dokončit, aby získal titul. Zároveň je tohle vzdělání dostupné každému. Ať už je někdo chudý nebo bohatý, ať už pracuje nebo je nezaměstnaný. Pokud má zájem, může se učit,“ uzavírá.

MOOC není jediná z internetových platforem, která hýbe vzděláváním tak, jak jej chápeme. Ze světoznámých vzdělávacích internetových projektů pronikla do Česka také Khan Academy (u nás známá jako Khanova škola). V této „internetové škole“ jsou k nalezení tisíce výukových videí na nejrůznější témata; přes matematiku, biologii, fyziku až po historii, ekonomii nebo informatiku. Kromě toho jsou zde k dispozici interaktivní cvičení nebo funkce, jako je sledování svého pokroku anebo třeba sbírání odznaků.

I když je Khan Academy často spojována s dětmi na základní škole, využít ji mohou lidé všeho věku a studenti všech kategorií. To potvrzuje i Martin Pokorný, student nejmenované technické univerzity. „V prvním ročníku v matematice jsme na přednáškách stihli všechno učivo, ale na cvičení jsme byli minimálně o tři týdny pozadu, protože cvičící neustále odbíhal k irelevantní tématice, nejvíce k politicko-ekonomické situaci,“ říká Martin s dodatkem, že cvičící už na škole neučí. U zkoušky pak on i jeho spolužáci potřebovali dohnat zbytek látky, na kterou skripta nestačila. „Začali jsme hledat online alternativy, posílali jsme si mezi sebou odkazy na videa a během týdne jsme vše dohnali. U většiny témat stačila Khan Academy, na které jsem se já osobně doučil integrály. Situace se v menší míře – typicky třeba jen kolem jednoho nepochopeného tématu v rámci celého předmětu – od té doby opakuje a videonávody se staly nedílnou součástí příprav na zkoušky,“ říká. Nemyslí si ale, že by tento styl vzdělávání dokázal nahradit komplexní studium látky do hloubky, od toho tu jsou podle něj právě vyučující a skripta. „Pomáhají položit pevný základ pro pokročilejší studium na škole. Osobně mám totiž dojem, že vyučující často existenci základu už předpokládají a příliš se jeho budováním nezabývají,“ dodává na konec.

Převrátit třídu

Martin svou zkušeností dokládá jedno: ač by se mohlo někdy zdát, že školství spěje k pomalému nahrazení reálných učitelů technologiemi, není tomu tak. I když je možné se spoustu věcí naučit samostatně díky novým internetovým platformám, samy platformy se ani tak nesnaží „zničit“ tradiční školství, jako spíš vnést změnu, kterou nabízí, do škol. To je i případ Khan Academy, která nabízí registraci pro učitele. Ti pak mohou vytvořit svou virtuální třídu a využívat tak možnosti portálu jako doplněk pro tradiční výuku. To stejné dělá i populární Duolingo, na kterém je možné se naučit různé cizí jazyky anebo Codecademy, na které jsou zase k dispozici kurzy kódování a programování. Jak ale – a zda vůbec – tyto možnosti využívají čeští učitelé, není zcela jasné.

Jak jinak ještě využít online prostor ve vzdělávání, aniž bychom museli používat některý z (nejen) zmíněných projektů? V souvislosti s Khan Academy se začalo více mluvit o konceptu flipped classroom, převrácené třídy, tedy o formě tzv. blended learningu, což znamená propojení klasické výuky s využíváním nových technologií. Zjednodušeně by se dal tento model popsat tak, že učitel poskytne studentům video o probírané látce, na které se studenti podívají doma, a ve škole se posléze probírají už konkrétní problémy. Studenti spolu například diskutuji o dané látce anebo učitel vysvětluje konkrétní problémová témata.

Převrácená třída má – jak už to tak bývá – mnoho výhod i nevýhod. Skeptici například poukazují na fakt, že ne všichni studenti nebo žáci mají takové zázemí, aby se se mohli na videa doma dívat. Výuku může ohrozit i to, pokud studenti nespolupracují a na videa se nedívají, protože je to přece jen další domácí úkol. Podporovatelé naopak za výhody považují to, že jsou videa žákům k dispozici neustále (a nejsou tedy odkázání na výklad, který proběhne pouze jednou v učebně v určitý čas) a také to, že vyučující má více času na individuální přístup ke studentům.

Data hovoří pro převrácenou třídu spíše pozitivně. Organizace Sophia a Flipped Learning Network před dvěma lety udělaly průzkum mezi 2358 učiteli a zjistily, že po zavedení převráceného učení v hodinách se známky studentů zlepšily o 71 procent. Učitelé dále zaznamenali, že 88 procent studentů se začalo více zapojovat do výuky. Průzkum upozorňuje i na to, že skoro polovina učitelů koncept využívá pouze jednou nebo dvakrát týdně; pouze přes 5 procent tvoří učitelé, kteří koncept využívají každý den. Pro velký úspěch tak stačí i malá změna.

Nejen na internetu

Virtuální prostor a moderní technologie nejsou jedinými prvky, které umožňují měnit zavedený systém školství. Své o tom ví Tomáš Zahradník. Ten před dvěma lety zaujal svými blogy, které nesly názvy jako „Proč je současná výuka neslučitelná s moderní dobou?“ nebo „Jak nechodit do školy aneb Víte, jak snadno a zadarmo podporovat nadané žáky?“. V druhém zmiňovaném radil studentům středních škol, jak místo chození do školy dělat užitečnější věci, a to díky individuálnímu studijnímu plánu (ISP). Studentům doporučoval třeba to, ať se místo školy účastní „sočky“ (Středoškolské odborné činnosti), korespondenčních seminářů, soutěží nebo online kurzů.

Mluvil ze své zkušenosti – sám si ISP zařídil a tak docházel do školy jen na hodiny, které jej zajímaly. Ve zbytku času chodil na semináře do firem nebo na různé kurzy. To jej ale neoprostilo od školních povinností, stále musel studovat všechny předměty a chodit na testy, jen už nemusel docházet na prezenční vyučování. Jak později napsal o svých zkušenostech v jednom ze svých blogů: „Ve většině případů bylo zcela jedno, zda chodím či nechodím na hodiny. Známky a úroveň pochopení látky nezávisely na mé přítomnosti ve výuce.“

Svou zkušeností inspiroval jiné. Vzpomíná například na jednoho studenta, který si ISP také zařídil. „Měl silnou podporu v rodině. Bohužel někteří učitelé s ISP nesouhlasili a rozhodli se mu ze studia udělat peklo. Nechtěli mu posílat prezentace a další studijní materiály, které probírali na hodinách v jeho nepřítomnosti. Dokonce nabádali ostatní jeho spolužáky, aby mu je nedávali,“ hovoří Tomáš o tom, že ne všichni mohou narazit na podporující učitele, jako měl on sám.

Po svých zkušenostech si Tomáš a jeho dva spolužáci řekli, že mohou pomoci i dalším aktivním studentům, kteří hledají, co by mohli zkusit. A tak se rozhodli založit server www.prostredoskolaky.cz. Tam pravidelně informují studenty o možnostech mimoškolního vzdělávání zasíláním tipů na e-mail studentů, pořádají tzv. Akademie se zajímavými kurzy anebo pořádají soutěž Nejaktivnější středoškolák. „V této soutěži hledáme a chceme zmobilizovat středoškoláky k akci a inspirovat je tím, že prezentují, co zajímavého dělají mimo školu,“ vysvětluje Ondřej Průcha, projektový koordinátor. Důvod, proč se studenti rozhodnou dělat něco „navíc“ mimo školu, může být podle něj ten, že si uvědomí, jak je jejich čas drahocenný. „Za nejlepší zpětnou vazbu v tomto ohledu by se dala považovat soutěž Nejaktivnější středoškolák, kde se výherci v některých rozhovorech celkem hezky rozepisují o svých aktivitách, a jsme rádi, že považuji vzdělání mimo školu za důležitou část toho všeho,“ říká. Co se týče ISP, stále to podle něj není příliš populární varianta. „Nikdo moc o této možnosti neví a není to tedy pořádně zavedené. Ředitelé ani učitelé nemají zkušenosti dávat ISP ze studijních důvodů,“ uzavírá.

Debaty týkající se školství jsou často žhavé, vyhrocené a někdy se zdá, že nekončící. To máme zrušit školy, posadit studenty k počítači a nechat je, ať se všechno učí z nich? Nebo je ze škol vyhnat na kurzy dle libosti?

Možná by prozatím stačilo, kdyby se aktuální systém prostě jen zlepšil. Možnosti jak tu jsou a je jen na učitelích a školách, zda je využijí. Koneckonců – už teď nejeden student slyšel, že známka z testu, maturita a titul vlastně moc neznamenají a že důležité je jen to, co dělá navíc mimo školu. Pokud máme takové mínění o oficiálním vzdělávání, možná je přece jen co zlepšovat. A jestliže žijeme v době, ve které je možné se některé věci naučit bez přítomnosti ve škole a ve které sami studenti hledají vědomosti raději jinde, mělo by se něco ve způsobu zdejšího vzdělávání rychle změnit. Třeba tak, aby bylo vzdělávání ve škole stejně přitažlivé, jako vzdělávání kdekoliv jinde.

Autor: Šárka Hamplová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!