Komentář: Hoax kam se podíváš | E15.cz

Komentář: Hoax kam se podíváš

Komentář: Hoax kam se podíváš
Hoax Cheb
• 

Martin Štorkán

TELEVIZE VŠE NATOČILA, ALE NESMÍ TO ODVYSÍLAT. POLICIE ZAKÁZALA VŠEM O TOM MLUVIT.

POZOR - V KOSTELCI NAD ORLICÍ JSOU UBYTOVANÍ UPRCHLÍCI, KTEŘÍ MAJÍ VOLNÝ POHYB. JIŽ ZNÁSILNILI 2 MALÉ HOLČIČKY. TY JSOU NA PSYCHIATRII. CHTĚJÍ DALŠÍCH 600 UPRCHLÍKŮ UBYTOVAT V KRÁLÍKÁCH.
PROSÍM ŠIŘTE TO MEZI LIDI, NESMÍ SE TO DOPUSTIT!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pamatujete si tu scénu z Pupenda, kde mladý Matěj Mára přednáší ve škole aktualitu? Říká, že inženýři v Sovětském svazu vymysleli betonové lodě. Učitelka se ho zeptá, odkud čerpal, načež jí ukáže noviny, učitelka pohlédne na obálku a pronese: „Pravda. Tak to musí být pravda.“

Pravda byl sovětský deník, který vydával přímo Ústřední výbor komunistické strany Sovětského svazu. Jeho zakladatelem byl Lev Trockij. Ten nakonec sám poznal, jak vypadá pravda v podání Sovětského svazu. Mimo jiné byl například vymazán z některých fotografií.

Nevím, jak noviny fungovaly za Trockého, ale je známým faktem, že se později, když byli u moci Stalin, Chruščov, Brežněv a další, staly hlásnou tvorbou názorů, výmyslů a polopravd jedné strany (dnes máme v Rusku například televizní stanici Rossija 1). Zde se nevyhneme srovnání s Georgem Orwelem, který ve svém antiutopickém románu 1984 prezentuje ministerstvo pravdy, jež má ale na starost lhaní a manipulaci s minulostí, protože přeci „kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost“.

Sověti měli Pravdu, Oceánie Ministerstvo pravdy, my máme internet. Ale zatímco u nich měla propaganda jasný směr a cíl, na nás působí z tolika stran a v tolika různých podobách, že by z toho byl i Joseph Goebbels jelen. Chodí nám emaily, můžeme číst různé weby nebo facebookové stránky atd. Téměř všechna média, která na nás působí, se s námi snaží určitým způsobem manipulovat.

Hoaxy kam se podíváš

Mám pocit, že se s hoaxy v poslední době roztrhl pytel. Nevím, jestli jich dříve bylo méně nebo více, ale připadá mi, že na mě teď každou chvíli nějaký vyskočí. U některých je jejich nepravost patrná na první pohled, další jsou docela slušně vytvořené. Dál ale přichází to, co mě osobně děsí nejvíc – občas mi vážně dlouho trvá, než poznám, jestli je inkriminovaný text „fejk“, nebo ne. Buď je to tím, že je toho opravdu hodně, anebo jsou prostě ty nepravdy čím dál lepší.

Neříkám, že jsem nějaký odborník, ale už nějakou dobu se v médiích snažím pohybovat a orientovat a často si pokládám, podle mě, dost zásadní otázku: „Když nedokážu nepravdy občas rozpoznat já, jak to má zvládnout například moje babička?“

Zkusme se tedy vžít do její kůže: Žije především pro svoji rodinu a rozkrájela by se, aby ji ochránila. A představme si, že jí přijde email, ve kterém se píše o šesti stech uprchlících, kteří znásilnili dvě malé holčičky někde v Německu.

Je pravděpodobné, že to budeme řešit hned ve dveřích při mé další návštěvě. Je pravděpodobné, že bude spílat uprchlíkům a snažit se mě varovat. Ale já se pokusím uvést věci na pravou míru, říct, že je to všechno hloupost, že těmto emailům se nedá věřit, a ať každý takový příště smaže ihned potom, co ho obdrží. A babička se nebude bránit, bude smutná, že někomu takhle naletěla a příště si dá pozor.

Parlamentní listy?

Jak se asi cítí lidé, kteří používají email jen na komunikaci s rodinou, Skype umí sotva zapnout a o nějakých webech jako je AEROnet nebo Sputnik nikdy v životě neslyšeli? Podle mě musí být úplně ztracení. Kolikrát se mi stalo, že za mnou někdo známý přišel s článkem z PL a předkládal mi to jako pravdu. Jako, že se to tady píše, tak to musí být pravda. A název Parlamentní listy (stejně jako sovětská Pravda) zní přeci strašně vznešeně, takže je to jasná věc.

Musíme si uvědomit, že pro mnohé lidi, kteří s internetem neumí pracovat, je jakýmsi posvátným hřištěm, kde všichni hrají fair a jsou na něm přesně jen ty informace, které potřebují a které jsou samozřejmě pravdivé. Většina lidí čte a vyhledává na síti stejně nekriticky, jako kouká na televizní noviny.

Teď si představme, že se někdo takový chytí do osidel třeba AEROnetu. Čte dezinformace a přátelí se s lidmi, kteří hltají stejné „zajímavé“ nepravdy a povídají si o nich, ať už v hospodě nebo v kavárně. Dostane se do začarovaného kruhu propagandy a nemá nikoho, kdo by mu řekl: „Hele, kámo, sorry, ale tohle je blbost, protože…“ A právě takovým lidem bychom se měli snažit pomoc, protože podle mě nejsou zlí, ale jen dezinformovaní.

Snažím se říct, že spousta lidí je vůči hoaxům strašně zranitelná. Četli, že uprchlíci mají křídla a z uší jim jdou plameny, a jakkoli nám to může přijít absurdní, oni tomu věří. Měli bychom podle mě hledat důvody, proč tomu tak je. Proč jsou schopni uvěřit jakémukoli bludu, který jim přijde elektronickou poštou a jak něčemu takovému můžeme zabránit. Jsme schopni uvěřit čemukoli, když máme strach?

Mnozí žijeme v jakési sociální bublině, ve které se cítíme vážně dobře. Už jen podoba českého Twitteru. Děláme si legraci ze Zemana, z Ovčáčka a z lidí, kteří píší nenávistné komentáře. Takové uživatele internetu se můžeme pokusit přesvědčit, že uprchlíci nemusí být zlí, že pražská kavárna neexistuje a že většina věcí na webu je lež, nebo to můžeme nechat plavat a dál se plácat po zádech, jak jsme super a jak parádní byl ten poslední vtip o Zemanovi. Jenže komu tím prospějeme, co?

Autor: Martin Štorkán
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!