Bernieho Pyrrhova prohra | E15.cz

Bernieho Pyrrhova prohra

Bernieho Pyrrhova prohra
4. července 2016 • 10:00
Bitva o pozici kandidáta na prezidenta z nitra demokratické strany reálně skončila a nyní je již téměř jisté, že Hillary Clinton bude její oficiální kandidátkou. Pozornost médií (obzvláště českých) na sebe však v předvolebním boji z velké části strhl republikánský kandidát Donald Trump. Bez povšimnutí by ale neměly zůstat ani přelomové okamžiky z kampaně a programu druhého demokratického kandidáta Bernieho Sanderse.

Pro pochopení americké vnitrostátní politiky je nutné si nejdříve uvědomit, jak moc je tamní politické vidění posunuto doprava oproti evropskému. Ve chvíli, kdy o sobě Bernie Sanders prohlásil, že je demokratický socialista, zařadil se u velkého množství Američanů do kategorie „nevolitelný“. Slova komunismus a socialismus totiž v této zemi často splývají v jedno. Není to zas až tak překvapivé, vezmeme-li v potaz, že USA stály čtyřicet let jako protipól komunistickému bloku. Letos však dvanáct milionů voličů (je důležité připomenout, že se jedná pouze o voliče v rámci demokratických primárek) řeklo, že je čas na to, aby pojmy jako „bezplatné školství“, „jednotné zdravotnictví“ a „vyšší minimální mzda“ přestaly být tabu.

Sandersův úspěch stojí na dvou pilířích. První sdílí s Donaldem Trumpem a je jím frustrace Američanů z establishmentové politiky. Tuto tendenci můžeme v posledních letech pozorovat po celém světě. Ve Spojených státech je poháněna „motorem“ nerovnosti příjmů, jelikož země svobody dominuje mezi státy s největší nerovností bohatství, mezi západními demokraciemi je dokonce na špici.

Excesů tohoto rázu se v USA vyskytlo v poslední době vícero. Krize roku 2008, kdy americká vláda zachránila velké banky na Wall Street, zatímco tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou právě kvůli morálnímu hazardu těchto institucí. Rozsudek tamního Nejvyššího soudu, který umožnil neomezené financování politických kampaní (takřka polovina financí na kampaně pochází od padesáti osob z USA). Nejvyšší dětská chudoba ze všech vyspělých zemí. Středobodem těchto problémů je v očích Američanů Kongres obklopený lobbisty. Voliči v USA svými hlasy říkají jedno – dost.

Senátor a kandidát na prezidenta Spojených států Bernie Sanders v tomto ohledu nenabízí pouze slova jako většina jiných kandidujících, ale i činy. Jako mladý pochodoval s Martinem Lutherem Kingem, byl zatčen při protestech proti segregaci, v senátu chránil práva LGBT menšin v době, kdy být jejím příslušníkem znamenalo absolutní vyloučení ze společnosti a na jihu USA i ohrožení života. Hlasoval také proti v současnosti odsuzované invazi do Iráku.

Bernie Sanders, autor: Phil Roeder zdroj: http://bit.ly/1UEcxrgBernie Sanders, autor: Phil Roeder zdroj: http://bit.ly/1UEcxrgAutor:

Druhým pilířem úspěchu bělovlasého vermontského senátora je právě jeho levicovost. V Americe dorůstá generace studentů, která již nezná dřívější bipolární dělení světa. Co naopak zná až moc dobře je skutečnost, že chtějí-li vystudovat, musí se zadlužit do konce života. Stejně tak, že za prodej marihuany může jít člověk v USA natvrdo a na hodně dlouho sedět, zatímco lidé, kteří přivedli Státy do několikaleté hluboké finanční krize, nikdy nebyli odsouzeni. V socialismu už mladí nevidí rudé nebezpečí, ale alternativu. Za povšimnutí stojí také to, že svým programem oslovil Bernie Sanders možná poprvé i mladé lidi mimo univerzitní kruhy. Levicové myšlenky byly mezi mladými po skončení barevných let hippies koncentrovány většinou na univerzitní půdě a velká část americké společnosti (převážně ta neokonzervativní) je považovala za něco antiamerického produkovaného rozmazlenými intelektuály.

Proč si američtí studenti našli cestu k politice?

Přitom z pohledu Evropana nemá Sandersova kampaň nikterak revoluční body. Naopak zahrnuje věci, na které jsme v Evropě již desítky let zvyklí. V popředí stojí zavedení jednotného zdravotního systému, který by předešel případům, kdy podle posledních studií ročně zemře pětačtyřicet tisíc lidí v důsledku nepříznivé finanční situace, která jim nedovolí zaplatit lékařskou pomoc. Dalším důležitým bodem je již zmíněné bezplatné (nebo alespoň únosně zpoplatněné) školství. Snaha se také soustředí na zvýšení minimální hodinové mzdy, která v současnosti neroste, ale naopak „devalvuje“ proti reálným cenám. Je také důležité zmínit, že Bernie Sanders rozhodně není prvním prezidentským kandidátem se sociálním programem.

Velké množství kroků prezidenta Franklina D. Roosevelta by se z dnešního pohledu dalo brát jako program sociální demokracie (New Deal, boj s nezaměstnaností v reakci na Velkou hospodářskou krizi, podpora vzniku odborů atd.). I proto bylo Rooseveltovo jméno často zmiňováno v Sandersově kampani ve snaze „přiblížit Američanům socialismus“ v paralele k jednomu z nejoblíbenějších prezidentů v historii USA.

Pro demokraty bude v následujících měsících stěžejní, zda se jim podaří zahojit tržnou ránu uvnitř své strany a především to, jakou měrou podpoří Bernie Sanders svoji protikandidátku. Sanders veřejně prohlásil, že Hillary Clinton věnuje svůj hlas, ale odmítl ji podpořit (tzv. „endorsement“, v USA poměrně silný institut podpory kandidáta). To dokazuje Sandersovu problematickou pozici, kdy nechce zradit své voliče, kteří by spojení s Clinton považovali za jakousi kolaboraci s establishmentem, zároveň však nechce dovolit vyhrát republikánskému kandidátovi Donaldu Trumpovi.

Jedno ale jisté je. Bernie Sanders možná prohrál demokratické primárky, ale svojí kampaní stanovil nový směr progresivismu v USA, který bude v následujících letech, ale i v současné prezidentské kampani těžké ignorovat. Nakolik se s tím Hillary Clinton a potažmo celá demokratická strana vyrovná, bude zajímavé pozorovat. Stejně tak, jestli zájem o politiku vyvolaný „Berniemánií“ u mladých lidí a prvovoličů vydrží alespoň do nadcházejících voleb.

Autor: Jan Pilgrim
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!