Glosa: Jak si Miloš Zeman vybírá kamarády aneb proč dalajláma není cool | E15.cz

Glosa: Jak si Miloš Zeman vybírá kamarády aneb proč dalajláma není cool

20. října 2016 • 14:00

Miloš Zeman se v minulosti vždy ať už s větší, či menší úspěšností stavěl do role lidového prezidenta. Jeho rozhodnutí neumožnit dalajlámovi vystoupit na půdě Pražského hradu však nejvíce ze všeho připomíná chování elitní vrstvy oblíbených středoškoláků vůči nepopulárním outsiderům.

Protestujete proti Miloši Zemanovi? Tak nám ukažte občanku…

Scénka se objevuje v každé druhé americké středoškolské komedii. Dům se otřásá hudbou, všude jsou spousty alkoholu, drog a veselících se teenagerů. Náhle se ozve zvonek a na prahu dveří stojí skupinka podivínů, vyznačujících se většinou nepříliš atraktivním vzhledem a nějakou podivnou zálibou. „Jdeme na večírek,“ hlásí vůdce šprtů. „Na večírek? Ale tady žádný není,“ odpovídá zástupce elitních adolescentů, tradičně reprezentovaný půvabnou blondýnkou či urostlým kapitánem sportovního družstva.

Dřív než se zmatení šprti zmůžou na odpověď, hostitel jim přibouchne dveře před nosem. Podobný styl chování převzal i pan prezident. Předstírání neexistence Pražského hradu by nejspíš neprošlo ani hradní kanceláři. Rozhodl se tedy hradní personál předstírat alespoň neexistenci žádosti povolení k vystoupení dalajlámy. Tu jim ředitel organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa dle vlastních slov zaslal emailem rovnou třikrát. A na počtvrté dokonce donesl osobně.

Tím projevil stejnou míru neodbytnosti jako šprti dobývající se na večírek Hradu nezbyla jiná možnost, než se po vzoru elitních adolescentů uchýlit k ráznému gestu. Jen oněm podivným outsiderům místo dveří zabouchli před nosem kovanou hradní bránu. To je naučí dožadovat se pódia, které sice ani není součástí Hradu, ale které pan prezident půjčuje pouze svým dalším populárním kamarádům. Třeba hrdému vůdci Bloku proti Islámu Martinu Konvičkovi.

Martin Štorkán: S Čínou o nás bez nás

Pro bližší vysvětlení zamítnutí Kroupovy žádosti se obrátili novináři na prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka. A stali se svědky historického okamžiku. Muž, který poslední tři roky vystupuje jako odborník na všechno od endokrinního systému keptušek stepních přes financování think-tanku Evropské hodnoty až po celoživotní dílo Ferdinanda Peroutky, veřejně připustil, že o něčem nemá žádné informace.

Navzdory pletichám nejvíce připomínající volné pokračování kultovního snímku Protivný sprostý holky, dalajláma na Hradčanském náměstí vystoupil. Azyl mu poskytla Národní galerie. Poslechnout si ho přišlo přes tisíc lidí. V úterý vystoupil ještě jednou v Lucerně před dalšími stovkami lidí. Pak nasedl na letadlo a odletěl šířit moudrost do míst, která se těší důstojnější politické reprezentaci. Což mu ponechává relativně širokou škálu možností.

Kromě poselství Jeho Svatosti o míru, lásce a naději si však česká veřejnost může z dalajlámovy návštěvy odnést ještě další poučení:

• Miloš Zeman raději než myšlenkám duchovního vůdce naslouchá omezenému xenofobnímu populismu Martina Konvičky.
• Za čtyři roky se z „občana“ Miloše Zemana stal člověk, který svým elitářským chováním daleko více než lidového prezidenta připomíná královnu střední školy.
• Jiří Ovčáček nakonec asi skutečně nemá přehled úplně o všem.


Pro bližší vysvětlení je přiložen seznam důvodů, proč se dalajláma nikdy nemůže zařadit do elitní skupiny kolem pana prezidenta, zatímco Martin Konvička zapadne daleko lépe.

dalajláma: 

• Nemá styl, na společenské akce chodí vždy ve stejném outfitu.
• Na rozdíl od pana prezidenta nekouří, nejí maso a hlavně nepije. Tím se pro Miloše Zemana řadí na úroveň Hitlera, který byl také zapřisáhlý abstinent.
• Je chudý. Z přátelství s dalajlámou nepřitečou Česku žádné investice. Proč se tedy namáhat.
• Nejen, že nemá peníze, ale přátelství s ním by navíc ještě zhatilo dobré vztahy s našimi komunistickými přáteli z Čínské lidové republiky. Slovenský prezident Andrej Kiska s dalajlámou prohodil pár přátelských slov a už mu Peking hrozí blíže neurčenými sankcemi. Ztrátu čínské náklonnosti Česko rozhodně riskovat nebude.


Martin Konvička:

• Umí sehnat živého velblouda.
• Je přičinlivý. Dokáže přijít s konstruktivním řešením celospolečenských hrozeb, z nichž většinu z nich navíc i sám vytvořil.
• Přemýšlí ekologicky. Řešení těchto problémů obsahují většinou nějaký vedlejší bioprodukt, vhodný k dalšímu použití. Třeba masokostní moučku.
• Je odvážný. S ním jako s předřečníkem se politik už nemusí bát, že bude na pódiu vypadat jako naprostý šílenec. Martin Konvička se této role hrdě zhostí za něj.

Prezident především reprezentuje svůj stát. Musí se stýkat pouze s důležitými lidmi a neplýtvat svůj čas s politickými nulami. Za žádných okolností nesmí dovolit, aby jeho země ztratila ve světě váhu, či dokonce působila směšně. A tak je to správně.

Autor: Adéla Klečková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!