LSD je novou drogou úspěšných | E15.cz

LSD je novou drogou úspěšných

26. května 2017 • 10:00

LSD už není jenom drogou umělců a alternativně smýšlejících lidí, nýbrž se také nově připojila na pomyslný seznam látek, které z těch nejpracovitějších, nejúspěšnějších a nejkreativnějších světových pracovníků mají učinit ještě o něco „lepší lidi“. Pokud vás to uvádí do depresivních úvah o svých vlastních neúspěších, můžete se na to podívat z pohledu biologa amerického biologa Sapolského – představa svobodné vůle je pouhou iluzí, takže se nemusíte stresovat svými špatnými rozhodnutími, jelikož za ně prostě nejste zodpovědní. Rezignace na veškerý svět okolo však samozřejmě není zrovna nejvhodnější reakcí, takže rozhovor se Sapolským vyvažuje článek vyzývající k převzetí zodpovědnosti za stav našich oceánů. Mimochodem, pokud se večer budete dívat na film s titulky staženými z internetu, zamyslete se nad bezpečností svého počítače – právě titulky se teď staly novým prostředkem hackerských útoků.

Už i v českých internetových médiích, na příklad na Radiu Wave, se začalo psát o tom, jak moc jsou v poslední době mezi americkými a britskými studenty oblíbené drogy, které zlepšují schopnost soustředění. O krok napřed, jako ostatně ve všem, jsou s drogami v Silicon Valley, kde se teď těší velké popularitě LSD, jak píše magazín The Conversation. Openspacy a kanceláře se však neproměňují v žádné hippiesácké nory – pracující většinou užívají jen zhruba desetinu běžné rekreační dávky, přičemž tvrdí, že jim droga pomáhá být kreativnější a soustředěnější. Koneckonců, Steve Jobs a Bill Gates s LSD experimentovali také. The Conversation však upozorňuje i na stinné stránky této činnosti – mimo riziko, že dávku neodhadnete nebo že můžete skončit ve vězení, tu výrazně prosvítá ona touha být co nejefektivnější, nejpracovitější a nejkreativnější, čehož jsou někteří schopni dosáhnout všemi prostředky, třeba i obětováním svého zdraví.


Od přepracovanosti k drogám. Mají naše vysoké nároky nějaký smysl?

V Česku LSD rozhodně není žádnou neznámou drogou a dokumentární film Pavla Křemena dokonce Českou republiku označuje za „světovou velmoc ve výrobě LSD”. O posílení kreativity v souvislosti s touto drogou se zatím nemluví, LSD si však v poslední době získává mediální pozornost jakožto možná součást léčby duševních obtíží. Redaktor Ádvojky Lukáš Rychetský například nedávno psal o nové knize psychiatra Milana Hausnera, která se zkušenostem s touto léčbou podrobně věnuje.

Americký biolog nevěří ve svobodnou vůli

Standfordský profesor biologie, Robert Sapolsky, nedávno vydal knihu, která se snaží odpovědět na následující otázky: Můžeme uniknout naší kmenové minulosti? Čím se řídí lidské jednání? Změnila nás civilizace k lepšímu? Je svobodná vůle iluzí? Právě okolo těchto témat se točí rozhovor, který s americkým biologem uveřejnil magazín Vox. Sapolsky v něm prezentuje své odvážné teze – tou nejkontroverznější je jeho přesvědčení, že nic jako svobodná vůle neexistuje. V reakci na novinářovu doplňující otázku pak ihned dodává, že si je vědom toho, že dnešní společnost se s touto skutečností zatím nedokáže vyrovnat, jelikož přiznání neexistence svobodné vůle by mělo ve společnosti dalekosáhlé následky. Není například součástí logiky trestu víra, že daný člověk mohl jednat jinak a lépe?


Výzkum psychadelik: Trip plný halucinací jako součást terapie

V českém prostředí na podobné mediální příspěvky narazíme v podstatě jen na poli humanitních věd, což celkovou perspektivu bezpochyby ochuzuje. Tato témata dokazují, že mezi přírodními a humanitními vědami existují styčné plochy, které vybízejí ke spolupráci obou typů věd. Sapolsky svým nastíněním dané tematiky také vyvrací častý typ argumentace na českých sociálních sítích, který lidské chování v dnešní společnosti odvozuje ze zjednodušené a mnohdy naivní představy o společnosti lovců a sběračů – lidská přirozenost je totiž dle Sapolského velmi tvárná a faktory, které ji ovlivňují, jsou velmi četné a mnohdy nepředvídatelné.

Vzestup fenoménu zero waste: Změní se přístup Čechů k produkci odpadu?

Kam se poděl všechen ten plast?

Mezinárodní vědecký magazín New Scientist se čtenářům snaží osvětlit následující záhadu: jak je možné, že je dle posledních výzkumů v oceánech mnohem méně plastu, než se čekalo? Co se s ním stalo? Článek začíná pozitivně a už jeho titulek se nás snaží navnadit na lákavou myšlenku, že to mají na svědomí mikrobi, kteří dokáží plast rozkládat. Nadšení ovšem mírní fakt, že žádné takové mikrobi nebyly prozatím identifikovány, byť je samozřejmě možné, že se je teprve objevit podaří. Problém je však v tom, že i kdyby takové mikroby existovaly, nemusely by současnou situaci vůbec zlepšit – těžko by totiž mohly být tak rychlé, aby plast likvidovaly úplně, a tak hrozí nebezpečí, že se plast rozpadne na malé částečky a rozšíří se po daleko větším území, což by mohlo mít vážné následky.

Jednoduchá cesta v podobě žroutů plastu tedy neexistuje a vědci citovaní v článku nakonec vybízejí k tomu, že jediné řešení současné situace představuje účinná prevence – prostě tam ten plast už dál neházet. Můžeme jen doufat v to, že se jednotlivci, vlády i firmy v budoucnu vynasnaží tento požadavek respektovat a nebudou se místo toho spoléhat na nerealistická a v dlouhodobém časovém horizontu nefunkční řešení. Pamatujete si ten díl Futuramy, kdy se odpadková krize namísto snah o snížení jeho produkce vyřeší tím, že se veškerý odpad vystřelí kamsi do vesmíru? Ta hrouda se samozřejmě jednou vrátí.

Nebezpečné titulky

Výzkumný tým firmy Check Point na svém blogu zveřejnil podrobnou zprávu o novém nebezpečí pro naše počítače. Onu hrozbu představují titulky. Jsou jednoduše tak nenápadné, že v nich nebezpečí nevidí uživatel, přehrávač, ani antivirový program. Check Point hovoří minimálně o stovkách miliónů ohrožených uživatelů po celém světě. Týká se to třeba i programu VLC, který je v Česku velmi oblíbený. Jednotliví vývojáři se však dle zmíněného článku snaží problém rychle řešit, takže je možné, že se situace bude postupně měnit. Rozhodně se ji však nevyplácí brát na lehkou váhu, a to zvláště v zemi, kde se často mluví o skutečných i údajných útocích na počítače politiků – v případě „úspěchu” útoku skrze titulky si totiž hacker s počítačem oběti může dělat, co se mu zlíbí.


Kyberprostor je jako byt, klíče od něj nechcete dát každému, říká člen NBÚ

Autor: Karolína Kašparová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!