Komentář: Oportunistická strana Čech a Moravy | E15.cz

Komentář: Oportunistická strana Čech a Moravy

31. prosince 2016 • 16:00

Čeští komunisté inscenují svůj bolševický zápal podobně jako rapper Řezník svou násilnost a obscenitu. Zatímco však Řezníkovi „holku v jeho sklepě“ ve skutečnosti nevěříme, KSČM snahu o „vytvoření socialistické společnosti“ stále ano. Obojí je přitom stejně fiktivní.

Kardinál Duka nedávno v Českém rozhlase upozornil na „dvojí metr“, kdy se varuje pouze před konzervativním extremismem, „ale už tolik nevadí mladí komunisté nebo některé projevy zasloužilých členů komunistické strany, které pak soudy osvobodí.“ Tento výrok ilustruje v Česku zažitou představu, že KSČM je jakýmsi levicovým protějškem xenofobních stran a hnutí jako SPD Tomia Okamury či nesčetných Konvičkových anti-islámských svazů.

Podle této představy se komunisté účastní voleb, aby po získání dostatečného počtu hlasů ve sněmovně nebo po pozvání do vládní koalice nahradili demokratický režim diktaturou proletariátu a kapitalismus vyměnili za centrální plánování.

Karel Strachota: Mediální gramotnost je zásadní dovedností pro orientaci v současném světě

Jenže – jak vypadá radikální levicovost v praxi? Jedním z návrhů, kterým se tento rok blýskl předseda komunistů Vojtěch Filip, byl návrat paragrafu o příživnictví do trestního zákoníku. „Je evidentní, že někteří zneuživatelé sociálních dávek, případně příspěvků, nejsou ochotni poctivě pracovat, připadá mi proto takový trestný čin docela případný,“ zdůvodnil potřebu ustanovení, které za minulého režimu trestalo lidi neochotné povinně pracovat a které se často zneužívalo proti lidem nepohodlným režimu.

Pomiňme, že roční objem zneužitých dávek je ve srovnání s daňovými úniky korporací nebo nesmyslnými státními výdaji minimální a také to, že příživnictví dříve postihovali sami komunisté. Dnes jsou výroky o zneužívání sociálních dávek součástí pravicové rétoriky a je zarážející, jak strašení nemakačenky českou „radikální levici“ s pravicovými populisty spojuje.

Jsme sociální. Jak pro koho

Pokud chcete příklad i z komunální politiky, tak zkuste hádat, jak se brněnská KSČM postavila k projektu rapid re-housing, který měl pomoci vylosovaným rodinám bez domova zařadit se do společnosti tím, že jim město pronajme svoje byty. Z facebookové stránky místních komunistů se dozvídáme, že jde o jeden ze sociálních experimentů placených „z daní právě těch brněnských občanů, kterým tyto projekty nic dobrého nepřinesou“.

Masha Gessen: Dnešní Rusko po lidech žádá průměrnost

Je úsměvné, že straně, jejíž název odkazuje k hnutí, které nechtělo ve světě nechat kámen na kameni, najednou vadí „sociální experimenty“. Ještě zajímavější je ale argument, že projekt je špatný, protože je financován z daní lidí, kteří z něj nebudou přímo těžit. Neříká se tomu náhodou solidarita? Není to snad hodnota, o které komunisté mluví? Měl by podle KSČM vůbec existovat sociální stát?

V závětří levicového extremismu

Komunisté a „rudé nebezpečí“, které mají představovat, se přitom dlouho považovali za největší hrozbu české demokracie. Až léto 2015 a příchod uprchlíků ze zemí Blízkého východu a Afriky ukázaly, že nám při strašení komunisty nepozorovaně vyhnědl politický mainstream – a komunisté s ním.

To se povedlo díky nepsané dohodě, která existovala mezi komunisty a pravicí. KSČM už víc než čtvrtstoletí těží z dědictví své předchůdkyně KSČ, které vděčí za pohodlí politického závětří „levicových extremistů“. To současným komunistům umožňuje sbírat protestní hlasy nespokojených a tvářit se jako alternativa.

Vědomí, že nikdy nezavadí o vládní zodpovědnost, pak straně dává možnost rezignovat na promýšlení vlastních řešení, což komunisté nahrazují inscenováním bolševického zápalu. Ostatně proč něco vymýšlet, když si stačí nostalgicky zavzpomínat na Klementa Gottwalda nebo plácnout nějakou ohavnost na adresu Milady Horákové a už se zvedá ryk poslance Štětiny a dalších antikomunistů. Iluze politického obsahu se tvoří sama. Pravici, která na tuto hru přistoupila, pak stačilo pouze hrozit prstem směrem k socialistům a komunistům a hlasy se svého času sypaly samy.

Andrej Babiš: Koupím si, co budu chtít. To není váš problém

Jako bonus pak obraz komunistického nebezpečí delegitimizoval i levicovou politiku ČSSD. Jak totiž od roku 1989 všichni víme, po zvýšení minimální mzdy a zavedení progresivní daně zákonitě následuje socialistické peklo lemované ostnatým drátem.

Potenciál KSČM tak dnes stojí více na ostnatých drátech než sociální politice, která by stála za řeč. To stranu řadí spíš po bok AfD než Die Linke, se kterou také bývala srovnávána. Komunisté dnes představují vyhrocenější verzí hnutí Andreje Babiše, který se také bez konkrétního programu nechává vláčet společenskými náladami. Jeho předlistopadové členství v KSČ možná víc než o Babišovi vypovídá o českých komunistech samotných.   

Autor: Kirill Ščeblykin
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!