Komentář: Brannou výchovou vstříc horším zítřkům | E15.cz

Komentář: Brannou výchovou vstříc horším zítřkům

Komentář:  Brannou výchovou vstříc horším zítřkům
Slavnostní vojenská přísaha
• 
ZDROJ: Euro Martin Siebert
10. března 2016 • 07:35
Michal Tomeš
POKOS. Ne, nenabádám čtenáře k úpravě veřejné zeleně, nýbrž bych se rád vyjádřil k novému státnímu projektu Příprava občanů k obraně státu. Tento progresivní program si klade za úkol udělat ze školáků ostřílené záškodníky, kteří budou bránit svou milovanou vlast.

Ačkoliv je to již téměř patnáct let, je to jedna z mála vzpomínek, která mi na první třídu základní školy zůstala. Po událostech 11. září 2001, které nám v šesti letech nic moc neříkaly, se vedení školy rozhodlo pro jasný krok proti al-Káidě. Místo čtení ve slabikářích nebo počítání jablíček si nás paní učitelka podle abecedy volala k tabuli a prapodivným nástrojem všem měřila hlavu. Vrchol přišel, když pan školník přinesl plastovou vanu plnou starých plynových masek. Každé dítě si s pomocí učitelky masku nasadilo na hlavu a pokoušelo se neomdlít. Ale každého nás mohl hřát dobrý pocit. Paní učitelku proto, že výborně zvládla zadaný úkol a ochránila své svěřence, a nás, že jsme byli perfektně chráněni proti zlým pánům s turbany. Tak nám to totiž vysvětlili.

Vraťme se ale zpět do roku 2016. Již tři roky funguje program POKOS, který zaštiťuje česká armáda. V rámci besed, které si na vlastní žádost objednávají školy, mezi žáky přijíždějí uniformovaní váleční veteráni, kteří děti učí ovazovat rány, dávat masáž srdce, ale také radí jak se chovat v případě chemického útoku. To vše doprovází válečnými historkami z Blízkého východu, ukázkou zbraní a vojenské techniky. Ne, rozhodně tu teď nechci obhajovat opatrný způsob výchovy, během kterého se budeme snažit ratolesti uchránit před jakýmkoliv nebezpečím a neustále jim opakovat, že svět je bezpečné a dokonalé místo. Bojím se ale toho, do jakých souvislostí se bude celý tento výukový program dávat.

Zkuste se vžít do role žáka prvního stupně základní školy. Otevřete internetový prohlížeč a hlavní zprávou je blížící se vlna cizinců odněkud z východu. Náhodou přepnete televizi ve chvíli zpravodajské relace a v ní se už několik měsíců řeší masa lidí, kteří vašim rodičům přišli vzít práci a vám bezstarostný život. A jednoho dne se ve škole místo neoblíbené učitelky matematiky objeví statný muž v uniformě, který vám bude opakovat, že tu není bezpečno, jako dříve bývalo, a že vás musí připravit na případnou hrozbu. Své vyprávění doplní barvitými zážitky z dob, když kdesi na východě bojoval proti zlým mužům. Jednoduše chce své občany připravit k obraně státu.

Na celém programu POKOS mi nesedí několik věcí. Tou nejzávažnější jsou souvislosti, za jakých je tvořen. Je součástí výukového programu také exkurz o současných světových konfliktech? Vysvětlí učitelé dětem, jaké strany proti sobě bojují v Sýrii a proč se tisíce lidí rozhodnou hledat domov v bezpečnějších částech světa? Prozradí učitelé dětem, jaký je rozdíl mezi sunnity a šíity? A vůbec - zajímá učitele, co si o tom děti myslí? Vím, že to bude znít jako otřepané klišé, ale jediné, s čím si dokážu celou situaci spojit, je současná uprchlická krize. Kvůli probíhajícím světovým konfliktům program dozajista nevzniká. A pokud ano, proč se stát nerozhodl chránit své ratolesti již v roce 2007, kdy začala válka v Afghánistánu? Nebo už o čtyři roky dříve, kdy proběhla invaze do Iráku a kdy bylo jisté, že desetiletých žáků se povinná vojenská služba týkat nebude. Celé to na mě vyvolává pocit nebezpečného módního trendu.

Další zarážející věcí je ospravedlňování činnosti programu. Program má pomoci dětem naučit se základy první pomoci v krizových situacích. Umět pomoci lidem v akutní nouzi by přeci mělo být jedním ze základů výuky na základních školách, proč by tedy funkci učitelů, případně profesionálních záchranářů, kteří by problematiku první pomoci dětem vysvětlili lépe, měli suplovat vojáci? Narážím především na to, že většina bodů programu POKOS je zanesena v osnovách pro základní školu, které očividně daným tématům nepřikládají důležitost. Od roku 2005, kdy byla zrušena povinná vojenská služba, stát nedělal nic, aby v tématech spojených s brannou povinností děti vzdělával. Nyní využil všeobecného strachu, když vítězoslavně mládeži ukazuje útočné pušky a pistole.

Jaký výsledek tedy program bude mít? Ti, kteří si z první pomoci nevzali nic při běžném vyučování, nebudou o pomoci vědět dále nic. Naopak selfie se zbraní v ruce odmítne málokdo, k fotce přidá zlomyslný komentář a nacionální póza je na světě. V případě skutečné nouze, například povodní, pak dítěti rozborka zbraně nebude k ničemu, k plnění pytlů s pískem stačí jen lopata. A pokud nastane scénář nejhorší, tedy válka, vězte, že nebude rozhodovat množství nezkušených mladíků ve vojenské kuchyni, nýbrž počet raket, bombardérů a dronů. Rozhodně nechci říct, že se mnoho věcí z POKOSu nemusí lidem v nouzi hodit. Jedná se ale o záležitosti, které mají být elementárními znalostmi člověka a školy by je měly dětem zprostředkovávat nehledě na ozbrojené síly a bezpečnostní situaci. Jediným výsledkem ale bude tíhnutí mládeže k násilí, umělé národní hrdosti a odmítavému postoji ke komukoli cizímu. A to především, pokud se děti ve škole v jasných souvislostech nedozví, co se vlastně v dnešním světě děje, proč a hlavně před kým by se měly vlastně bránit.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!