Komentář: Nenávist jako řešení? | E15.cz

Komentář: Nenávist jako řešení?

10. května 2016 • 08:00
Michal Tomeš

Uměle vykonstruovaný boj proti válečným migrantům je jen dalším ze střípků české skládačky nenávisti. Naše společnost má dlouhodobě problém s přijetím jakkoliv odlišných spoluobčanů. Ať už se jedná o ty, kteří si svou jinakost vybrali, nebo ty, kteří na vybranou neměli. I tak si dovolíme soudit, hodnotit a především nenávidět.

Abych byl upřímný, vznik projektu HateFree Culture jsem nijak zvlášť nezaznamenal, podobné organizace v naší zemi již existovaly, a proto jsem jejímu založení nepřikládal větší důležitost. Paradoxně jsem se o HateFree začal dozvídat více až z úst odpůrců, kteří projekt kritizovali především v souvislosti s migrační krizí. Oháněli se hesly, ve kterých odmítali přístup k problematice bez nenávisti a projektům jako HateFree oponovali nesnášenlivými hesly. Od té doby se marně snažím přijít na to, co nás vlastně nutí někoho nesnášet. A to hlavně ty, jejichž existence se nás vůbec nedotýká. Vyřeší se nenávistí něco?

Někteří lidé totiž proti HateFree a dalším podobným hnutím neargumentují věcně a kriticky, ale provokuje je samotná vidina skupiny lidí, kteří odmítají nenávist. Rozum mi nad tím sice zůstává stát, ale můžeme to vidět při pochodech různých nacionálních spolků. Těm se pouze při pohledu na transparenty stavějící se proti prvoplánové nenávisti zježí chlupy na rukou a dlaně se jim zatínají v pěst – sami nechtějí diskutovat, jen nesnášet a hrozit. Je to pro ně mnohem snazší. Proč někoho rovnou neodsoudit a nevyhrožovat mu smrtí, vždyť to dá méně práce než vymýšlet, jak menšinám usnadnit, zpříjemnit nebo dokonce zachránit život.

Vrcholem pro mě byla zbabělá noční akce na podniky, které se nenávisti staví čelem a rozhodně se za to nestydí. Jakási parta sesmolila nápisy jako „smrt hate free“ nebo symboly svastik a snad si tím dodala sebevědomí. Hrozně rád bych ty útočníky potkal. Zajímalo by mě, zda opravdu touží po nenávisti. Zda skutečně chtějí někoho nesnášet, odmítat jeho existenci a vylévat si na něm vlastní zlost. Nebo jestli jde pouze o pózu, kterou se pod rouškou anonymity neostýchají rozvíjet. Hrozně mi chybí diskuze, která by pomohla současnou napjatou situaci vyřešit. Jenže dokud se na zdi budou kreslit hákové kříže, nejspíše k ní nedojde.

Nebudu se bavit s někým, kdo mi vyhrožuje fyzickou likvidací, říká Šádí Shanaáh

Svou roli v šíření zloby a negativity bezpochyby hrají i různé osobnosti, které vyrostly z internetového prostředí. Ať už se jedná o docenta Martina Konvičku nebo „novináře“ Adama B. Bartoše, jsou to svým způsobem autority, které skrze svá manipulativní a tendenční prohlášení na demonstracích i internetu dokáží strhnout dav. Stačí jim k tomu pouze přibarvená příhoda ze života plná argumentačních faulů a široká základna sledujících na Facebooku. Pak mohou šířit takové statusy jako nedávno Bartoš. V jednom z nich dokázal na pár řádcích osočit policii i mateřské školy z toho, že mají špatný vliv na dětskou výchovu. Policie proto, že ho zatýká před zraky vlastních dětí, a předškolní instituce proto, že jeho děti učí „lásku k migrantům a homosexu“. Pokud si podobný text přečte občan, jenž není schopný kritického myšlení, jistě se zželí malých dětí a bez skrupulí odsoudí všechny. Od gayů a leseb přes imigranty až k Romům. Že ti poslední s tím nemají nic společného? Na to se tu bohužel nehraje…

Ohlédneme-li se o nějakých 30 nebo i více let zpět, zjistíme, že nenávist je patrně jakýmsi národním koloritem. Nejdříve jsme nesnášeli homosexuály, později Vietnamce, následně Romy a nyní muslimy. Češi jsou vůbec přeborníci v hledání skupin lidí, které se rozhodnou nenávidět a vyčlenit je z „normální“ společnosti. Zvykli jsme si nadávat na problémy místo toho, abychom je pomohli řešit, protože svést to na jinou skupinu obyvatel je nejjednodušší způsob, jak se zbavit odpovědnosti. Ale také způsob, jak ukázat svou malost a nevyspělost.

Nevím, zda jsem sám schopný nenávidět. Nedávno mě kdosi oloupil, ale ke zloději nenávist necítím. Ano, jsem naštvaný, ale také důvěřuji české justici, že se o vykonání spravedlnosti postará místo mě. Myslím, že pokud bych měl někoho opravdu nesnášet, musel by někomu z mých blízkých sáhnout na život nebo neomluvitelně omezit jeho lidská práva. Ale to homosexuálové, židé, muslimové, Vietnamci, Romové nebo černoši nedělají.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!