Komentář: Produktivitou k vyhoření | E15.cz

Komentář: Produktivitou k vyhoření

Sabina Andree

Když přikládáte na oheň, taky na něj nehodíte plné kolečko dřeva. Přikládáte naopak pomalu a hlídáte, jestli má plamen dost kyslíku. Stejně je to s naší produktivitou a schopností vypořádat se s úkoly.

Kolem nás je neustále nějaký deadline nebo termín a sami si ještě tlak na to, jak rychle a dobře máme úkoly splnit, zvětšujeme. Určujeme si cíle, dlouhodobé i krátkodobé, tvoříme to-do listy a plníme diáře. Jak být co nejproduktivnější, a to i ve volném čase, nám radí knížky, motivační citáty, přednášky a kurzy. Netrávíme ale nakonec víc času zkoumáním toho, jak být dokonale efektivní, než samotným plněním úkolů?

Od přepracovanosti k drogám. Mají naše vysoké nároky nějaký smysl?

Jenže všechna ta práce na stoprocentní produktivitě, celý život složený z nekonečných seznamů, povinností a plných diářů, nemusí dopadnout dobře. Co když se něco nepovede nebo nestihne? A co když k tomu dojde častěji? Pokud se budou kumulovat spíše neúspěchy a vyčerpání, zákonitě to odnese naše psychika. Nejhorší možný pocit je trvalá frustrace a zklamání. Častá selhání a demotivace v podobě nesplněných úkolů mohou vést až k dobře známé hrozbě – syndromu vyhoření. Svět se přece nezboří, pokud nezvládneme vše, co jsme měli v plánu. Nesplněný to-do list, přeškrtaný diář nebo neuklizený byt nejsou katastrofy.

Studenti by se měli vzepřít diktátu doby a dělat především to, co jim připadá smysluplné, říká právník Michal Urban

Každý den má omezený počet hodin. Něco zvládneme, něco ne. Jsou dny, kdy vyvíjíme nadprůměrnou produktivitu, plníme úkol za úkolem, doháníme resty a ještě stihneme něco navíc. Na druhou stranu jsou ale dny plné seriálů, dlouhého spánku, zívání a neustálého (a marného) dokopávání se k aktivitě. Myslím, že lidé potřebují ve svém životě oba typy těchto dnů. Nejsme stroje vyrobené k dokonalé práci a naprogramované na určitý výkon.

 

Autor: Sabina Andree
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!