Komentář: Jedny hranolky. A budete si k tomu přát příběh? | E15.cz

Komentář: Jedny hranolky. A budete si k tomu přát příběh?

Komentář: Jedny hranolky. A budete si k tomu přát příběh?
Ilustrační foto
• 
ZDROJ: Thomas Leuthard

Honza Kuliš

Valí se na nás jako lavina. Je jich čím dál tím víc a každý přichází s vlastním „příběhem“, nad kterým se máme rozplývat. Už je na čase, aby tomu někdo řekl dost!

Stačí zadat do Googlu magickou formuli „s příběhem“ a vyskočí to na vás, ten fenomén posledních pár let. Marmelády s příběhem! Šperky s příběhem! Tvoříme weby s příběhem! Přitom nejde o nic jiného než o další laciný marketingový trik, jak prodat vcelku normální věci, které se od ostatního zboží doteď moc nelišily. Jenže najednou mají „příběh“, ha!

 

Otroci fast fashion: Zajímáte se o to, čí práci nosíte?

 

A tak se vám může stát, že si koupíte láhev vína a s ní i vrstvu patosu. Nestačí, že máte rádi víno. Hlavně si musíte přečíst, že „ochutnat víno neznamená jen příjemný zážitek a potěšení, ale znamená též naslouchat příběhům, které s sebou víno přináší“. Protože to přesně chcete. Koho zajímá příběh člověka, s nímž víno pijete, když můžete společně naslouchat příběhům, které s sebou víno přináší. Někdy se to ale dá zkousnout. Můžete se třeba tvářit noblesně a vygooglovaný příběh vína nahlas předříkat svému společníku sami. Tedy pokud vás nenačapá, jak si potají opakujete nabiflované fráze.

Že „příběhem“ může být vážně cokoliv, nám ukazují Marmelády s příběhem, ten jejich si můžeme přečíst na marmeládových stránkách. Poslouží jako jednoduchý recept, jak „příběh“ použít.

Hodí se začít s trochou nostalgie: „Začátek je v mém mládí, kdy jsem trávila dny s babičkou a dědou na zahradě, trhali jsme ovoce.“ Pak následuje navození empatie k majitelce firmy: „Uplynulo pár let, z holčičky se stala holka, která začala hodně cestovat.“ Přidají se věty, které na veřejnosti radši nikdo neříká: „Jídlo je nedílnou součástí mého života, každou volnou chvíli jsem na trhu nebo v kuchyni, po večerech čtu kuchařky, z cest vozím pravou vanilku.“ Nakonec stačí přidat odstavec o tom, jak dřív vše chutnalo lépe a opravdověji a že právě tato marmeláda by se mohla honosit označením „babiččina“, pokud by zrovna nebylo víc trendy zaklínadlo „s příběhem“. V závěru stačí naznačit, proč to vlastně ten příběh má. Někdo se potřeboval uživit a rozhodl se zrovna pro výrobu marmelád. Celý „příběh“ je vlastně o tom, jak se kdosi chtěl dostat k penězům. Ve srovnání s tím má i taková zvrácenost jako Stmívání vskutku geniální příběh…

Nejhorší na celém tom fenoménu je, že podobné firmy nejen že dělají blbce z nás zákazníků, ale zastiňují firmy, jejichž filozofie vážně za něco stojí – nabízejí třeba eticky odpovědné zboží nebo pomáhají handicapovaným lidem. Ale to už je jiný příběh.

 

Honza Kuliš: České školy učí historii. Ale co současnost?

Autor: Honza Kuliš
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!